pondělí 8. července 2019

Yogja den třetí, chrám Prambanan

Snídaly jsme tentokrát poměrně v pokliduobjednané vafle. Po snídani jsme se přesunuly na autobusovou zastávku a vyrazily směr Prambanan, což je konečná autobusu 1A, který jezdí skoro od našeho hotelu. Zatímco včera tedy cesta stála na osobu 150 tisíc rupek, dnes to byly 3,5 tisíce za MHD. V autobusu nám bodrá stařenka vysvětlila, že máme jít na konečné přes silnici a za roh a tam to je. A že se máme vyprdnout na nabídky odvozu. Že nám budou tvrdit, že je todaleko, ale není.
Takpřesně tak to bylo. Tvrdili nám, že je to daleko, ale my přešly silnici a šly za roh.
Koupily jsme si turistické vstupné. Mazaně mají oddělené pokladny pro místní a pro cizince, takže člověk netuší, jakou láci platí místní. Ale zas dostane welcome drink a to se za tytisíce fakt vyplatí.
Chrám Prambutan je chrámem hinduistickým, údajně se jedná a o největší chrám v Indonésii. Podle podkladů, co jsem měla měla v jednom z chrámů být vytesaná ležící kráva. A tu jsem fakt chtěla vidět. Ale asi si zrovna stoupla a někam odešla, protože krávu jsem tedy neviděla. Pokud nepočítám ty dvě němky co nás pomlouvaly a netušily, že Vanda si ještě němčinu pamatuje narozdílode mne.
Sluníčko pražilo ve velkém, chrámy téměř na planině a k tomu horda turistů co se mačkají aby měli nejhezčí záběr. Nejurputnější byla nějaká rodinka ve žlutých trikách. Tahali s sebou stativ na mobil a fotili se o sto šet. Předbíhali a ještě chtěli selfie s Vandou a to dost nevybíravě. Prostě nastavili tensvůj mobil....takže jsme začly dneska focení na tajňačku bez zeptání bojkotovat. Zrovna nás hned zajímalo na druhé straně, musely jsme si zavázat botu... prostě cokoli, aby fotka bez slušného "prosím" nebyla.
Sluníčko sot unavovalo. Cca kilometr od Prambatanu, stále v areálu byly další chrámy. Z nich největší byl asi chrám Sewu. Na něm bylo nejlepší to, že většína turistů tam nedošla a byly jsme tam tedy skoro samy. Nicméně připlazit se pak ke vchodu a k restauraci bylo už utrpení. A tam předražená voda (litr za 10 tisíc). Počítání v desetitisících nese ten problém, že nám všechno připadá drahé. Tedy u vody za 10 tisíc jsme si řekly, že to tedy NE!
Avedle u stánku jsme bodře pohovořily s pánem a objednaly si ledové kafe. Za 35 tisíc jedno, že. Taky předraženého, ale zas s milou obsluhou. (10 tisíc je zhruba dvacka, 35 tisíc je 70 korun - to nám ale nebrání se do krve o tu desetikorunu dohadovat, protože mluvíme o těch desetitisících, že...)
Po výlezu z areálu jsme zaznamenaly kokosy a jeden jsme hned ještě pro doplnění tekutin luply.
Pak už jsme upalovaly na autobus a frrr zpátky domů.
U nás na hlavní třídě nás čekal opět obchodní dům a snaha koupit kabel k foťáku. Tak jo. Povedlo se. Jediný obchod v celé Yogyakartě.  Máme HDMI kabel (to, že nefunguje jsme zjistily až mnohem později).
Dole v obchoďáku je ještě samoška a Vanda chtěla koupit své čaje na míchání super ledového čaje. Zainteresovala do hledání všechny místňákya povbedlo se, i když jeden druh nám přinesla holčička až poté, co jsme zaplatily předchozí dva adomnívaly se, že ten třetí nemají. Pak holčička zmizla, což udělala špatně, protože jí Vanda z vděčnosti chtěla narvat hrst bonparů.
Pak už jsme byly dost unavené a hledaly něco kjídlu. Ale krom "nasi goreng" nikde pořádně nic.
Cestou já ještěchtěla tašku, když jsem si i vybrala, rozčilovalo mne smlouvání, ale nakonec jsem nechala pracovat Vandu, v té seprojevily tatínkovy geny, a usmlouvala cenu ze 100 tisíc /(to pán fakt přehnal) na 40. Takže mám nákupní taštičku za 40 tisíc. No kdo to má, že jo.
Na večeři jsme pak vyrazily do našeho oblíbeného stánku s výborným ledovým čajem. Vanda si objednala "nasi goreng", já trochu váhala až jsem vybrala vařenou zeleninu. Pán Vandu upozornil, že to není s rýží a tak jsme rýži přiobjednaly. Asi jsme způsobily pohoršení, protože se ukázalo, že zelenina je v podstatě polévka. Ale moc dobrá a s rýží to bylo super. Jen si o těch divných "bule" co si do polévky sypou rýži asi budou dlouze vyprávět.
V hotelu jsme si vyzvedly vyprané prádlo, zaplatily ranní taxi na letiště a jdeme spát. Zítra se suneme hned ráno na Flores a tam potřebujeme najít loď co vyplouvá hned pozítří :-D



Foto: https://silveig.rajce.idnes.cz/Yogyakarta

Žádné komentáře:

Okomentovat