Když byly Vánoce, babička s dědečkem dostali takový klasický dárek - letenky. A protože loni nevyšel Petrohrad, dostali ho letos znovu s nadějí, že to už určitě klapne. No, dost brzy bylo jasné, že neklapne.
Jenže u nás v práci tlačili na to, abysme si vybrali loňskou dovolenou. No a přeci si ji nevyberu a nezůstaneme doma. Začaly jsme s Vandou hledat, kam by to šlo. Moc možností nebylo. První volbou byl egypt, abysme vypotřebovaly poukázku na zájezd. Ale, že by nás to uspokojovalo...
A najednou jsme začaly přemýšlet o Madeiře. A když se pak ukázalo, že Madeira přijímá očkované jedince, vymyslely jsme plán - náhradou za Petrohrad vyrazíme všichni na Madeiru.
Letěli jsme z Berlína. Ten od nás není nijak daleko - ale i tak jsme vyjížděli v pět ráno. Berlín Brandenburg nás vítal už kolem osmé. Ježíš, to je ošklivý letiště! Strohý a nijak uživatelsky přívětivý. Zkusili jsme ještě před odbavením kafe ve Starbucks. Pán najednou měl v prázdném obchodě frmol, když připravoval čtyři kafe. Asi proto byl zmaten a ptal se, zda jsme Řekové :-D
Pak jsem odbavila kufr, prokázala se negativním testem a QR kódem portugalské aplikace a mohli jsme jít na bránu. Tam se stejně prokázala Vanda i dědeček s babičkou. U nich byl trochu problém s očkováním - neuběhlo ještě úplně celých, požadovaných 14 dní od druhé vakcíny. Akurátní němka měla potřebu to řešit s tím, že si je ale otestují na Madeiře.
Pak už jsme mohli do letadla. Let byl dlouhý a nudný a ani mi nešlo moc spát. Navíc nikdo nenabízel nápoje ani jídlo, asi aby lidé nesundavali masky (což se samozřejmě dělo i tak). Po necelých pěti hodinách letu jsme přistáli na údajně jednom z nejnebezpečnějších letišť světa. Pohoda, žádný problém.
Půjčili jsme si auto, okoukli všechny jeho škrábance a vyrazili jsme směrem k našemu bydlení. Google trochu zklamal. Začal být zmaten. Naštěstí je Vanda zkušená navigátorka a přemluvila její Siri, aby nás domů dovedla. Cesta to byla extrémní. Asi dva kilometry z prudkého kopce, někdy s obousměrným provozem. Vždy však v úzké uličce. Sklon občas způsobil, že jsme viděli ven z auta, ale na silnici ani náhodou.
Před domem čekal už kamarád našeho pána pronajímatele. Pán nemohl přijít osobně, protože jeho dítko ve třídě má pozitivní spolužačku a tedy je v izolaci nejen spolužák, ale i jeho rodič.
Nevadí. Okoukli jsme byt, zjistili, že jsme zapomněli (já) vybrat eura a domluvili náhradní termín platby (zítra ráno). Pak už jsme se sebrali a vyrazili na večeři. Ale ouha. Ačkoli bylo šest, a zákaz vycházení je od sedmi, restaurace zavírají v šest. Takže jsme si objednali jen jídlo do krabiček, v supermarketu jsme rychle nakoupili věci na snídaní (a víno) a večer jsme trávili na naší ooobr terase s dobře 180 stupňů výhledem na oceán.
Brzké vstávání ale udělalo své a chvíli po západu slunce jsme se už lifrovali do postele.
Žádné komentáře:
Okomentovat