Ráno se zase městem převalovala mlha a slunce nebylo vidět. Zašla jsem do supermarketu pro housky a doj.edly jsme ke snídani veškeré zásoby. Krabička od másla se umyla, aby měla Vanda kam dát druhý písek na šperk. Pak jsme pobalily, prostřídaly se v naší koupelnové skříni a odnesly kufr do auta. Cílem bylo natankovat. Jenže. První benzínka v Sagresu byla ukrutně drahá, druhá měla ohromnou frontu. Tak jedeme dál. Tak špatně na tom s benzínem nejsme, klidně můžeme jet. Plánovaná byla zastávka ve městě Lagos. Oproti zatím navštíveným místům je to město se vším všudy - tedy i s návštěvníky a nedostatkem parkovacích míst. Při hledání parkování jsme našli benzínovou pumpu a nabrali benzín a také jsme potkaly parkovací dům a tam zajely zaparkovat.
První cesta vedla pobřežní promenádou k pláži. Tam jsme čekaly to, co jsme objevily na google. Tedy most, spojující pevninskou skálu se skálou mořskou. Zhora vyhlídka, ze spodu dost zajímavý pohled. A našly jsme. Nutno projít několika tunely na pláži ve skalách, až k pláži skoro poslední a tam je.
Došly jsme i za něj na další pláž, ale to už se muselo brodit mořem. Škoda jen, že to celé je pláž městská, poměrně špinavá a voda byla plná chaluh. Nic moc místo, kde by se chtěl člověk uvelebit, zejména když zná i ty další pláže v okolí. Ani jsme se nezdržovaly hledáním místečka a zabrousily raději do útrob města.
Cílem bylo dát si někde kávu, což se povedlo až na druhý pokus. Nejdříve jsme se usadily v podniku s otráveným číšníkem a poměrně nezajímavou nabídkou. Na druhý pokus to vyšlo. Před tím jsme ovšem ještě potkaly dvě češky. Já vím, že naše konverzace taky nejsou nijak duchaplné, ale hláškou matky k dceři (už dost velké, možná 15...) "Já se lekla, že jsi se zbláznila a chceš zmrzlinu už teď" s odpovědí "Kdepak, samozřejmě až po večeři" jsme se bavily po zbytek dne.
V kavárně číslo dvě si dala Vanda banánový shake, já kafe (téměř v tabletce, jako ostatně tady vždy) a toast s jablkem, avokádem a fetou. Vanda totiž zahlásila, že by si docela něco dala. Takže jsme daly jeden napůl.
Seděly jsme, pozorovaly cvrkot a dokonce se objevili i pouliční žongléři. Nevídaná věc. Také bylo jasné, že o kus dál někde je cukrárna - lidé nosili jednu zmrzlinu za druhou. Přemýšlely jsme co teď, kam dojet ale rozhodly jsme se nejdřív jen tak procourat ulice. No, zásadní chyba. Hned nedalo od kavárny byl obchod, vystaveno milion roušek. To mne docela pobavilo, ale usoudila jsem, že mít nějakou hezkou by šlo. Zjistily jsme, že dalšíáí jsou i uvnitř a vkročily jsme tam. JENŽE. Hned vedle roušek se ukázalo, že je to obchod s korkem. Korkové obaly na brýle, pouzdra,peněženky...KABELKY.
Sááákrááá. V obchodě jsme strávily věčnost. A Vanda má svůj letošní první Vánoční dárek :-D
Jestli bude mít pochopení pro cesty na snídaně a pro zmrzlinu i Wizzair se uvidí. Při odletu jsme měly přesně váhový limit.
Poté, co jsme tedy skoupily celý korkový obchod jsme potkaly i hned dvě zmrzlinárny proti sobě. Já si dala maracuju, Vanda fíkovou a sedly jsme si na lavičku a opět pozorovaly jen tak všechno okolo.
Pak už najít parkoviště, zaplatit parkovné a vyrazit směr Silves. Už jsme věděly kam jedeme a kde se parkuje, tak jsme rovnou zajely do areálu, zaparkovaly a šly se přihlásit, že jsme tu. Majitelka nás radostně vítala, nabízela pití a vůbec to vypadalo, že se jí vrátil kus rodiny :-D
Tentokrát jsme dostaly pokoj v přízemí. Tím odpadlo tahání kufrů, ale bohužel i úžasný výhled na město. Zase máme hezčí koupelnu se sprchovým koutem. Trochu horší je to s větráním - "balkon" je směrem do dvora a večer sálalo horko. takže ač nahoře v patře stačilo mít otevřené okno a bylo příjemně, tady bylo potřeba zapnout klimatizaci... Stejně tak večer nemůžeme otevřít dveře, protože jsme v přízemí a náš "balkon" je vlastně pokračování snídaňové terasy.
Na Vandu šel zase spánek. Ale tentokrát se přemohla a vyrazila se mnou. Cesta vedla přes most do města do Lidlu - v letadle nám totiž asi vlivem změny tlaku z balení vlasové masky zůstalo minimum a to došlo. Potřebujeme něco jiného na hlavu. No, nic neměly, takže jsme procházkou kolem řeky (která mění hladinu vlivem přílivu a odlivu od téměř nic v korytu po řeku asi jako naše Ohře). Našly jsme kavárnu a hned vedle speciální churritovárnu :) Vanda tvrdila , že na churrito není nikdy pozdě, ale tady bylo. Zrovna zavírali. Otočily jsme se tedy a vyrazily zpět do centra na večeři. Ani jsme nic nehledaly, sedly jsme si do již ozkoušené restaurace s vegetariánskou nabídkou. Ani tentokrát nezklamala, pokud nebudeme počítat to, že na jídelním lístku nabízí domácí vegetariánský parmazán a nemají ho.
Po večeři už byla Vanda zralá jít domů a do postele, takže jsme to nijak nezdržovaly.
Žádné komentáře:
Okomentovat