Ráno jsme nikam nepospíchaly, protože první loď na Bali jede
až v 11:30. Válely jsme se v posteli, skočily si na snídani a přiní
si povídaly a malovaly s dcerou majitele našeho ubytování na
Lomboku.Rozhodně nevypadá jako místňák a podle knížek, které nám jeho dcera
nanosila je to asi Holanďan. Včera na večeři jsme taky skončily u nějakého
Evropana, co se přesídlil na Lombok asi za lepším životem. Ekonomický migrant
zjevně.
Kesnídanijsme si daly míchaná vajíčka a místní kávu, pak si
zabalily a vyrazily k přístavu. Chtěla jsem ještě vybrat nějaké peníze,
jenže místní bankomaty, to je neštěstí. Některé mají maximální částku, kterou
vydají, asi 1000000, jiné 1250000. Ty, co dávají 2500000 jsme na Lomboku
nenašly. Tak snad bude zatím stačit dva a půl milionu.
Vanda si ještě koupila sluneční brýle náhradou za ty
ztracené (včerejší cena 55 tisíc, dnešní 45) a vyrazily jsme k přístavu.
Místní z nás byli dost vedle. Dvě „bule“pobíhají zmateně po místní jedné
ulici sem a tam. To asi fakt vypadalo, že jsme úplně blbý. No nic. Bankomat byl
na jedné straně, pak si Vanda vzpomněla na ty brýle zase kus zpátky…
V přístavu jsme nasedly na „soukromou loď“. Tj. loď pro
asi 9 bílých a 5 místňáků (vešlo by se do ní tedy mnohem více lidí) a vyrazilo se. Soukromnosti
lodi se podivovali i ostatní, ale co už. Asi nás pěkně vzali na hůl, protože
jsme zaplatili fakt dost peněz za soukromý převoz někam, kam běžné lodi na Bali
nejezdí. OK, i to se prostě stane, že člověk naletí.
Na Bali jsme zjistily, že Amed je malinká Balijská vesnice.
Naše lodní společnost po Amedu své zákazníky rozveze zdarma. OK. Počkaly jsme
tedy, až naloď naběhnou čtyři ženský a vyloží zavazadla (dá jim to dost práce,
ale i tak místní mužská posádka, která převyšuje téměř počet cestujících, jen
přihlíží). Do toho se motá tuna taxikářů
nabízejících svezení, přestože vědí, že tahle společnost své zákazníky rozváží.
Furt se ptají zda potřebujeme taxi. Je to dost otravný, nestačí jim říst
jednou, že nechceme. Na parkovišti se objevuje zádrhel. Společnost zdarma
rozváží po Amedu. My máme hotel v Amedu. Ale. Hotel má adresu Amed, ale
podle řidiče už v Amedu není. Protestujeme. Vymýšlíme si, jak nám na
Lomboku pán odvoz slíbil, přestože věděl kam jedeme. Ne, musíme připlatit. To s vědomím,
jak jsme jim zaplatili i Vánoční dárky pro široké příbuzenstvo fakt odmítáme.
Trváme sina svém, oni taky. Nakonec řešení – máme si stěžovat u majitele (nebo
hlavního velitele, čert ví, kdo to byl). To zabírá. Máme slíbený odvoz, až se
rozvezou ostatní. Abychom si to vyjasnily, koukáme do mapy. Hotel je cca 10 km
od místa, kde stojíme. Jít po pláži ale, tak za dvacet minut tam jsme. Silnice
vede dost okolo. Čekáme na auto a zase asi dvacetkrát odmítáme taxi. Taxikář si
pak sedne naproti nám a je slyšet až k nám, jak řeší kam jedem a veselý
smích. Vanda to bere jako posměšky a už je dost vzteklá. Není jí totiž nijak
dobře, od včerejška ji bolí břicho a náš hypochondr už vygooglil kde co včetně
slepáku 😊
Nakonec auto přijíždí, my nasedáme a jedeme do hotelu. Tam
je ráj na zemi. Mimo civilizaci, s výhledem na moře a houpací sítí na
terase. Dáváme si lehký oběd – Vanda výborný hummus, já salát, jdeme se
převléct a chceme k moři. To je trochu horší – černé pláži se přímo pod
sopkou nelze divit, ale kamení trochu znesnadňuje vstup do vody. Necháváme to
na zítra a jdeme k bazénu, kde se chvíli válíme. Také se domlouváme
s místní obsluhou, zda nám na zítra nezajistí rybu k večeři a
objednáváme masáž.
Převlékáme se na večeři a jdeme večeřet. Spát budeme
dnes s přímým výhledem na oceán. Úžasnost místa nám kazí jen přímí
sousedi. Slovenka matka s dcerou a malou vnučkou. Poslouchat jejich hlášky je
tragedie. Ale máme plán. Necháme je se úplně znemožnit a pak teprve na ně
promluvíme, aby věděly, že jsme jim rozuměly celou dobu :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat