Den 01 - Start ve velkém stylu, z letadla hned na safari

Cesta byla ukrutně dlouhá. Startovaly jsme z Prahy kolem druhé a nejdříve nás čekalo šest hodin letu v letadle, kterému se běžně říká dobytčák. Tak přesně takové to bylo. Vedle mne seděl pán, který nepochopil, že není doma u manželky na gauči a směle mi furt zasahoval do prostoru daného sedadlem, furt do mě šťouchal a završil to tím, že si o mne opřel své chleby s řízkem. Pak na mne hodil několikrát lahev s vodou a dokončil to tím, že se hrozně divil, že jsme dostaly jídlo a jakže je to možné. Což o to, jídlo jsme dostaly, Nedostaly jsme ale vodu. Tím jsme trochu trpěly (a přes podivného pána v uličce jsme se cpát ven nechtěly). takže jsme to napravily až v Dubaji. Tam jsme přiletěly se zpožděním, takže jsme stihly jen přeběhnout na správnou bránu, koupit vodu a kolu a usadit se do nového dobytčáku, směr Colombo a Mattala. Po mezipřistání v Colombu v letadle moc lidí nezbylo a ani moc nenastoupilo. Do Mattaly jsme pak doletěly za půl hodinku a to tak, že místa u nouzových východů nad křídly nebyla obsazena - Vanda tvrdí, že to odporuje bezpečnostním předpisům :)

V Mattale jsme vystoupili, vyzvedly si kufry, prošly pasovou kontrolou, vyměnily si peníze a hledaly našeho řidiče. Jenže první zádrhel. Ten nepřijel. Zavolal, že přijede tak za 40 minut a ať si vezmeme taxi. Asi se mu nechtělo jet. To myslím vážně - myslím, že to byl majitel penzionu, kde bydlíme a že je krapet divnej. No. Takže s taxikářem jsme usmlouvaly podobnou cenu, jako za auto (domluven byl odvoz Mattala - Udawalawa za 3500 SLR, taxikář se spokojil se 4000 SLR). Byl hodně milý, cestou nám ukázal opice, pávy a další vymoženosti a za slabou hodinku jsme byli v místě ubytování. Ne ovšemm úplně hladce. Cestou nás zastavila policie. Tvářili se ukrutně přísně,a le když řidič vytáhl krom dokladů ještě lustou obálku, bylo poměrně jasné, o co se jedná. Řidič nám to potom také potvrdil - prostě úplatky i na Srí Lance....

V místě ubytování nás čekala snídaně. Vlastně moc dobrá, jen celá na sladký zpsob, což není úplně náš šálek kávy. Po snídani jsme si šly na dvě hodinky lehnout, protože únava po letu klepala na rameno. Mezitím jsme si ještě domluvily s majitelem penzionu, že přeorganizujeme plány a na safari pojedeme odpoledne.
Takže po spánku jsme sedly na džíp a jely do národního parku. Tam přisedl průvodce - prý ho nemusíme mít, ale i tak se sluší mu dát spropitné za to, že s námi jede. prostě cesty na to, jak z turisty vytáhnout peníze, jsou všelijaké. Ale safari samo o sobě bylo krásné. Plno slonů i s mladými skoro na dotek (až jsem se někdy i bála, když matka slonice začala mít tendence děti chránit). Slonů je v národním parku prý asi tisíc, krokodýlů tři sta kousků. Čtyři hodiny ježdění sem a tam parkem byly úžasné. Dokonce nám opice snědla i svačinu - trs banánů. Neodvážily jsme se s ní prát a tak jsme banány darovaly.
ke konci jsme na cestě v parku potkali i slona, který byl nejen, že obrovský, ale prý také nebezpečný - drželi jsme se v uctivé vzdálenosti, i když na můj vkus mohla být občas vzdálenost i uctivější :)
Po návratu ze safari jsme si daly výbornou večeři, kterou zase vařila manželka pana majitele a pan majitel nám nabídl, že nás za super levnou cenu odveze do našeho dalšího bydliště. No. Super levná cena to opět nebyla - aplikace, kterou jsem si stáhla a která ukazuje obvyklé ceny, ukazovala, že cena 3000 rupií za cestu Udawalawe - Elle je vlastně cena normální a běžná.
Takže jsme s díky odmítly a zkusíme se posunout dál autobusem. To bude dobrodružné :)