úterý 25. srpna 2020

Algarve - Praia Vale De Covo

Na poslední snídani nesměly chybět toustíky. Sedly jsme si výjimečně ven na terasu, protože uvnitř bylo nějak horko, paní nezpla klimatizaci a bylo to znát. Po snídani jsme se pobalily, rozloučily téměř s pláčem s naší paní domácí. Máme kdykoli přijet znovu, telefonní číslo na ni máme, ideálně hned příští rok :-D

Pak jsme se ještě rozloučily s paní co vyrábí toustíky a vyrazily.

Plán byl jasný. Kdo pozorně čte tak ví, že cca dva dny zpátky jsme hledaly pláž. A zkoušely jsme to na Vale De Covo. A nelíbilo se nám to tam, Z nadhledu byla vidět pláž a hotel nad ní. Žádný zázrak, plus nutnost slézt útes. Jenže. Jenže když jsem psala blog a hledala na mapě jméno oné pláže, vyskočily na mne fotky. A mně došlo, že jsme podcenily jeden jasný ukazatel. Tedy zábradlí nahoře na útesu. Zábradlí, které není u okraje skály, ale je jen tak v prostoru dokolečka.Takové zábradlí indikuje díru do jeskyně. A přesně to fotky na google ukázaly. Že pod námi byla jeskyně, kterou jsme neviděly. Jeskyně hodně podobná té ohromně turistické v Benagilu. |Dokonce Google vypadal, že v době odlivu je možné z pláže do jeskyně dojít. Nechtěly jsme tam zajíždět poslední dny, ale den úplně poslední - ten k tomu přímo vybízel. Takže to bylo jasné. Naším cílem byla ta "podivná" pláž u hotelu.

Zaparkovaly jsme a vydaly se na sestup. Nic moc pro Vandiny žabky, ale dalo se. Na úrovni hotelu pak už bylo schodiště dolů. Pak jsme najednou stály na kameni nad pláží a netušily, jak ještě úplně dolů. Ukázalo se, že v kameni jsou schody jen tak vydlabané do skály a úplně na jejich konci je ještě nerezový žebřík. Jasná známka toho, že pláž bývá také zaplavená celá.

Dole se nám plážička otevřela. Ne moc veliká, ale klidná a téměř prázdná. Vanda se ochotně vrhla do ledovéhomoře otestovat vstup do jeskyně, která už byla zřetelně vidět. Ukázalo se, že to nepůjde. Rozhodně ne suchou nohou. A vodní kameru jsme samozřejmě nechaly v autě. Do jeskyně by se muselo doplavat a to ještě se strachem, že si okopeme palce o skály pod hladinou.

Byl čas. Usoudila jsem, že to vypadá na odliv a my máme čas. Normálně zůstaneme tady na pláži a počkáme, až voda ustoupí a pak zkusíme, zda se do jeskyně nedostaneme. Voda byla ledová, ale jak postupovalo slunce a stín z pláže zmizel, měnila se i teplota vody.

Zhruba kolem jedné jsme usoudily, že je čas to zkusit. Nedalo se do jeskyně dojít suchou nohou, ale voda v místě ohybu, odkud se pak lezlo už jen po kamenech, byla tak po pás, při vlně po prsa, to se dalo. Vzaly jsme všechno - foťák i telefony. Máme pro strach uděláno. Vše jsme nakonec donesly až do jeskyně a - ano- druhá jeskyně Benagil, jen s menším otvorem nad hlavou a podstatně méně lidmi. Tady se mi to líbí postatně víc. V jeskyni jsme strávily nějaký čas, ale už se nachylovalo k tomu, aby jsme se vydaly na letiště. Uschly jsme a vyrazily k autu. Tam jsme se převlékly a odjely na letiště. Nabraly benzín a vrátily auto. Pán od nás ještzě dostal i lahev vody, kterou nám dala na cestu naše paní domácí  a kterou jsme ani neotevřely. Na letišti jsme si daly kafe, odbavily kufr (váha ukazovala 22 kilo, ale s paní za přepážkou to nehlo) a vyrazily na gate. 

Zastávka v duty free znamenala nákup portského a pak už se nastupovalo do letadla. Akční pán u vstupu kontroloval tašky, to jsme trochu nečekaly. Měla jsem brašnu s foťákem venku z tašky a k tomu koupené portské... Naštěstí se uvolnilo místo na kontrolu palubních vstupenek pro priority boarding. Tam to pán naopak nehrotil vůbec a my plynule prošly se třemi zavazadly na osobu. Paráda. Vedle chudák pán doplácel kufr, který rozměrově přesahoval o jeden centimetr. Navíc neměl peníze, tak mu to platil někdo cizí...No, vyhrály jsme jackpot.

Ve Vídni jsme musely podepsat prohlášení, že jen tranzitujeme. Rakousko totiž považuje Portugalsko za červenou zónu. Toleruje se tranzit bez zastávky do domovské země. Jenže když se přiletí 22:40, další vlak jede až ráno. To rakušané tolerují a tedy nevidím jediný důvod nepřečkat tuto dobu v hotelu. Tak jsme taky učinili. Hotel blízko vlakového nádraží, ideál. Domů jedu jen já, Vanda razí do Ostravy na zkoušku. Pilně se učila na pláži i v letadle :-D






Žádné komentáře:

Okomentovat