Slunce vychází chvilinku před šestoou. Budila jsem Vandu, jestli chce vidět východ slunce, ale jenom něco zamumlala a spala dál (stejně, jako když jsem jí asi v šesti letech chtěla ukázat hejna světlušek). Ale vlastně to nevadilo. Slunce dnes nevyšlo. Tedy vyšlo, ale nebylo to vidět, protože na obzoru byly mraky.
Posnídaly jsme opět dlouho, ale Vanda byla protivná jak činže. Nemluvila, jen koukala do mobilu a házela kyselý ksichty. Odmítla jít na procházku a uvelebila se u bazénu. Já se vypravila na naši pláž, kde jsem zjistila, že vlny jsou hodně malé a že by se asi šlo koupat. Došla jsem pro Vandu a šly jsme to zkusít. Asi by to šlo. Kdybysme znaly profil dna, nebo kdyby nebylo moře tak plné zvířeného písku. Vypadalo to, že dno prudce klesá dolů a my nevěděly jak moc. Navíc bylo dno plné korálů a kamenů a ty se v přicházejících vlnách povalovaly a otloukaly kotníky. Vzdaly jsme to. Vanda se vrátila k bazénu, já pokračovala po pláži dál. U našich rybářů jsem potkala nejen psy, ale i dva ještěry hledající potravu. dál už nebylo nic a nikdo. Pláž je zajímavá. Asi tak 100 metrů od rybářských lodí je skála na pláži. K ní je písek hrubý a špatně se v něm chodí. Za skálou je písek jemný, jako třeba v Itálii. I tak jsem daleko nedošla. Va dalším úseku pláže byli v plné práci rybáři a tahali na břeh sítě. Chvíli jsem okouněla, a pak jsem se vydala zpátky. Pak probíhalo vše klasicky - koupání, čtení, hraní karet (a Vanda mi hupla na dost triků a vějiček, takže jsem vyhrávala), svačina. Dnes nemělo podle meteorologů pršet, a překvapivě nepršelo.Zato se opět projevil náš milovaný vrchní. Fakt nevěřím tomu, že by někdo mohl být tak ukrutně divný - ale asi to jde. Objednávala Vanda "prosím dva kokosové ořechy a jeden tuňákový sendvič". Vrchní zopakuje. Ano. Dva kokosové ořechy a dva tuňákové sendviče. Uvedeme na pravou míru, on pokývá hlavou a odejde. Přinese dva kokosy. Pak se vrátí s dotazem "přály jste si tuňákový salát?".
S postupným soumrakem jsme se odebraly domů, uvařily si čaj a objednaly večeři (Vanda už čtyři noci za sebou jí stále jen jedno jídlo - tuňáka. A já se k ní dnes přidala). Otázkou je, co dostaneme, i když objednávka nebyla složitá. Objednávala jsem dvakrát tuňáka. Pro jistotu jsem ještě vysvětlila, že jeden je pro mne, jeden pro Vandu. Tak snad to musí vyjít!
Zítra vstáváme ve čtyři. V půl páté by pro nás měl přijet řidič, který nás odveze na letiště (veze nás chlapík, který nás odvážel z letiště po příletu a vnutil nám vizitku. A vida, jak se hodila. Místní hotel chce za odvoz skoro třikrát tolik). Ačoli se nám osud vůbec nechce, nedá se nic dělat. Zítra odlétáme do Dubaje. Přibližujeme se zpátky domů, i když ne ještě úplně...
Žádné komentáře:
Okomentovat