Sotva znovu usnu, už nás budí. V pět ráno budíček, vyrážíme
pozorovat východ slunce na Padang ostrov. Hujerovi zdržují. Dokonce si i čistí
zuby. Pak konečně vyjíždíme. Vystupujeme na ostrově, kde už jsou snad úplně
všichni z lodí okolo. Startujeme do kopce. Za chvilku ze mne tečou potoky
potu, potí se mi chodidla a tím mi pak kloužou boty. Za chvíli už myslím, že
umřu a že žádný východ slunce vidět nechci. No, s jazykem na vestě jsme se
vyškrábaly na vrcholek kopce. Krásný rozhled po okolí. Ostrov má zálivy z obou
stran a vypadá vážně úžasně. Pozorujeme
východ slunce a pomalu jdeme dolů a zpět na loď. Tady si konečně čistíme zuby a
dostáváme snídani (k té je zapečený toust s marmeládou). Mírný odpočinek,
pluje se na „manta point“.
Asi za dvě hodinky jsme tam. Fasujeme šnorchl a brýle a
skáčeme z lodi do moře. Tedy já s Vandou. Z Hujerů některé do
vody nejdou vůbec, pár odvážlivců ano, ale jen s plovací vestou. Plaveme
se, pozorujeme ryby. Vanda vidí želvu, já žraloka (ne velkého bílého, kdepak.
Nějaký lidem neškodný druh). Vidí ho i Vanda a máme nakonec potvrzeno i
odposádky, že to žralok byl. Jsme docela
spokojené, i když manty nikde. A najednou si tak šnorchluju a ona se objeví.
Majestátně ve své obrovitosti propluje pode mnou.Vystrčím hlavu z vody,
kde je Vanda, abych ji navedla, ale od lodi na mne mávají, že tam také jednu
mají. A jo. Plave si tam v poklidu druhá. Nádhera. Ještě chvíli si
šnorchlíme, ale už nevidím žádnou. Vylézáme ven.
Hujerovi se jsou zase koupat. Na lodi je velký modrý barel na
vodu, asi jako máme nazahradě. Tam je voda na umytí. Hujerovi se však koupou.
Fakt vyplencají hrozné množství vody. Vylezou z moře, myjí si hlavu, tělo,
plavky a to opakovaně a jeden kýblík nestačí. Takže to provádějí i ted. Do toho
jeden zposádky dolévá z kanastru novou vodu a kulí nad nima očima, když
jednak z nejmladších vyjekne něco na matku. Člen posádky se ukrutně lekne,
protože to je jekot, jak kdyby v barelu našla mrtvolu svého mladšího bratra.
Ne, nic se neděje, ale mně to připadá hrozně vtioný, myslela jsem, že sebou na
tyhle jekoty škubu jen sama. Později, když jsou Hujerovi z doslechu, si
s oním členem posádky vyměnujeme názory na Hujerovi. Ano, oba víme, že
nejsou úplně v pořádku.
Oběd přišel jak smilování, už jsme měly hlad. Hujerovi
samozřejmě taky. Obědváme, urvaly jsme i anananas a hrabeme se do postele si
trochu zdřímnout. Nakonec se plavíme celé odpoledne. Ne, není to nuda. Jednak
není Vandě dobře, asi se nějak přetáhla tím ranním výšlapem, jednak akorát, co
se vyspím, plujeme kolem jedné zmnoha místních sopek. Je krásná vysoká a
zajímavá. Kolem vrcholu jsou furt obláčky, tak je pozoruju a najednou – pfffff.
Sopka upustila trochu popele. Kromě mě si toho všiml ještě nedjmladší Hujer,
ale nikdo ho nebral vážně. Ukazuju to Vandě a tím začíná naše odpolední televize.
Otevíráme si k tomu brambůrky (ale jsou sladké, ooo, jaké zklamání) a celé
odpoledne sledujeme větší, či menší upuštění páry. Vanda si vzala prášek a
udělalo se jí líp, tak jsme si odskočily na palubu dát si čaj a pak zase zpátky
do ložničky pozorovat sopku.
Dneska už se asi nic dít nebude. Dáme večeři, uložíme se ke
spánku a budeme se těšit na ráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat