Ráno jsem stejně jako včera zašla pro pečivo k snídani. Původně se mnou plánovala jít Vanda, ale když jsem na ni klepla, jen něco zavrčela a přikryla si hlavu peřinou.
Po snídani jsme přemýšleli kam bysme se vypravili, ale přemýšleli jsme moc dlouho a to už nestálo za to jezdit na druhý konec ostrova. Rozhodli jsme se tedy pro východní cíp, trasu de Sao Lourenco. http://www.visitmadeira.pt/en-gb/resultados-de-pesquisa/resultados-pesquisa-detalhe/pr8-vereda-da-ponta-de-sao-lourenco
Na parkoviště jsme dorazili asi za půl hodiny, přičemž cesta vedla pod přistávací dráhou místního letiště. Zajímavá věc. Cesta měla být jen asi 3 km jedním směrem, ale vedla nahoru a dolů a nahoru a dolů, že jsme dnes překonali včerejší patrový rekord.
Výhledy ovšem byly nezapomenutelné. Zejména, když se Vanda rozhodla převléknout do šatiček a pózovat v nich, vzbudila rozruch u všech kolemjdoucích. A protože to trvalo fakt dlouho, dokonce si na to dědeček i lehl.
Na konci cesty byla kavárna, kde jsme samozřejmě museli dát kávu s výhledem na oceán.
Cestou zpátky pak proběhlo ještě jedno převlékání do šatiček a pak už jen cesta nahoru a dolů, nahoru a dolů na parkoviště.
Domů jsme přijeli tak akorát, abysme tentokrát mohli dát večeři legálně v restauraci, ideálně na zahrádce. Zlákala nás restaurace, kde vaří Palleu, ale místní pán zlákal většinu osazenstva na rybu s názvem "black scabbardfish". Česky se jmenuje tkaničnice tmavá. Vařili ji s banánem a maracujovou omáčkou. To prostě ani Vanda, ani dědeček neodolali. Babička si dala salát a já očekávanou palleu s mořskými plody. K tomu dva džbánky sangrie a opět jsme si chrumlali blahem.
Vypaklo nás jen to, že nejen restaurace, ale i obchody zavírají v šest. To jsme nečekali. Chtěli jsme dokoupit věci ke snídani, ale nepovedlo se. Nevadí. Vanda alespoň v jedné zavírané hospodě vymrkala ještě prodej lahve vína. Večer na terase může začít :)
Žádné komentáře:
Okomentovat