Dnes je neděle a tak jsme snídani, včetně pečiva, koupili už včera. Posnídali jsme opět na terase a přemýšleli, co budeme dělat. Obecně se vždy rozhodujeme až ráno, podle počasí. Dnes to vypadalo na déšť, a tak jsme hledali něco, kde tolik nevadí. Jenže. Jenže letos na Madeiře dost prší. To vede k sesuvům a sesuvy vedou k uzavření levád. A ačkoli pár dobrodruhů chodí i uzavřené stezky, nemyslím, že je to v pořádku. Navíc, když den před naším odletem sem na jedné takové stezce spadl šutr a rozdrtil nějaké turistce nohu. Takže vybíráme z otevřených.
Zvolili jsme Fanalskou stezku. Znamenalo to opět vyjet na náhorní plošinu, kde už jsme byli a kde je také (o kus jinde) leváda 25 fontes. Serpentýny několik kilometrů nahoru, včetně tří tunelů, přičemž v jednom z nich uvnitř prší. Dojeli jsme, zaparkovali a vydali se na stezku. Bylo předem jasné, že nedojdeme na konec (jedna cesta asi 10 km směrem tam). My se kochali, Vanda byla tentokrát zpruzelá, že nevidí nic zajímavého. Jako pravda, výhledů moc nebylo, všechno halila mlha a mraky. Ale i tak to bylo dost zajímavé.
Po několika kilometrech jsme se vrátili a zvažovali, co dál. Rozhodli jsme se dát si kafe v jedné z restaurací při cestě dolů. Také jsme si tam tentokrát objednali pizzu a místní česnekový chléb. Po svačině jsme se vydali zpět dolů. Cestou jsme však ještě neodolali výhledům a zastavili na jednom odpočívadle, udělat pár fotek. Pak jsme se rozjeli a hup! Marcela, řidička odborná, nenastartovala motor, takže řízení vážně nechtělo poslouchat. To se jako v serpentýnách vůbec nehodí. No ale po několika "ježišmarjá" auto zastavila, nastartovala, řízení se odblokovalo a mohli jsme jet v klidu a pohodě domů.
Doma jsme zaparkovali (tedy nejdřív bylo nutné zatroubit na řidiče auta, který se postavil před naše vrata) a vyrazili do města na večeři. Bylo už skoro šest a jak se ukázalo, nějak se nám nechtělo hledat novou restauraci. Zamíři jsme do známé Estrela do mar (to je ta, kde jsme jedli po oficiální zavíračce schovaní uvnitř). Majitel nás halasně zdravil a pak dalším hostům klidně prásknul, že nás nechal jíst uvnitř, když už mělo být zavřeno. Z hostů, co to poslouchali se nakonec vyklubali taky češi...
Dali jsme si večeři (dědeček a Vanda lososa, já a babička tkalounovce na grilu) a Sangrii. A ještě jednu - tu obohatili maracujou a ananasem, takže ještě jednu :-D. Konečně bez omezení, že už musíme domů a zavírat bar. Poseděli jsme, popili a pak se vypravili domů. Nějak to tu moc rychle utíká...
Žádné komentáře:
Okomentovat