Ostrovy Gili a znečišťovatel pláží plastem No. 1

Noční plavba byla drsná. Už při večeři se začala loď kymácet a nahýbat. A postupem času to bylo horší a horší. Ze začátku nás bavilo sledovat Hujery jak plachtí po palubě když přišel čas večerního koupání. Když to ale vypadalo, že Hujerová nezastaví a přelítne ven, začaly jsme si uvědomovat, že sice zatím v poklidu sedíme, ale také se nějak musíme dostat do ložničky. Takže když se Hujerovy uklidily, my se začaly smýkat palubou ke svému soukromému vchodu do ložničky. Ložnice má totiž oficiální vchod, ale my se usídlily až na koneci, aby přes nás nikdo nelezl. Což by ale znamenalo lézt přes všechny ostatní. Vzadu je však další, spíš asi manipulační vchod. Díra kolmo dolů a místo žebříku špricle na zdi. Ale snad jsme nějaké opice.

Takže jsme se dosmýkaly k posteli a lehly. Loď s sebou házela a patro všechno ještě umocňovalo. Byly chvíle, kdy létaly nepřivázané věcipo podlaze (tedy Hujerům, my prozíravě všechno přivázaly hned první den). A dokonce malý Hujer ječel strachy. Dva členové posádky pak i přišli spát k nám nahoru, asi jako morální podpora nebo co. Lehli a spali jak dřeva. Já tedy taky, Vanda asi spíš ne.

V přístavu na Lomboku jsme byly asi v sedm. Dali jsme snídani,pobalili si věci a staly se z nás suchozemské krysy.

Cestou jsme ještě zařídily na zítra odvoz na Bali (soukromá loď) a došly k objednanému bydlení, kde shodou okolností bylo volno a pán nás mohl ubytovat hned po ránu.

Paráda. První byla sprcha, pak drobné vzpamatování se a vyrazily jsme zase zpátky do přístavu "chytit"loď na jeden z Gili ostrovů, Trawangan. Loď jezdí jak místní autobus a stojí pár drobných, asi dvacku. 

Ostrov Trawangan se mi vlastně vůbec nelíbil. Jakokrásné moře, nádhera...ale děsná turistická komerce. Resort na resortu. Vandinou touhou bylo vidět sochy v moři, jenže to bylovnabídce buď ukrutně draze soukromou lodí, neboméně draze šnorchlovacím výletem. Tenale končil ve chvíli, kdy už z ostrova nejede lodní autobus zpátky na Lombok. Pak nám ale jedenprodejce nabídl, že můžeme výlet absolvovat ale vystoupit na posledním z ostrovů, Gili Air. A loď domů stihneme. Tak fajn. Ještě jsme pár desítek korunsumlouvaly na ceně a cca za hodinu se vyjíždělo. Akorát tak čas dát si kafe před odjezdem.

Hned první zastávkou šnorchlovacího výletu bylo sousoší pod vodou. Lze k němu i doplavat z prostředního z Gili ostrůvků, je to tak 50 metrů od břehu. Nás vysadila loď a doplavali jsme z lodi. Sochy jsou v místě hodně silného proudu, takže udržet se na místě bylo dost problematické. Nakonec se povedlo, viděly jsme a spokojeně jsme se chtěly vrátit k lodi. Ale ouha. Na místě, kde nás loď vysadila, už nebyla. Byly tam jiné lodě. Hmmm. A pamatujeme si snad jsméno lodě, která je naše??? No epamatujeme. Po nějaké době zběsilého plavání jsme loď našly. Hurá.

Druhou zastávkou bylo místo,kde jsou želvy. A byly :-D

A třetí zastávka obsahovala krmení ryb z ruky. Lidé jim cpaly toustový chleba a ryby se sbíhaly.

Jediným problémem je, že Vanda nemůženajít své sluneční brýle. Asi spadly z lodido moře. Jsou to už druhé, které ztratily. Ty první nechala na růzové pláži. Takže ona si jako koupí náramek na vyčištění světových pláží od plastu 4ocean, aby pak ty samé pláže zaneřádila svým dovezeným plastem???

Pak už jsme vystoupily na Gili Air a že se projdeme a koupíme lístky na místní vodní bus. Jenže transparent jak kráva, že festival. Tak se jdeme kouknout. A ono tonějaká soutěž ve vaření, cosina způsob Masterchef. Paní na podiu vaří, povídá do mikrofonu, je to veselé. Najednou si nás všimla. No aby ne, jediné dvě "bule" mezi diváky. A že jestli chceme ochutnat. No jistěže. Někdo nám vysvětluje, že paní je místní celebritou ve vaření, něco jako Pohlreich nebo kdo je teď u nás moderní. Za chvíli je dovařeno a nás tahají na podium mluvit do mikrofonu. Vanda se toho ujímá, sděluje, že nejradši máme "nasi goreng" (no aby ne, nic jiného neznáme jménem) a paní celebrita lituje, že nemá anglické vydání svých kuchařek, že by nám je dala. Na to Vanda akčně odpovídá, že naše sestřenice ale indonésky mluví as že to tedy není problém. Fasujeme kuchařku. A dvě zástěrymístního sponzora. Stokrát si vzájemně děkujeme, fotíme se, ochutnáváme uvařené jídlo - rýže s krevatami vnějaké výborné omáčce. Dostáváme i nášup.

Odcházíme právě včas, abysme stihly poslední vodní autobus. Na něm si Vandu dost nápadně nenápadně fotí vedle sedící místňačka. Vanda je v dobrém rozmaru a nechává ji fotit. Pak jí ještě daruje jednu ze zástěr, které jsme dostaly od paní celebrity. Dívka je nadšená. Jsme její největší kámoši. Potkáváme ji ještěchvíli po vystoupení z lodi a pak kolem nás ještě jede na skůtru. Neopomene se ohlásit a mávat :)



Foto: https://silveig.rajce.idnes.cz/ostrovy_GILI