Konec lenošení, suneme se od moře pryč

Ráno se Vandě vůbec nechtělo vstávat. Já si četla na terase, uvařila jsem si i kávu a Vanda furt spala. Když už ji pak sousedé vzbudili, daly jsme si snídani a požádaly o zajištění odvozu. Původně byl sice v plánu autobus, ale po debatě s jednou němkou, která byla ubytovaná u nás v hotelu jsme zjistily, že už se to vlastně pro dva lidi nevyplatí. Cenaautobusu krát dvě, plus doprava k autobusu a od něj, to si rovnou můžeme zaplatit odvoz přímo na místo. Domluveno, řidič se objeví v poledne.

Byly jsme se projít po pláži, pakještě lenošily na verandě a nakonec jsme se sbalily a v recepci zaplatily útratu. Chvíli poté se objevil řidič. Stěhujeme se do Ubudu, umělecké město na jihu ostrova. Bydlet budeme ale kousek stranou, uprostřed rýžových polí. Cesta je to 80 km, jede se však v místní dopravě 2,5 hodiny. Pořád mi chodily maily, že je lepší vzít si řidiče z rýžových polí, protože cizí to tu nezná. Taky přišloinfo o tom, že má google chybu a tedy máme jako cíl zadat jiný hotel a u něj pak zahnout doleva. OK. Asi šest kilometrů od cíle už potřeboval náš řidič nastavit navigaci. Použily jsme naší a perfektně ho dovedly bez bloudění až k vratům našeho nového bydlení. A že opět stojí za to.Výhled do džungle, nekonečný bazén, bydlení v patře (tam je ložnice) dole pak je koupelna a obýváček v přírodě, bez zdí. Asi nám tuskoro nic chybět nebude. Jediným problémem je, že jsme uprostřed ničeho a pán majitel nevaří.Motorku budeme mít až zítra. Je tu sice možnost objednat si jídlo s dovozem, ale proč to nezkusit jinak.

Vydaly jsme se na průzkum okolí. Hned vedle je pár hotýlků. Někdo už objevil potenciál rýžových polí pro turistiku. takže je to rýžové pole, rýžové pole, domeček. Rýžové pole, rýžové pole, vilka...

Takže hned vedle nás ujistili, že se můžeme přijít najíst. Jen mají večeře od šesti. To nám moc nevyhovovalo, protože byly teprve čtyři a my neobědvaly... Procházkou rážovými poli jsme došly do mírné civilizace. Cestou se snažíme rozklíčovat, co je chrám a co obytný dům. Netušíme. To, co vypadá jako chrám má uvnitř třeba zaparkované auto a provází nás udivené pohledy místních, co jim lezeme domů. Ale zas jsou tak hodní, že si to u nich doma můžeme i vyfotit :)
K jídlu ale neměli nic. Respektive měli, ale to my jíst nechtěly (rýže a bambusové výhonky). Koupily jsme si ale rýžové krekry na chroupání po večerech a u druhého stánku ananas. Paní ale neměla drobné nazpátek, tak nám vnutila ještě něco, o čem tvrdila, že je mango. Bylo to ale zelené, nakrájela to na plátky, v pánvi zahřála cukr, sem-tam něco přihodila a prý super, moc dobré. Hmmmm. Nevíme co to je. Chutná to sladko-kysele a rozhodně ne jako mango. Nevadí. Jdeme pomalu zpátky. Potkáváme asi místňáckoíu profláklou vývařovnu. Pánže má jídlo, jmenuje ale něco, co neznáme. Vanda tedy nadhodí, zdanemá "nasi goreng". Tak prý jo. Sedáme sina dřevěné lavice s naprosto jedinečným výhledemna rýžová pole. Ukazuje se, že "nasi goreng" neníběžně v nabídce, ale paní běží uvařit, co host žádá. Za chvilku už se to nese. My mezitím ochutnáváme limonádu Temulavak.Nevíme, z čeho to je, ale chutná dobře. Začínáme jíst. Vandu večeře ale úplně odzbrojuje. Tvrdí, že ukrutně pálí. Mně se to nezdá.Jako ano, trochu je to pálivé, ale aby mi tekly slzy i nudle to tedy ne.  Nevím, máme obě to samé a Vanda obvykle na pálivé až takhle neraguje. Přesto hrdinně dojídá. Jdu platit a vracíme se k cenám z Yogyakarty. Večeře nás stála necelých 70 korun. Mává mi celé osazenstvo hospody. Asi tam často někdojako my nezavítá...

Cestou zpátky domů mi ujíždí noha a kácím se do zavlažovacího kanálu na rýžové pole. Super. Vanda uslzená z večeře, já s rozbitým kolenem :)

Doma se usazujeme v obýváčku, píšu blog a zvažujeme program na zítra.



Foto: https://silveig.rajce.idnes.cz/BALI_-_Amed

PS: Vzhledem ke zprávám o zemětřesení - to bylo údajně na jihu. My trávily noc ještě na úplném severu ostrova. Nic jsme nezaznamenaly, nic nevíme :)