Plavba, den třetí - trosečníci z Medanu

Pluli jsme celou noc. Já taky celou noc prospala. Přišlo mi, že když se pluje, není takové vlhko a spí se lépe. Ale Vanda prý zase moc nespala, vadilo jí, jak se loď houpe. Je fakt, že občas se houpala trochu dost…

Ráno nás nikdo nebudil na ranní pochody kamkoli, až na snídani asi v osm. Byly banánové lívance a hned po snídani se vyráželo na ostrov Moyo, kde je vodopád, který se turistům ukazuje. Jde se k němu tak 10 minut, párkrát se u té cesty člověk brodí, ale pak je na místě. Paráda. Po několika dnech na cestě oceňujeme především možnost koupele ve sladké vodě. Na vodopád lze lézt i nahoru a dolů, ale tuhle zábavičku vynecháváme, celkem na ní neshledáváme nic přínosného. Fotíme se jen na spodní části. Také zjišťujeme, že Hujerovi přípravu podcenili. Vyrazili k vodopádu a nevzali si plavky. Po minutách zmateného postávání se pár Hujerů odvážilo a zkusilo to tak, jak byli. A jen decentně, aby se nenamočili.

No, my se vykoupaly a celkem vesele vyrazily k lodi. Po nalodění jsme se dozvěděly, že je čas na koupel i v moři. Aha. To nám ta sladká koupel dlouho nevydržela. Hupáme do vody, bereme šnorchly…a nic moc nevidíme. Nevadí, plaveme si jen tak. Spolu s námi asi jedna Hujerová. Vylézáme ven a shodujeme se, že nás tentokrát pálí celé tělo. Jako kdybychom si u vodopádu udělaly spoustu drobných ranek a do těch se dostala sůl… Tak se tentokrát i my poléváme vodou z modrého barelu,skoro jak Hujerovic rodina.

Dalším cílem na naší plavbě je ostrov Medan. I tady je koupání dovoleno. Bereme šnorchly, znovu hupáme do vody a voda je plná asi metrových hvězdic. Prý dál jsou korály. Plaveme určeným směrem a tělo mne zase začíná pálit. Jak mám šnorchl, vidím i čím to je. Voda je najednou plná malých a asi zjevně žahavých rozzuřených medůz. Připadám si jak Dory v „Hledá se Nemo“, aneb jak se vymotat z hejna medůz s co nejmenšími škodami. Vandu, která plave kus za mnou a ještě nestihla doplavat do žahavého pole, odvolávám a vysvětluji situaci. Držíme se u lodi a stejně už nás odvolávají na oběd. Jí se tu dost monotónně, ale já jsem spokojená. Konečně to není furt „nasi goreng“, ale normální, jiná rýže 😊

Obvykle jde o rýži se zelím a vajíčkem, někdy jsou jako bonus nudle. Maso jsem měly jen první den, to se asi zrovna povedlo chytit rybu. K obědu také bývá ovoce, hlavně banán. (Ale posádka si ryby tajně připravuje, to nejde schovat, voní to na sto honů).

Po obědě znovu skáču do vody. Vanda už jít nechce, ale ptá se Hujerů, proč nejdou plavat. Dozvídá se logickou odpověď. Prý je moc horko. Tak aha. Nutno říct, že Hujery nechápu. Mají s sebou děti, neskutečně způsobné a vycepované, pokud uvážíme, že nic nesmí a plavbu tráví především sledováním tabletu. Z toho by hráblo i mě. A když se konečně něco děje, tak nesmí do vody? Vlastně netuším, proč se na tuhle plavbu vydali. Všichni. Jejichhlavní zábavou jsou mobily. Mají v nich furt zabořené hlavy a furt běhají ke kapitánovi nabíjet.

Když chceme vyplout, objeví se zádrhel. Loď se pomalu dostala nad korál a uvízla. Hujerovy to nezajímá, my s Vandou pozorujeme snahu o vyprostění. Celé představení trvá asi hodinu. Námořníci běhají, pak postávají a přemýšlí. Plavčíci skáčou do vody a plavou sem a tam mořem, kladou kotvy a snaží se navíjením pohnout lodí od korálu. Život korálů a jejich neponičení samozřejmě není na pořadu dne. Pak také ještě čekáme na tankovací loď, která nám doplní palivo. Tankovací loď je malinká lodička s kanystry, plné dodají dovnitř, prázdné vezmou k sobě. Snadné. Opět nikoho nezajímá naftová skvrna kolem tankovací lodi.



Foto: https://silveig.rajce.idnes.cz/Labuan_Bajo_a_plavba_Flores_-_Lombok

Asi po hodině máme jak palivo, tak jsme se vyprostily. Mezitím jsme jako bonus měly možnost pozorovat sběrače mušlí. Přijeli téměř k nám na loďce, zakotvili, normálně si uprostřed moře vystoupili z lodi, protože tam zrovna bylo mělko a začali sbírat do kbelíků.

No a my se vydali na cestu domů. Poplujeme až k Lomboku. Tam máme být zítra ráno. A my zatím nejsme rozhodnuté, co se získaným dnem vyvedeme. Naše cesta se prodává jako výlet tři noci, čtyři dny. Fakticky jsou to tři dny a tři noci. Je možné přejet na Bali o den dříve (ale náš hotel nemá volno, takže bysme musely hledat ubytování někde jinde), nebo zůstat na Lomboku,  nebo se přepravit na jeden z ostrovů Gilia najít bydlení tam. Uvidíme.