Dnes ráno už jsme byly vybavené nákupem potravin a mohly tedy v klidu posnídat doma na terase. Pak už jsme si jen dobalily saky paky a vyrazily s kufrem zpátky na parkoviště k našemu autu. To má i podle rodinných tradic své jméno. Říkáme mu "ikspéčko", protože XP má v poznávací značce. Nic objevného. Protože jsem si mohly vybrat, zvolily jsme černého wolksvagena, s pouhými 20 tisíci najetými kilometry. I tak má řadu bojových zranění. To nám ale nevadí,nebudeme diskriminovat podle kvality pleti.
První cesta vedla do Estoi - Tam by měl být zámek se zámeckou zahradou. Kousek od něj je i ruina románské vily tak velké, že se původně archeologové domnívali, že objevili celé městečko. Tu jsme se ale rozhodly vynechat - už jen proto, že nedávno jsme byly v Římě...
Do Estoi to bylo asi 20 km,ovšem městečko bylo trochu děsivé. Úzké uličky ve kterých se vyhýbají dvě auta a najednou proti nám kamion!Ten tedy pochopil, že je špatně a jal se couvat. Nebyl dál, než 30 cm od zaparkovaných aut a být jejich majitelem, asi mám dost nahnáno. Kladem místní dopravy je, že nikdo není nervózní. Prostě všichni počkali, než si to kamion neodcouvá pryč. Navigace Vanda mne pak vedla ještě do užších uliček, což mne dost znervózňovalo. Hlavně pomyšlení, že buď někdo naproti vyjede (protože úzká ulička na jedno auto není ani náhodou jednosměrná), nebo že to bude slepá ulice a my budeme muset dlouze couvat. Ale nakonec se povedlo zaparkovat a my vyrazily do zahrad. A vlastně nic moc. Malý zámeček s fontánkou a zahradou, ve které sice také fontánky byly, ale nefungovaly.... Libochovický zámek je třikrát větší.
Cestou zpátky k autu jsme si sedly na kafe do místní kavárny a překvapilo nás kafe za euro. Zjevně není Estoi častý turistický cíl.
Další plánovanou zastávkou bylo moře. Vybraly jsme Tomatovou pláž. Chyba, i když v daném okruhu asi nešlo vybrat lépe. Dlouhá prašná cesta udělala z našeho ikspéčka bílého wolkswagena.
Parkoviště narvaný a pláž z našeho pohledu jakbysmet, i když vlajky hlásily nízkou obsazenost. Doporučují se min. dvoumetrové rozestupy mezi ležícími, stejně tak rozestupy ve vodě. To šlo všechno dodržet, ale i tak nám přišlo, že je plno. Voda byla úchvatná. Jako není to Horoušánský bazén vytopený na 32 stupňů. Naopak oceán je vždycky poměrně studený - ale v kombinaci s panujícím horkem je to hodně osvěžující koupel o které nejde říct, že je ledová, to ani náhodou.
Na pláži jsme vydržely tři hodiny a na mě to už bylo limitní. Vanda moc nerozuměla tomu, že jsem ji popoháněla pryč, ale později pochopila. Povedlo se mi se přismahnout opravdu kvalitně.
Z pláže jsme nastivily "Karla" (tedy navigaci) k novému bydlení a po troše bloudění uprostřed algarvských sadů a ničeho, jsme našly. Takže teď tři noci bydlíme v zahradním domku velké vily s bazénem a jacuzzi.
Sotva jsme se ubytovaly, sedly jsme zase do auta a jely nakoupit a na večeři. Doporučená restaurace byla v městečku asi 6 km od vily. Tam měl být i supermarket.Když jsme k němu přijely zjistily jsme, že nemáme roušky. Vanda dala na pusu slaboučké šátky, co máme ke kabelkám a šla roušky koupit, ale v miniSparu je neměli, jen na Vandu blbě koukaly. Kus dál měla být lékárna, ale Vanda zahlédla nehtové studio a usoudila, že tam roušky mít musí taky. Měly a dvě za euro prodaly.
Mohly jsme nakupovat. Jenže roušky, horko, přismahnutí na pláži...to nebyla vhodná kombinace. Takže jsme sedla do auta ke klimě a nakupovat poslala Vandu. Ta to v pohodě zvládla a my vyrazily do doporučené restaurace. Ta ale byla plně rezervovaná. Smůla. Takže jsme operativně našly jinou, také dobře hodnocenou. Trochu zádrhel byl, že vegetariánského neměli nic. Takže si Vanda objednala tuňáka a chrochtaly jsme si už u předkrmu, protože jsme dostaly místní sýr a olivy. Výborné. Do mne se ale dala zimnice, takže jsem se drkotala docela hodně. Dojíst večeři bylo promne už krapet utrpení, ale výborná byla. Zaplatily jsme, slíbily majiteli že zítra možná přijdeme taky a vyrazily domů.
Doma já padla mrtvá do postele, Vanda si šla ještě zaplavat. Musíme na další dny koupit slunečník, jinak nemůžu přežít.
S úzkou uličkou máme zkušenosti, řekni Vandě Mitilimi, Mitiliny a bude vědět
OdpovědětVymazatTo ona samozřejmě ví. Tvářila se taky, že úzká ulička není žádný problém. Asi se tak hrdinně tvářila hlavně proto že ví, že jí nemůžu řízení předat (druhý řidič není v půjčovně povolen a už vůbec ne pod 21 let).
Vymazat