Poslední snídaně na terase byla ohromná - měli jsme tuny ovoce, i housek a všech možných zbytků. včetně místní speciality - česnekového chleba, který si koupila včera Vanda s sebou na odpolední zápočet. V pohodě jsme si tedy dokonce i připravili svačinu do letadla.
Sbalili jsme kufr i příruční tašky a už bylo jasné, že pokud se to letecká společnost rozhodne řešit, budeme mít problém :)
Dům jsme opustili, kufry jsme si narvali do auta a to jsme zatím nechali parkovat na dvorku domu. Protože po nás přiletí jiní hosté, bylo prioritou dům nejdříve uklidit, na což majitel povolal dvě uklízečky.
Pak už nic nebránilo tomu vypravit se do města - jenže. Jenže Vanda den před tím chvíli městem brouzdala a objevila, jak jinak, kabelkové výprodeje. A že se tam musíme jít podívat. Babičce se moc nechtělo, tak jsme se trhli. Babička šla na pobřežní promenádu, my na kabelky. Nebyla jsem moc nadšená, ale když jsem kabelky viděla, nevěděla jsem, kterou :-D
Nakonec jsem si vybrala kabelku, a jako bonus i přívěšek na krk.
Vedle v obchodě si ještě Vanda koupila náušnice a pak jsme se vracely na promenádu s tím, že najdeme nějakou pěknou kavárnu. Našly jsme ale místo toho babičku s dědečkem. Chvíli jsme se ještě poflakovali u moře, a pak se rozhodli jít na tu kávu. jenže kavárna u oceánu byla ještě zavřená a babičce se líbily naše kabelky :-D
Takže zase cesta do kabelkárny, kde si babička vybrala taky a pak zpět do kavárny u oceánu, kde mezitím otevřeli. Dali jsme si kávu, club sendvič a vyrazili zpátky k autu.
U domu byly už zmíněné dvě uklízečky, těm jsme předaly klíče od domu, ony nám za to uvolnili výjezd (parkovaly nám před autem) a my vyrazili na letiště.
Vrácení auta probíhalo bez problémů, paní nadšená, jak je vše v pořádku...a pak to nastalo. Šly jsme odbavit kufr. První paní letuška byla rozumná. Vyžádala si pas, negativní test a chtěla příjezdový formulář do Německa. Jenže ten my mít nemusíme, protože tranzitujeme hned do ČR. To pochopila, nechala si ukázat parkovací lístek, že máme v Berlíně auto a bez problému.
Jenže letuška přímo u odbavení rozum někde ztratila. A že musíme vyplnit příjezdový formulář a ne, nemáte pravdu, bez formuláře vás nepustíme do letadla. Zhádala se s Vandou ukrutně, až z toho byla Vanda nešťastná - v Německu je povinná karanténa a Vanda se obávala, že pak bude problém. Já to spíš viděla na situaci "ukaž papír a dám ti pokoj, ty si ho pak klidně vyhoď". Ale Vanda byla rozčilená hodně, navíc když jí letuška s naším pasem v ruce několikrát zopakovala, že ať ten formulář vyplníme a pak si klidně do Polska odjedeme :-D
Rozzuřenější Vandu už jsem dlouho neviděla. Nakonec jsem ji přemluvila, že papír vyplníme, letuška nám odbavila kufr a bylo. Ale Vanda byla tak rozčilená, že se jí z toho začalo špatně dýchat a trvalo to až do Berlína. Vlastně až domů.
Stejné formuláře jsme vyplnili i s babičkou a dědou a vyrazili na bránu. netrvalo dlouho a už se odlétalo.
Let byl klidný, jen Vanda nemohla dýchat. použila během letu asi 2x léky na dýchání, ale moc to nepomohlo. A když to pomohlo, tak se to zase zhoršilo nákupem kávy - do ní si totiž Vanda, babička i děda dali mlíčka. Ty se v kávě zdrcly, a udělaly z toho nepitelnou břečku za 14 eur celkem. Radost pohledět. Do toho stevard furt Vandu prudil, aby si vzala respirátor bez ohledu na to, zda dýchá nebo nedýchá.
V Berlíně už ale všechno probíhalo rychle. Nikdo nechtěl vůbec nic vidět, nikdo se na nic neptal a my tedy velmi rychle dorazili k autu a mohli se vydat na cestu domů. Domů jsme dorazili někdy kolem druhé v noci. Vysadili jsme babičku s dědou, a jeli domů, kde skoro nebylo kde zaparkovat. A tojediné místo už jsme vůbec nebyla schopná trefit, jak jsem byla unavená. takže jsme radostně musely ještě vzbudit Pepu, aby nám šel zaparkovat. Óóó, ten byl rád, že už jsme doma!
Žádné komentáře:
Okomentovat