Ráno jsem se vzbudila jak zmlácená a nebyla jsem moc schopná akce. Po asi hodině jsem se vyplácala ven na gauč napsat blog, ale pak jsem se zase svalila do postele a usnula. Protože máme k dispozici ohromný bazén, lehátka a veškeré zázemí vily (kulečník, houpací síť atd.) neměla Vanda žádný problém a upíchla se v klidu k bazénu.
Definitivně jsem se zmátořila až p
Rozhodovaly jsme se kam jet. Vyhlédnuté pláže takhle pozdě už hlásily plnou obsazenost (není divu, když kapacitu hlásí 30 lidí). Nakonec jsme se ovšem rozhodly na jednu z vybraných pláží stejně dojet a minimálně se podívat. Ačkoli jsem zadala Karlovi navigovat trasou bez mýta (přišlo mi to zbytečné u časového rozdílu dojezdu 3 minuty), stejně nás nakonec Karel navedl na dálnici. Pak už jsme dojely na přeplněné parkoviště a tak jsme nechaly auto poměrně dál od vstupu s tím, že dojdeme pěšky. první jsme šly kus po útesech a kochaly se výhledem. Pod námi byly i jeskyně s průhledy nahoru - to jsme poznaly podle hrazení kolem velkých děr v zemi, dolů do jeskyň vidět nebylo.
Pak Vanda zjišťovala, zda by nebyl k půjčení kajak. Ale nebyl. Respektive až od 17 hodin na dvě hodiny a to mi přišlo moc. Nakonec jsme to možná mohly vzít, protože jsme stejně na pláži byly asi do šesti. Každopádně se dozvěděla, že je dobré si ho objednat přes whatsupp. Takže to někdy zkusíme. Bylo by fajn projíždět místní labyrynt jeskyní a útesů.
Pak jsme se už vydaly k vodě. Pod převisem skály bylo dost plno (30 lidí kapacity bylo přečerpáno tak 4x) ale hluboko vzadu se místo našlo. Já byla spokojená (až mi byla i zima), Vanda se přesunula na sluníčko a šla testnout masku na potápění z Decathlonu. Mmch má ji tu skoro každý :).
Já nakonec znovu usnula, ale díky ledové jeskyni jsem se po včerejšku srovnala a asi ve čtyři jsme se rozhodly jít prozkoumat vedlejší pláž. K té vede cesta skalním tunelem. Moc hezké a Vanda se asi hodinu fotila v různých pózách s kloboukem i bez klobouku :-D
Když se dost vyřádila, vrátily jsme se a vyrazily do vody. Po nějaké době jsme usoudila, že testnu masku taky, takže jsme se kochala podmořským životem (jakože fakt byl docela rozmanitý na to, že jsem plavala u dvou balvanů pod vodou). Pak už jsme jen pomalu uschly a vyrazily zpět. V autě jsme pak hledaly, kde se najíst. To byl oříšek a nakonec byly dvě možnosti - buď jako včera u Leonida, nebo o kus dál u silnice v podobně hodnocené restauraci. Cestou jsme potkaly auto u silnice, kde pán prodával pomeranče a melouny a vzaly jsme si jeden meloun. Pán naštěstí krom portugalštiny mluvil ještě francouzsky, takže našli s Vandou společnou řeč a bylo jasné, že za meloun chce dvě a půl eura. Pak už jsme jen v "našem" včerejším supermarketu v Algozu jsme si koupily pečivo na snídani a jely jsme pak do druhé z vybraných restaurací. Vanda byla dost nespokojená, protože pro ni nebylo k jídlu vlastně nic. Takže si objednala lososa, já pokrm označený jako MINI stejk. Překvapení nebralo konce, takže můj MINIstejk byl přes celý talíř a Vandy losos taky. Tak obrovskou lososí podkovu jsem ještě neviděla. Co do jídla bych ovšem řekla, že Leonid silně vede. Škoda. Vanda byla ale víc spokojená taky, protože včera měla tuňáka "algarve styl", což bylo s dušenou zeleninou a to úplně nebyl její šálek kávy.
Pak už jsme jen dojely domů. Z plánovaného otevření vína sešlo, protože začalo hodně foukat a byla nám zima na to sedět venku. Vanda už si nešla ani zaplavat.
Žádné komentáře:
Okomentovat