Ráno vypadalo dost nevlídně. Navíc v našem novém pokojíčku není na nic místo a není tu ani konvice na čaj, takže jsem navrhovala někam na snídani zajít.Vanda byla proti. Měla k tomu prostý důvod. Máme sýr v krabičce. Ten potřebujeme sníst, aby se uvolnila krabička a Vanda do ní mohla dát písek z pláže. Z toho si chce nechat udělat šperk. Takže jsem zašla pro housky a posnídaly jsme v našich provizorních podmínkách.
Pak jsme se ještě chvíli povalovaly, ale nakonec jsme vyrazily. Jen kousek, k pevnosti Sagres, Co taky dělat jiného, když je obloha šedivá. Jenže ten nápad mělkde kdo. Takže jsme rovnou zamířily k útesům, pokochat se výhledy. Ty stály za to,převalující se mlha nad mořem vypadala pěkně. Vanda se rozhodla, že si to celé namaluje a vrátila se k autu pro skicák. Pak se usadila a nějakou dobu malovala. Když skončila, koukly jsme na frontu do pevnosti a usoudily, že dovnitř nejdeme.
Sedly jsme do auta a vyrazily k pláži. Vybraly jsme Praia da Cordorama. Když jsme tam dojely (a opět cestou pro jedno auto plnou serpentýn - tentokrát se svodidly z dřevěných kusů), ukázalo se,že není kde zaparkovat. Místo bylo jen u silnice, ale zrovna projížděl náklaďák a měl co dělat se už stojícím vyhnout, a vůbec to bylo divné parkování, že jsme se sebraly a jely na pláž vedle - Praia do Castelejo. Tam jsme získaly parkovací místo po pánovi, který odjížděl a vyrazily na pláž. A moc se nám líbila. Dlouhá pláž, která dál od vstupu byla v podstatě úplně prázdná. Písečná, velké vlny a hezké výhledy na útesy ve vodě. Jenže jsme si nevzaly slunečník. A nikomu se pro něj nechtělo jít. Uvelebily jsme se tedy v pidistínu. Vanda malovala, já se natáhla a usnula. Po nějaké době jsme se šla projít, ale dost rychle jsem se vrátila - příliv začínal a vypadalo to, že bysme se měly rychle zvednout. Jednak abysme nebyly mokré, jednak abysme náhodou nepřišly o cestu zpět. Posunuly jsme se tedy blíž ke vstupu na pláž. A začala klasická zábava - Vanda chtěla fotky. Takže jsem opět popadla mobil, nechala se peskovat, jak ji fotím blbě aVanda se natřásala u objektivu...To vždycky zabere dost času...
A za chvíli se stěhovaly znovu, tentokrát ještě naléhavěji a rychleji, když voda vzala ležení o kus vedle.
Na sluníčku bylo čím dál větší vedro, takže jsme se i docela často chodily zchladit do oceánu. Úplně na koupání to nebylo, na to je voda furt moc ledová, ale stačilo vlézt po lýtka do vody a vlny nás sem tam ošpláchly až k pasu. Podotýkám, že se nekoupe v pravém slova smyslu snad nikdo. Děti si tuna pláži hrají v neoprénech a když se někdo osmělí do vody vlézt celý, jen se ponoří a hned běží ven, není to naší zhýčkaností. Nejdéle ve vodě vydrží surfaři.
Když už jsmeměly slunka dost, pobalily jsme se a dojely zpět do Sagres, kde jsme si sedly na kafe a vodu v kavárně s hezkým výhledem na moře a útesy. pak už domů, sprchu a fáze hledání večeře. To je prostě problém, tady je taky všude hlavní částí jídelníčků maso. Nebo pak vegetariánský burger, ale ten je všude stejný. nakonec jsme po dlouhém obcházení podniků sedly do pizzerie. No, naštěstí jsme tu poslední noc, zítra už to bude s večeří snadnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat