Kuta -a přišlo Tsunami

Ráno jsme se nasnídaly u nás v hotelu. Tentokrát není snídaně v ceně, takže jsme si vybíraly z jídelníholístku. Opět za cenu, za kterou bysme v Yogyakartě měly tři večeře každá. No co už se dá dělat.

Po snídanijsme se vypravily k moři. Protože u nás hned je místečko na surfování pro surfové školy, bývá tam dost přeprknováno. Šly jsme tedy po pláži o kus dál. Našly jsme si místečko, a lehly jsme si poměrně slušný kus od linie, kam dosahuje voda, když přijde vlna. To je totiž dost důležité. Netrvalo ovšem moc dlouho a stalo se to. Najednou přišla vlna jako kráva. Celá jsem byla pod vodou a zůstal mi jen ručník, na kterém jsem ležela. Boty, šaty pryč. Vanda stejně tak, akorát zrovna držela v ruce mobil a tak měla i ten. Já svůj mobil měla v tašce, ta plavala k moři. Tu jsme chytily, ale mobil se koupal poměrně dlouho. Spolu s pánem od plážových lehátek jsem nakonec vylovila i boty, ale šaty byly pryč nadobro. Moje nejoblíbenější plážové.

Ručníky jsme v moři vypraly od písku, sečetly škody - Vanda ještě přišla o učebnici biologie, kterou má s sebou aby se učila na přijímačky. Pak nám také pán prozradil, že jsou velké vlny a že v průběhu dne dojdou až k druhé řadě lehátek. Proč nám toneřekl hned je nám záhadou. Na druhou stranu, stejně bysme mu asi nevěřily a myslely bysme si, že nás chce dostat na placené lehátka...

Takže jsme si své zbylé saky i pakyposbíraly a vypravily se domů. Doma si Vanda v kuchyni vyžádala rýži a uložila do ní mobil.

Umyly jsme se, převlékly a vyrazily do města vybrat pár peněz na zbytek pobytu na Bali. Našly jsme bankomat, peníze vybraly...a bankomat nevrátil kartu. Naštěstí se jednalo o bankomat u banky, takže já stála v bankomatové budce, Vanda šla do banka shánět pomoc. Tu nakonec sehnala. Pomoc se skládala z pána ochranky a paní úřednice a jedné špejle. Tak dlouho dloubali špejlí do bankomatu, až naši kartu vyšťourali.

To už na nás bylo poměrně dost, takže cestou k hotelujsme si sedly do baru, daly si klub sendvič a mangové daikiri (Vanda Long island drink).

Poté jsme zkusily pláž znovu. Tentokrát ještě s větším odstupem od moře. 

Celé odpoledne jsme strávily tam. Nedalo se sice úplně koupat, protože vlny byly obrovské, ale dalo se stát na pláži a čekat na vlnu, která nás pak z nuly zalila po pás. Zábavné to bylo i tak.

Pakjsme se uklidily domů, umyly, oblékly, zkusily život mobilů a zjistily, že nic a vyrazily na večeři do stejné restaurace, jako včera. Poslední noc na Bali jsme si daly hamburger. Nedá se nic dělat, indonéská kuchyně není náš šálek kávy.

Prošlyjsme se, koupily si něco k pití a došly domů. Být bez mobilu nám zkazilo plány. Zítra odlétáme a potřebujeme se dostat na letiště. To je odsud asi pět kilometrů (mojí odpolední zálibou bylo pozorovat přistávající letadla přes mohutné vlny), ale bez mebilu si nemůžeme objednatGrab. Chtěly jsme si tedy objednat odvoz z hotelu. Jenže jsme se dozvěděly, že pán, co vozí turisty na letiště, si v naši hodinu jde surfovat a tedy nás nemůže odvézt. Taxi bude za dražší cenu. To by člověk plakal, už pomalu.

Nakonec Vanda donutila paní v recepci stáhnout si aplikaci Grabu s tím, že nám ho prostě objedná ze svého mobilu. Tak snad. Doufáme, že další hrůzy už sedít nebudou. Plně bude stačit, že nemáme mobily. Tedy ani navigaci a nemůžemne si ani zítra z letiště zavolat Grab aby nás odvezl do hotelu. Takže musíme fungovat hezky postaru, jen podle mapy. Kterou samozřejmě ani nemáme celou.



Foto: https://silveig.rajce.idnes.cz/BALI_-_Kuta