Ráno jsme šly na snídani, která byla poměrně ubohá. Vysušená
vajíčka, sýr v podobě toustového sýra, toustový chléb… No ale kafe měli,
takže jsme si ho daly a vyrazily zase přes celé město do mešity sultána Kábuse
Mešita je hrozně velká (pojme prý až 20.000 věřících a vůbec
má spoustu nej – uvnitř je třeba druhý největší ručně tkaný koberec na světě.
Turisti dovnitř smějí jen od neděle do čtvrtka a do 11 hodin dopoledne. A žena
musí mít dlouhé šaty, dlouhý rukáv a šátek na vlasy. To se vědělo. Vandina
příprava ale byla dost kreativní. Dlouhou sukni měla. Ta ale nevyhovovala,
protože byla úzká. Tak tedy přes ni převázala dlouhý ručník. Dlouhý rukáv a
šátek na vlasy pak suplovala šustákovou bundou. Vypadala úchvatně a sami vojáci
kontrolující vstup (řádné oblečení, vstupné se neplatí) se dost bavili kreativitou, jakou Vanda předvedla.
V suvenýrech přitom šátky půjčují, včetně celého oblečku, ale údajně za cenu večeře
pro dva, to jsme obětovat nechtěly…
Po prohlídce mešity jsme vyrazily zpátky, Původně byl
v plánu trh, ale…
To by místní nesměli jezdit jak prasata. Popisovala jsem to včera. Nejvíc stresující je, že nepoužívají blinkry. Vůbec. Sem-tam s tím někdo začne, když vidí mne. Ale spíš ne. Takže když jsme se
na kruháku málem srazili s autem odbořujícím doprava, které nevidělo blinkr doprava (já chtěla jet rovně) ale vlasatně mu to nevadilo, protože blinkry se nepoužívají,
zastavila jsem na vydýchání stresu na parkovišti. To bylo shodou okolností u
zeleninového, ovocného a rybího trhu. Takže jsme hned udělaly prohlídku.
Dostaly jsme datle na ochutnání a vyvolaly dost pozdvižení, protože jsme byly
asi jediní turisté na trhu.
Prohlédly jsme si pak i pobřeží a vyrazily k paláci Al
Alam, jedné z rezidencí současného sultána. Opět nikdo nikde. Když potkáme
dva turisty, je to moc. Kdo normální by také v takovém horku lezl venku. Nafotíme
si paliác a jdeme k autu, když zjistíme, že za rohem má být nějaká
vyhlídka. Jdeme 300 m není nic hrozného. Vidíme pevnost Mirani, otáčíme se u
moře a jdeme zpátky k autu už celé úplně spařené. Cestou zpátky zajíždíme k
„parku“, což je jeden altánek u moře na promenádě.
Navrhuji jet domů. Jsem ze slunička celá uondaná a mám všeho
dost. Vanda souhlasí, tak jedeme. V hotelu asi také bavíme osazenstvo,
protože na nás musí být veselý pohled. Nikdo rozumný po venku nechodí. Za
chvíli také klepe manažer hotelu na dveře pokoje a nese nám džus.
Píšeme blog a chceme si schrupnout. Večer odlétáme do
Indonésie.
Foto: https://silveig.rajce.idnes.cz/Muscat
Foto: https://silveig.rajce.idnes.cz/Muscat
Žádné komentáře:
Okomentovat