Dnes byl plánován v podstatě oddech. Včera jsme od sousedů (nedružící se němci) vyzjistili, že safari je stálo asi 11 tisíc rupií. S touhle informací jsme usoudily, že přijmema nabídku tuk-tukáře na safari za osm tisíc. Takže hned po snídani jsme se vypravily za tuk-tukářem, ale chtěly jsme se přeptat, zda to myslel tak, že pojedeme samy. O tom totiž řeč nebyla.
A samozřejmě že nemyslel, navíc se konverzace neodehrávala vlastně nijak přívětivě. První nabídka byla za 4500. Až po upozornění, že včera to bylo jiné, souhlasil tuk-tukář a s ním kamarádící kámoši se safari s cenou 4000 na osobu. Jenže v hromadném "zájezdu". Ačkoli Vanda se zase rozjela s vysvětlováním, že hromadnou výpravu nechceme, stejně nás do ní všichni tři safaristé tlačili. Nevím, zda ji stíhali pobírat, Vanda když se rozjede je jak kulomet, ale výsledkem už bylo moje otrávení a touha ukončit ten běs. Takže jsme s díky odmítly a šly zpátky domů. Tam jsme požádaly o safari našeho domácího. Safari sice bylo za 11500, ale zase jsme viděly, čím sousedé jely. Jde totiž také o to, že místní vozy na safari jsou dvojí. Buď se sedí po stranách korby kolmo na směr jízdy, což mi přijde dost nešikovné, nebo se sedí klasicky po směru jízdy. To jsme chtěly my. Spolu s tím, že jedeme samy a nemusíme poslouchat ničí řeči.
OK. domluveno, objednáno. V jednu nás vyzvedne řidič.
Za chvíli ale přišel majitel s dotazem, jestli by nemohli jet s námi. Že manželka ještě safari neviděla a kdesi cosi. OK. Tak platíme výlet i našemu bytnému.
Cestou jsme se s panem vlastnící jeep zastavili pro benzín - takže milé děti, na Srí Lance stojí litr ubohých třináct korun.
Národní park Kaudulla je zjevně menší, než bylo Udawalawe. To tedy nebrání místním podnikajícím nasadit vyšší ceny. A mně to nebránilo zapomenout doma velký objektiv... Hmmm.
Ve výsledku jsme na celé vyjížďce viděly jen dvě velká stáda slonů. Ale bylo na co se dívat. Hlavně u druhé skupinky. Nejdřív jsem myslela, že tři testosteroni zkouší své síly. Pak mi došlo, že testosteroni jsou jen dva a pokouší se o samici. Dost zábavní podívaná.
Mnohem zábavnější ale bylo to, co obvykle na fotkách ze safari není vidět. Obvykle se prezentuje něco takového:
Co není vidět a co hlavně tady bylo děsně otravné? V Udawalawe jsme to nezažily a možná právě proto jsme si toho všeho všímaly sakra hodně. Takže pozadí a stinná stránka safari? Prosím, ale račte:
Ale ani to není vlastně všechno. Nejhorší byly Japonky. Ty sloni vlastně nezajímaly. Ty zajímalo jen vlastní povedené selfie:
Jí být slon, tak se jim na to vyprdnu. Cestou zpátky už jsme upalyovali rovnou domů, jen s malou zastávkou pro vařenou kukuřici, kterou jsme schroupali všichni ještě v autě. Po krátké přestávce na odfrknutí se ještě chystá Vanda jít vařit. Je nezmar prostě :)
Žádné komentáře:
Okomentovat