Pršelo celou noc. Nijak jsme z toho nebyly nadšené. Náš dům je sice cca 350 metrů od nádraží, ale z prudkého kopce dolů. Zavolat si tuk-tuk na 300 metrů je taky dost padlé na hlavu...Tak jsme byly v takové podivné situaci, kterou nezlepšila ani snídaně. Vanda si sice včera objednala palačinky - ale když je dnes paní domu udělala, Vandě nechutnalo těsto. Osobně nevím proč, ale prostě jí to nejelo. Přitom náplň byla klasicky místní a moc dobrá - kokos, asi upražený ještě z něčím...Je to výborné, ale moc sladké. Když jsem snědla jednu svoji palačinku a dojedla tu Vandinou, měla jsem dost. A to nám paní udělala celkem palačinek devět!!! Vůbec nechápu, jak si mohla myslet, že bysme to snědly. Ale to je takhle vlastně s každým jídlem...
Nakonec, když jsme odcházely z domu, tak nepršelo. Vytáhly jsme tedy kufry do kopce vlastnoručně, i když to dalo dost zabrat. Furt jsme ještě měly čas a čekaly jsme na vlak skoro hodinu. Překvapivě na to, jaký je Ohiya zapadákov, byl peron plný lidí, kteří se průběžně měnili, přicházeli a odcházeli a nakonec skoro nikdo z nich nikam nejel.
My si chtěly koupit i lístek do první třídy (měla jsem pocit, že čím blíž Kandy, tím plnější vlak bude a chtěla se tomu vyhnout), ale tento vlak první třídu neměl. Jeli jsme tedy třídou druhou a naštěstí si ještě sedli. Ti, co přistupovali později měli smůlu.
Cesta do Kandy je dlouhá cca 115 km (měřeno googlem pro trasu autem). I tak cesta autu trvá 4 hodiny, vlaku hodin šest. Většina cesty vede malebnými čajovými poli, takže se i bylo na co koukat, jen pršelo jak z konve. Dál vlakem téměř pořád prochází někdo, kdo něco nabízí - místní formu fast-foodu, oříšky, mandarinky, čaj... Co si kdo vzpomene. Dokonce jednou prošel i pán s košíkem betelu.
Cesta byla dlouhá, ale docela se to dalo přežít. Zato po příjezdu do Kandy - ocitly jsme se ve městě a to ještě městě totálně východním. Chaos, změť...déšť. Jak jinak.
Hotel máme mít asi kilometr od nádraží, takže hledáme tuk-tuk. Nabídky za 500 odmítáme. Na konci parkoviště nás odchytává tuk-tukář a nabízí cestu za 300. Bez smlouvání souhlasíme. Pán je legrační. Narve kufry do tuk-tuku, ale potřebuje moji pomoc. Pak nám vysvětluje, že řídí tuk-tuk 14 let a je to jeho vlastní tuk-tuk, nic pronajatého. Ukazuje i knížečku referencí od jiných cestovatelů.
A nabízí bezva kšeft. Můžeme si ho najmout na celý den za 2500. To nám přijde jako slušná cena (víme, že auto lze pronajmout za 5000, když se povede) a tak souhlasíme. Zítra tedy, oproti původním plánům, vyrážíme s naším tuk-tukářem za slony. Dokonce slibuje deštník zdarma na půjčení :) ale tvrdí, že v Kandy může pršet a mimo město už ne (navíc nám předpověď tvrdí, že s deštěm se to zlepší).
To všechno jsme dohodly během jízdy k našemu domu. Vystupujeme, ubytováváme se a dostáváme welcome drink - kokosový nápoj. Sedáme si s ním na zastřešenou terásku (krademe jedno křeslo z vedlejší terásky u prázdného pokoje) a pozorujeme slejvák, který pořád houstne.
Máme ale problém. Místní ubytování nevaří večeře. Pán nám může zajistit dovoz jídla, ale je to vlastně jen pizza. Vzdáváme to a vyrážíme (zase s deštníkem a pláštěnkou) dolů do města.
Tam jsme dost vyděšené situací - kulturní šok v plné parádě. Město je plné lidí, s příšerným stylem dopravy, centrum podivné, zašlé a najít zde restauraci je skoro nemožné. Jednu nacházíme, sedáme si, ale končíme u objednávání. Vanda si sice vymohla jídelní lístek, ale asi z něj nic nemají, jak to vypadá a pán neumí anglicky, abysme se k něčemu dopracovali. Odcházíme a tápeme dál. Když už nevíme kudy kam, najednou stojíme před restaurací, kterou doporučoval průvodce - Kandy muslim hotel. Sem prý všichni chodí na "kothu" (nasekané roti s něčím). Vcházíme a objednáváme tedy kothu. Vanda se zeleninou a sýrem, já se zeleninou a vajíčkem. Nutno dodat, že obojí chutná vlastně stejně. Ale je to moc dobré. Přidáváme ananasový a maracujový džus. Všechno za úěknou cenu 1000 RS (cca 150 korun). Průvodce měl pravdu - i když prostředí je běsné. Udělat restauraci s nalezených stolů v Lounské čekárně autobusového nádraží - furt to bude luxusní podnik proti tomu, co muslim hotel ve skutečnosti je. Ale hlavně, že jsme se nejedly.
Cestou po večeři ještě kupujeme vodu a odchytáváme tuk-tuk domů. Sice už neprší, ale kdo by se do toho kopce tahal, když nemusí a za pouhých 300 rupek nás sem může někdo dovézt.
Žádné komentáře:
Okomentovat