Původně jsme pro tento rok plánovaly Thajsko. Dokonce, když nám aerolinka poprvé v dubnu zrušila letenky, dopátraly jsme se toho, že k tomu došlo omylem v rámci hromadného rušení letenek a vyžádaly si vystavení letenek nových. To se událo v podstatě ochotně s tím, že na konci srpna určitě nebude problém letět. No, druhé zrušení letenek se odehrálo na konci července...
I tak jsme plánovaly cestu v původním termínu, ale jak (zejména v ČR) zase začínali narůstat nakažení, pojala jsem obavy, že by zahraničí mohlo mít časem problém s naší návštěvou. Když mi pak kvůli stejnému problému odpadla služební cesta, bylo jasno. Poletíme někam co nejdříve, dokud to jde.
Vybraly jsme si Portugalsko. Odlet ani ne za týden. I tak to bylo nervy drásající. O víkendu se na webu seznam.cz stalo Portugalsko oranžové. Čekaly jsme tedy s rezervacemi všeho na pondělí, až se načtou aktualizace oficiálních webů. Ty se načetly, Portugalsko je zelené. Zvážily jsme, jak pořešíme případné testy, kdyby běhen našeho pobytu Portugalsko zčervenalo (a že by to znamenalo kvalitní manévry včetně nutnosti Vandě zajisti test ve Vídni kvůli času...) a rozhodly jsme se letět.
Zamluvila jsem auto a vybrala ubytování. Ubytování jsem už měla provizorně zajištěné s možností zrušení do pondělí, takže když jsem vybrala to správné, šla jsem stornovat to provizorní. Tak to už nebylo možné. Šlo si jen storno vyžádat po ubytování s jejich souhlasem. O ten jsem požádala, ale poté zjistila, že nato mají 24 hodin. No, to už budeme namístě. Nešlo už nic jiného, než to hodit koňovi aneřešit.
Do toho přišlo upozornění, že rezervované auto není k dispozici. Nabízelo se jiné, o 100 eur dražší a s výrazně dražší i rezervovanou částkou na kreditní kartě, která se drží po dobu půjčení auta jako jistina. Heh. Bylo osm večer, my měly ve tři ráno vstávat a odjíždět na letiště. Místo toho hledáme alternativy a nemáme naprosto nic zajištěného. U mne nevídaná věc, špatně nesu myšlenku nezajištěného bydlení a nejistého plánu. Navíc mi vadí přístup serveru s půjčováním aut (rentalcars), kteří zašlou nabídku, ale pak jsou schopni ji takhle výrazně měnit. Když už poměrně nešťastná měním i data pro půjčení, nacházím portugalskou půjčovnu s výborným hodnocením a především naprosto minimální kaucí. Auto je sice o dost dražší půjčit, ale zase už jsou v ceně všechna pojištění. A blokovaných 300 eur na kreditce (oproti 1500 jinde) je silnou motivací také. Bereme to a jdeme spát.
Ráno vstáváme ve tři, dobalujeme a odjíždíme na nádraží, kde razíme naším tradičním RegioJetem do Vídně. Let do Portugalska - 4 hodiny. Letiště ve Faru je jen asi 3 kilometry od města a přistává se od moře. Výhledy během přistávání byly úžasné. Bereme kufry, přijímáme maily a zjišťujeme, že mail z booking.com oznamuje, že ubytování na naši žádost storna nijak nereagovalo a rezervace je furt platná. OK, jedeme tam. Půjčujeme auto, zaznamenáváme všechny škrábanečky na karoserii (ehm, opravdu rozdíl proti americe, kde bereš auto a jedeš), ptáme se na USB vstup, který budeme potřebovat pro navigaci vtelefonu (ten není vidět, ale je mazaně na držáku telefonu zezadu) a vyrážíme do města. Provizorní zajištěné bydlení informovalo, že zde není možnost parkování, web mluvil všude o parkovacích hodinách. U přístavu je ovšem velké parkoviště zdarma. Bylo vidět i z letadla :-D
Rozhodujeme se zamířit na něj, zaparkovat a k ubytování dojít. Google to tipuje na 10 minut cesty, to jde. Procházíme městečkem a po pár minutách jsme opravdu u našeho původně provizorního bydlení. Ajaj - na recepci o nás vůbec nevědí a náš pokoj je od zítra rezervovaný. Jasně, nečekaly jsme, že to bude v poklidu. Hora telefonátů, než to pán nějak vyřešil. Přistupujeme kplacení a tím také problému číslo dvě. Terminál nechce přijmout žádnou platbu. Trochu mne to děsí. Vytahuju kartu Revolut, na ní aktuálně vidím zústatek - také nic. Chyba bude v přístroji. Pán nás posílá k bankomatu hned vedle - jenže opět narážíme na bankomat Euronet. Ten odmítám použít. Domlouváme se, že se ubytujeme, vyrazíme se projít do města a vybereme peníze z bankomatu normální banky.
Tak také uděláme. Městečko je malé a my máme tři úkoly. Bankomat, obchod (ubytování se tu nabízí hodně často bez snídaně) a zajistit večeři. Bankomat jsme našly, obchod také, ale stála se do něj fronta, protože uvnitř smí být jen určitý počet lidí a tak jsme šly rovnou hledat večeři. Nabízí se tu řada menu do 10 eur včetně dezertu...ale doba pokročila,hlad jsme ani moc neměly- a shlédly se v baru, který jsme objevily na hlavní jídelní ulici ve městě (tedy té, kde jsou nejen restaurace, ale také davy lidí - ty považujeme za důležité hledisko, zejména pokud jsou to místní). Sedáme si ke stolu, odkud právě někdo odešel. Číšník nás informuje, že ho hned uklidí a my až za chvíli zjišťujeme, že jsme měly počkat u vchodu a nechat se uvést. U stolů jsou také plexisklové přepážky zajišťující ochranu od vedle sedících a na stole QR kód, přes který jsme si mohly načíst menu. Bereme to, co obdivujeme u vedlejšího stolu. Džbán se Sangrií. Pravda, docela drahý (25 eur), ale vypadá nádherně. Objednávku doplňujeme jen drobným jídlem - Vanda si objednala kozí sýr a batátové hranolky,já kuřecí v medu.
Sangria je výborná. Sedíme, pozorujeme cvrkot,čekáme na jídlo (to tedy trvalo hodně dlouho - dokonce jsme se musely připomínat), ale jsme spokojené. Vyjídáme hromady ovoce ze Sangrie a ani už nemůžeme dojíst objednané předkrmy :) Zbytky si i balíme s sebou.
Do postele padáme úplně mrtvé kolem 23 hodiny. Pánovi z recepce jen píšeme zprávu, že peníze dostane zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat