Milujeme dlouhé pomalé snídaně a tady se nám daří. Snídáme vždycky spolehlivě nejdéle ze všech hostů (dnes je nás celkem osm - dva němci a čtyři češi, od kterých si Vanda drží odstup, protože čechy na cestách potkává prostě nerada). Po snídani se balíme a vyrážíme na výlet do Tangalle. Nevoláme ani tuk-tuk. Kousek se projdeme a nějaký asi potkáme. Nakonec dopadá zase plán jinak. Asi po patnácti minutách docházíme k cestě, na které stojí autobusová zastávka. Jdeme dál, ale netrvá dlouho a blíží se autobus. tak si ho jednoduše stopneme a do Tangalle dojedeme místním autobusem za 35 rupií na osobu. Asi to tady nebývá zvykem vůbec. Budíme velké pozdvižení a každý si nás musí prohlédnout. My si zase prohlížíme autobus. Je stejný, jako všude jinde - tedy jsou tu vlastně dva druhy autobusů. Buď klasicky čtyři sedadla v jedné řadě (ale užší, než doma, tedy je široká ulička), nebo sedadel v jedné řadě pět (tři a dvě). Tenhle má sedačky čtyři. Legrační je i počet vyhrazených míst. První dvě (nebo tři) místa jsou vyhrazená mnichům. Může se na ně sednout - ale jak přistoupí mnich, sedící osoba se zvedá a pouští sednout (viděly jsme v reálu). Další dvě místa jsou vyhrazené pro těhotné. Další dvvě místa jsou vyhrazené pro postižené osoby - takže každý autobus má vyhrazených šest až sedm míst. To volných moc nezbývá :)
Přiijíždíme do Tangalle na autobusové nádraží. Nejdřív obrážíme místní obchůdky - Baťu (Vanda je unešená nabídkou Baťa žabek. Jedny by i chtěla, ale na její tlapu tady prostě Baťa žabky nevede. I když tady, dle pozorování, je velikost bot každému jedno. Prostě vezmou se na nohu žabky a je jedno, že jsou třeba malé). Pak lezeme i do šmukárny, kde si Vanda pár drobností vybírá. Pokračujeme pomalu k moři. Přicházíme na pěknou malou pláž, kde je možné se koupat. Kameny tvoří přirozený bazén a to poměrně velký. A my nemáme plavky. Chvíli okouníme a pak se vracíme. Městečko má ještě jednu pláž - tu dlouhou, na které jsme měly bydlet. A k té se jdeme kouknout.
Ráno i bleskla hlavou myšlenka na masáž - ale vzhledem ke spáleným zádům u obou opravdu jen bleskla a byla zapuzena. Pár masážních salonů ale míjíme. Potkáváme také suvenýrárnu. Jdeme se kouknout a docela se nám líbí náramek (Vandě) a korále (mně). Ptáme se na cenu. Tedy Vanda se ptá, já okouním trochu stranou. Paní chce 500 za korále a 200 za náramek. Není to moc, ale smlouvat se musí. Tak se do toho Vanda pustila a nabídla za oboje 300. Asi málo, ale vcelku je to jedno, k něčemu se dopracují. Ale. V tu chvíli vyletěl pán, který do té doby v prodejně jen seděl a vychrlil na Vandu, ať si to tedy za tu cenu jde koupit jinam. To samozřejmě Vandu překvapilo, ale pustila korále i náramek, pána poslala někam a odešla z obchodu. No asi měla pravdu. Reakce nepochopitelná. Čekalo se smlouvání a místo toho nervní prodejce. No tak nic nemáme. Zas taková škoda to není.
Přicházíme na pláž a míříme do prvního baru, který potkáváme. Dáváme si ovocný talíř a mangový džus. Vanda je spokojená, protože tu mají i houpací síť a bar je hned u moře.
Pak už míříme k silnici, odchytáváme tuk-tuk (cestou zpátky nemůžeme jet busem, protože nevíme KAM jedeme - jméno zastávky na polní cestě u hotelu). Ani tuk-tukář vlastně nesmlouvá. Nabídne cenu 700 rupií a odmítá slevit. Vcelku s ním souhlasíme a přistupujeme na jeho cenu.
V hotelu šťastně padáme do bazénu. Norové se zase sekli s předpovědí a sluníčko praží. Ke koupání si objednáváme ledovou kávu a já za chvíli přerušuji konverzační klid s čechy, když jim radím, aby do města jeli autobusem. Za chvíli se obloha začíná zatahovat. Jdu domů a Vanda ještě leží u bazénu. Déšť nepřichází. Zato přichází číšník s jídelním lístkem. Chci zkusit baracudu,ale prý není. Zato číšník je mírně natvrdlý - osmkrát mu zopakuji co chci a stejně to moc nepobírá. Nakonec se přijde zeptat nakonec někdo jiný, zda rybu chceme smaženou nebo BBQ.
Hrozivě se nebe zatahuje až těsně před večeří, se západem slunce. Vypadá to na bouřku. Ta přišla během večeře a během večeře i odešla, takže jsme se do pokoje dostaly téměř suchou nohou.
Žádné komentáře:
Okomentovat