Kuala Lumpur - Batu Caves

Spalo se nám krásně. Ráno jsme tedy trochu zavzpomínaly na ubytování v indonésii, kde jsme byly samy, myx s pár lidmi - tady totiž bydlíme v údajně největším Ibis hotelu na světě. Tedy je logické, že tu bydlí hodně lidí a že těch hodně lidí chce ráno snídat. Takže hlava na hlavě. Švédské stoly jak s evropskou snídaní, tak asijskou (tedy rýže a podobně). Narvaly jsme se k prasknuní, ale byl to boj. Je jasné, že získat potravu je základní podmínka přežití. Taky to podle toho vypadalo. Všichni se o jídlo rvali, jako kdyby sto let nejedli. No ale nakonec jsme si potravu vybojovaly a spokojeně se odvalily na pokoj.

Začala totiž opět improvizace. Být v Kuala Lumpuru a nenavštívit Petronas twins je nemožné. Jenže - lístky se prodávají on-line den dopředu. Na zítra bylo volno od dvanácti a od dvou. Jenže - jak asi tak můžeme koupit lístky on-line bez mobilu a potvrzení v něm, že. Taky nám oba časy zítra dost narušují plány. Takže jsme zašly se ptát do recepce. Paní speciálně určená na vstupenky nám ale zopakovala to, co víme. Lístky objednat on-line může, ale na časy, co už jsme si našly.

Rozhodly jsme se provést průzkum na místě. Stejně k Petronas twins musíme na metro, tak se zeptáme tam. A překvapivě to vyšlo! Na místě nám paní ukázala že na dnešek ještě pár volných vstupenek má. A jaký že čas by nám vyhovoval. No nám by vyhovoval večer. Takže jsme koupily vstupenky na poslední prohlídku, ve 20:30. Paráda. Povedlo se.

Vypravily jsme se pak už metrem na stanici Sentral, kterou známe ze včera. Tam se přestupuje na vlak (včera jsme v recepci ještě vyžebraly mapu, která obsahuje i mapku dopravního spojení). A konečná vlaku je u "Batu Caves". To je místo, kam každý, kdo kdy přijede do KL, rozhodně MUSÍ.

Je to chrámový hinduistický komplex, ukrytý v jeskyni.

Kochaly jsme se ohromně dlouho.

Lidí bylona místě fakt plno, ale to se asi musí čekat. Dole pod chrámem stánky (to se taky musí čekat) a v nich nabízely kokos (hurá), jackfruit (hurá) a durian (ehmmm...). Ale Vandě durian chutná, tak si koupila.

Vlakem jsme dojely zpátky a dostaly hlad. Tak jsme v obchodním centru u stanice (pod Petronas twins) vlezly do jídelního koutku, všechno obhlédly a vybraly si pekárnu. Musím říct, že mne to zklamalo. Už jsem to potkala jednou v letadle na přeletu v indonésii - mazancové těsto plněné slanou náplní. Přesněji - všechny druhy pečiva jsou z mazancového těsta, jen jsou různě plněné. A jíst sladkou buchtu s masovou náplní...no nechci to opakovat.

Cestou ve vlaku začalo pršet - je vidět, že jsem výše a odpoledne prostě prší, asi sezona. Takže za deště jsme došly do hotelu, vzaly plavky a vylezly o patro výš do bazénu. Počet lidí se dal vydržet, takže jsme vlezly do vody a trochu si užily výhled ze střešního bazénu.

Pak oddych na pokoji a večer znovu vyrážíme k Petronas twins na koupenou prohlídku.
Před tím jsme se ale zastavily na večeři. Žádné pokusy, jdeme do osvědčené restaurace ze včerejška. Je tam pořád plno, jedí tam místní, zjevně to bude dobrá restaurace. A vlastně jsme tam spokojené. I teď podruhé. Vanda si dává butter cheese chicken, já thajské kuře. Opět jsme spokojené. Jen si příště nedáme mangový džus, je to spíš limonáda a to je lepší kokos.

Cestou potkáváme prodejce objektivů na mobily. Stojí jich pod věží spousta. Baví nás je odmítat se slovy "bohužel nemáme telefon". Ty jejich pohledy mluví za vše. Myslí si cosi o  tom, že debilnější výmluvu si vymýšlet nemůžeme...

Návštěva vyhlídky Je rychlá. Patříme do černé skupiny. Máme černé visačky a první jedeme na můstek mezi oběma věžemi. Máme plno času a můžeme se kochat dosyta. Není to nijak zajímavé. Ale dodržujeme časový harmonogram, tak se po mostku procházíme sem a tam, než konečně můžeme jet výš. Další vyhlídka je v 86 patře. Tam je zase naopak času dost málo. Venku začalo pršet poměrně silně, je zajímavé to pozorovat z výšky. No ale už nás popohání, že máme jet dolů. Tak jedeme. O tři patra níž, kde čekáme ukrutně dlouho na další výtah. Pak už klasika - sjedeme dolů, proběhneme obchodem a jsme venku.Venku se jdeme podívat na barevnou fontánu, která hraje asi co čtvrt hodiny. 

Pak už končíme s prohlídkou a jdeme domů. Cestou Vanda navrhuje vykašlat se na noční bazén, že je unavená. Přeci jen byl den dost dlouhý.

Tak se jde rovnou spát...