Včera, poté co byl dopsaný web přišla snaha o otevření vína a přesun na terasu. Ale. Místní vývrtka vypověděla službu. Já ji nemohla zprovoznit vůbec, dědeček ji vyrval pro jistotu úplně. Nastalý problém, jak otevřít víno spolehlivě vyřešilo ševcovské kladivo, které se tu jen tak, mýrnyx-týrnyx, povalovalo.
Pak už bylo možné se přesunout na terasu, kde jsme vedli řeči a vášnivě se zabrali do debaty jak zrekonstruovat místní baráček k naší spokojenosti. V podstatě to znamená ho celý rozbourat a přestavět. Vanda s námi nebyla, ta šla hned po večeři, uondaná, spát.
Ráno jsem standardně zaběhla pro housky k snídani a posnídali jsme veškeré zbytky, co tu byly.
Pak jsme se posbírali, a vydali směr vyhlídka na Cabo Girao. Dneska už bylo potřeba zvolnit, takže jsme naplánovali vcelku odpočinkový den. Na Cabo Girao jsme se pokochali výhledy (580 metrů nad mořem, plošina se skleněnou podlahou opravdu stojí za návštěvu), dědeček svými kousky pobavil všechny přítomné, a sedli jsme si na kávu. S díky jsme odmítli dortíky. Ale netrvalo dlouho a Vanda je skákla obhlédnout a pak už jsme si objednali jeden cheesecake s maracujovým přelivem a jednu "pavlova" s tímtéž.
Návrat byl mírně adrenalinový, neb selhala navigace. To je troku prekérka, protože v podstatě existuje jedna sjízdná trasa z města/ do města. Z ostatních mám klaustrofobii spojenou s prudkokopcofobií. Ale nakonec jsme se nějak vyloupli tam, kde jsme měli být a dojeli už bez problému domů.
Tady jsme nechali zaparkované auto a vyrazili do centra. Prohlédli jsme si hotel, kde při minulé návštěvě bydlela babička s dědou, babička si málem koupila kabelku z korku, dokud jsme neviděli cenovku, prohlédli jsme si přístav a začali se štosovat na cestu domů, na večeři. Dnes, protože je víkend, restaurace zavírají už v pět. Je nutné se tedy najíst dříve. Potřebujeme ale ještě nákup na zítřejší snídani. Po troše hledání nacházíme, nakupujeme a pak už spokojeně vybíráme restauraci.
Bohužel začalo pršet, ale vzhledem k tomu, že se sedělo pod slunečníkem se současnou funkcí deštníku, nebyl to až takový problém. Jídlo bylo výborné (3x tuňák a pro babičku dětská porce tkalounovce) a tentokrát jen jedna sangria, protože ta (bohužel) nebyla nijak excelentní.
Pak už jen návrat domů, vybalení nákupu a posezení se sklenkou vína (ano, samozřejmě - koupili jsme si i novou vývrtku).
My se hlasime na pomoc s rekonstrukci!
OdpovědětVymazat