Dneska jsem spala jak zabitá. Jednak je to tu úžasný v tom, jaký je tu klid. Ozývají se jen zvuky džungle, jednak jsem byla z motorky totálně unavená. Vanda naopak prý spala blbě, zdály se jí děsivé sny a vůbec a tedy ráno nevstala s úsměvem na rtu. Každopádně sjme stejně vstávaly až poměrně pozdě. To mělo svůj důvod. Paní pradlena je na svém místě u pračky až v 11. Tedy své prádlo dostaneme až v 11. Takže jsme se v poklidu nasnídaly, pakse ještě chvíli válely ve svém obýváčku a pakjsem sama vyrazila pro vyprané prádlo. Konalo se překvapení, protože paní pradlena kašle na jednotné ceny a tedy nás vyprání u ní stálo polovinu toho, cou paní o kousek vedle (u té, co počítala praní za kus). Doma jsem tedy prádlo vyložila a mohlo se vyrazit.
Náš cíl je vzdálený 15 km. Podle navigace má cesta trvat 40 minut. To jen k té relativitě vzdáleností.
Když jsmepřijely k chrámu,místní maník nás směroval na ochutnávku kávy. S tím, že pak je vstup do chrámu v ceně a nebudeme víc nic platit. OK. Řekly jsme si, že bysme kafe stejně daly, tak proč ne. Vyrazily jsme udaným směrem a jedeme, jedeme, jedeme a furtžádná kavárna zadaného jména. Paknás i tenhlemanik dohonil a prý ať jedeme za ním, že nás tam dovede. OK. A jedeme a jedeme a jedeme...až nás to přestalo bavit, otočily jsme se a vydaly se zpátky. Maník sice ječel, že je to už jen 400 metrů, ale známe to.
U chrámu jsme zaparkovaly, Vanda si skočila umýtruce a já mezitím objevila pána se spring rolls. Tak jsem si taky dala. Vanda nechtěla, že pálí. To mi ale vůbec nepřišlo. Vanda ale mezitím objevila jackfruit, takže jsme dsaly ještě ten a konečně vyrazily k chrámu.
Vejít do chrámu není jen tak. Ženy musí mít svázané vlasy a nesmí mít menstruaci (to se jako kontroluje jak?). Všichni pak musí mít sarong. Ten se půjčuje zdarma u chrámu.
Vešly jsme dovnitř. U rituálních očistných bazénků bylo přeplněno. Prošly jsme si chrám, dokonce byla uvnitř malá restaurace, tak jsme si daly kafe: Po prohlídcechrámu jsme ještě vyšly asi milion schodů do kopce, kde je druhý chrám. Jak nám pak řekl pán na parkovišti, tam nahoru turisté nechodí vůbec. To také bylo vidět. Nikdo tam nebyl. Zato jsme objevily cestu, kudy by nás asi hnali z té kavárny se "vsupem v ceně". Tamní přístupová cesta ke chrámu na kopci (a pak do chrámu vodní očisty) nestojí nikomu totiž na budku se vstupenkama.
Srandovníje i odchod z chrámu. Exit je totiž vedený přes stánkové stanoviště. A tamní trhovci nemají žádnou potřebu smlouvat. Vandě selíbí jeden typ kabelky, ale neusmlouvala cenu anina tu výchozí u stánků v Ubudu...
Nasedly jsme na motorku a jely domů. Cestou jsme se zastavily v restauraci na obědovečeři. Restaurace bypadala noblesně, jídla měla ještě přijatelnou cenu...tak proč ne. Konečně něco jiného, než "nasi goreng". No, nic moc. Vanda si dalakuřecí hamburger amusela nechávat dopéct pokus o kuře, protože byl pravděpodobně původně zmražený a kuchař to nedalnatolik, aby nehrozila salmonela. Já měla cosi s rýží naprosto bez místného koření. A u placení jsme pak zjistily, že ceny neobsahují daň a tedy jsme za jídlo zaplatily spolehlivě nejvíc, jako zatím za celou dobu našeho stravování v Indonésii.
Cestou domůjsme pak zastavily u našeho oblíbeného posledníhostánku na cestě domů, koupily jsme si limonádu a ananas zjevně za ceny pro místní, tedy za pakatel, pohovořily s majitelem a dozvěděly se, že chrám byl plný proto, že bude úplněk, který se zdekaždý měsíc slaví jako očistný. Z toho důvodu se jeví jako logická i očistná koupel v příslušném chrámu.
Dnes jsme doma trochu dříve, takže jsme si daly kafe, koupel v bazénu a trochu odpočinkový večer. Zítra se suneme zase o kus dál a pro info (zejména pro babičku) nebudeme asi zase dva dny on-line).
Žádné komentáře:
Okomentovat