Ráno jsme na snídani narazily na dvě holčiny z České republiky. Tak jsme během snídaně konverzovaly co a jak a spíš něž my, tak chytaly rozumy holky - cestují opačným směrem, než my a chystaly se právě na Hortonské pláně a to toho samého bungalovu, ve kterém jsme bydlely my.
Po snídani jsme se chvíli balily a pak vyrazily do města. Překvapivě neprší.Od hotelu se kus jde takovou zapadlou uličkou plnou ničeho....a právě tam nás míjel pár, který nás slyšel si povídat a halasně zdravil. Bratři slováci. To by jeden neřekl, jaká je v Kandy koncentrace čechoslováků na jeden metr čtvereční...
Když jsme došly na hlavní ulici, odchytili jsme si tuk-tuk k "bílému budhovi", což je ohromná socha Budhy, čnící nad městem - oficiálně jde o Bahiravokanda Vihara Buddha Statue. Tahle socha byla postavená v roce 1993 a vlastně nejzajímavější je, že v zádech Budhy je schodiště a lze vylézt skoro až k hlavě. Je odtamtud hezký výhled. Vstupné také docela ujde - 250 rupií. Zajímavé se ale děje před vstupem. Je třeba odložit boty a jít bosky. Za odložení pak maník, co boty sbírá, chce - jak jinak - bakšiš.
Od bílého Budhy jsme se vypravily pěšky k jezeru a nejvěštší zajímavosit v Kandy. Cestou jsme ale potkaly dívčí školu, která na dvoře nacvičovala s ochestrem pochodové písně (a samozřejmě na nás holky pokukovaly z oken a pochichotávaly se).
Největší zajímavostáí Kandy je asi Chrám Budhova zubu. Údajně je v tomto chrámě (postaveném kolem roku 1950) Budhův zub. Je ale pečlivě schovaný. Ale i tak je chrám hojně navštěvován. A narážíme na specialitku Srí Lanky. Dvojí až trojí ceny. Místní jdou do chrámu za sto rupií. Lidé z Thajska asi za 750, Evropanům to nasolíme - ty pustíme za 1500 rupií. A to rozhodně není top ten Srí Lanky. Ten ještě teprve potkáme.
Každopádně než jsme došly k placení vstupného, bylo nutné projít kontrolou. Do kabinky (zvlášť pro dámy a zvlášť pro pány) se vstupuje jednotlivě, policisté prohlížejí tašky a také oděv. Tady narážím na problém s Vandou. Měla jsem za to, že když jí doma vysvětlím nutnost zahalených kolen a ramenou, tak že to pochopí. Kdepak. Vzala si sice dlouhou sukni - ale ta sukně má dva rozparky až nad kolena. To ještě Vanda pobrala, že by je měla zašít. OK. Ale nezašila je komplet, ale nechala cca 10 cm a pak sešila asi dvacet. Takže kontrole logicky vadila ta deseticentimetrová díra. Do toho Vanda protestovala a dohadovala se. A přestože s sebou furt tahá tuny malých gumiček - zrovna dneska si je nevzala. Měla jen jednu, kterou šla svázat jedna díra. Nakonec to s ochrankou nějak dořešily a šly jsme si koupit lístek. Poučeny stavem se zouváním jsme se zuly a boty daly do batohu. Chrám jsme si prohlédly, poseděly jsme v zahradě a já začala hledat záchody. Podle mapy tam měly být. Vyšly jsme za chrám a cesta nebyla zrovna přívětivá bosým nohám, někteří lidé tam chodili v botách - tak jsme se oblékly také. Záchody jsme ale nenašly a chtěly se vrátit. Zuly jsme boty s tím, že je už jen vezmeme do ruky. Zastavila nás ochranka, že to nejde. OK, začaly jsme je cpát do batohu. tak to prý taky nejde. No nakonec smůla - už nás zpátky nepustili. Chrám jsme tedy obešly a vrátily se do města. Přemýšlely jsme co dál, protože nebylo moc hodin. Usoudili jsme, že u vchodu do největší zajímavosti města přeci MUSÍ být kavárna, nebo čajovna. A byla. A na Kandy i hodně příjemná. Daly jsme si ledovou kávu (Vanda) a banánový šejk s kávou (já). Vanda pak ještě objevila mango se zmrzlinou a tak si ho přiobjednala. Vzhledem k tomu, že na místě měli i wi-fi, byla Vanda nejspokojenější člověk v Kandy.
Po kávě jsme se prošly ještě kolem jezera, objevily suvenýrárnu, tak nakoupily pár suvenýrků (a objevily slečnu, která tam pracuje a zná ČR a dokonce i bydlí nedaleko našeho hotýlku v Kandy. Kdybychom prý zítra neodjížděly, pozvala by nás na večeři - škoda).
Pak jsme se procházely ještě chvíli a kochaly se napodobeninama kabelek Dior (zde v podání Diar) nebo i nezkomolených značek dalších. V jednom obchůdku si i Vanda zkoušela kalhoty, ale místní střihy jí prostě neseděly, takže nekoupila nic.
Pak už byl pomalu čas na brzkou večeři a tak jsme se zase usadily v našem známém Muslim hotelu. Nějak jsme nevěděly, co si objednat, až nás obsluhující nalákal na cosi, co se jmenovalo Kabul. Netušily jsme, co to je, ale prý je to dobré. A bylo - jednalo se o velkou placku plněnou čím si kdo řekl (Vanda zelenina, já kuře a zelenina). Moc dobré to bylo a jen jsme litovaly, že se to do nás celé nevejde. K tomu jsme si objednaly ananasový džus (já) a džus nazvaný apple wood (Vanda). Po jeho ochutnnání Vanda tvrdila, že chutná jak banán se Smectou a vyměnila ho za můj ananasový. Já bych tu chuť neviděla tak zle, ale nemůžu přijít na to, čemu se podobala.
Po večeři už jsme jen chytily tuk-tuk do hotelu, objednaly si na zítra snídani na půl osmou a tuk-tuk na autobus na 8:20.
Zítra se zase stěhujeme dál, do našeho předposledního místa nocování.
Žádné komentáře:
Okomentovat