Po snídani jsme vyrazily na autobus směr vodopády Rawana. Chvíli jsme se dohadovaly, kde vlastně zastívka je, ale nakonec měla pravdu Vanda a za chvilku už autobus přibržďoval. Proběhlo klasické kolečko, kdy se nám tuk-tukář snažil vnutit tuk-tuk a prodejce lístků svorně přikyvoval a vlastně nechtěl říct, že u vodopádů staví. Tak jsme nastoupily, Vanda se pro jistotu optala i řidiče a bylo. Cesta opět za 30 (SR) na osobu. Včera mi trochu uteklo přepočítávání peněz na naše koruny, tak to ještě opravím - 30 SR jsou cca 4 Kč.
U vodopádů jsme si přečetly, jak ukrutně nebezpečné je po nich lézt a že už tam umřelo 36 lidí. V podstatě je to něco jako Mumlavský vodopád (tedy ta část, kam se lézt smí). Tak jsme přelezly a zjistily, že jsme nevyhodnotily správně situaci. Oproti předpovědi počasí bylo jednak teplo, jednak nepršelo. Naproti nám se usadily dvě turistky z Austrálie a "šly to zkusit". To vyprovokovalo Vandu, že tam vleze taky, aby měla super fotky na instagram. Mělo to ale háček - neměla plavky. A neměla ani spodní prádlo, které by zdálky mohlo plavky připomínat. Zrovna si vybrala elegantní kraječky. No jo. Tak vlezla do vody v kraječkách. Na fotky na instagram se ale dost čekalo. Vanda si uprostřed jezírka pod vodopádem postavila putýnku s australankama. Takže víme odkud jsou, že dcera byla nějaký čas v Sydney, teď jede do Nepálu a s maminkou se potkaly tady a cestují od severu k jihu. Mne si získaly dotazem, zda jsme sestry, ovšem Vanda hned vysvětlila, že ano, že jsme takové sestry, jako ony dvě. No jo,no...
Pak už došlo na milion fotek na instagram a následné sušení. Pak jsme se sbalily a protože v okolí zas nic není, jely jsme autobusem opět za 30 SR na osobu zpátky do Elly.
Tam jsme moc nevěděly co teď. Podle předpovědi mělo už dávno pršet. Rozhodly jsme se vyrazit k čajové továrně a cestou se popídit, kolik stojí taková místní ajuvérdská masáž.
Hned ve druhém masážním salonu (ale to je vzletný název, spíš by mělo být v masážní chatrči), přistoupili na naši cenovou nabídku. Jejich ceník (přístupný slevám) začínal na cenách vyšších, než jsou v Praze a to jsem dost odmítala. Usnesly jsme se s paní vrchní masérek, že dáme 4000 SR za obě, za hodinovou bylinnou masáž. Jako četla jsem, že to někdo usmlouval i na méně, ale paní nevypadala, že vezme méně. Na osobu tedy zhruba 300,- Kč.
Musely jsme ale hodinku počkat, protože před námi byli jiní zájemci. Daly jsme si tedy čaj v přilehlé kavárně (tentokrát regulérně pytlíkovej) a hodinu se válely a čekaly. Pro Vandu samozřejmě dostupná wi-fi, takže spokojenost.
Za hodinu jsme vešly do masážní chatrče, svlékly se, přehodily přes sebe nějaký hadr u kterého si nejsem jistá, zda nebývá použitý víckrát a začala masáž. Překvapivě litím teplého oleje na hlavu, spolu s masáží hlavy. Pak tedy postup připomínal olejovou masáž celého těla tak, jak jí provozují v Praze, jen s tím rozdílem, že olej masérka vmasírovávala teplý, nelila ho na tělo a že celý postup byl mnohem příjemnější. Prostě když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. zas ale chápu, že v Praze by asi nikdo neuspěl s litím oleje na hlavu...
Po masáži ovšem prekérka - prý masérky dostávají dýško. Jenže já (jako obvykle), na to nebyla připravena. navíc netuším, jaké dýško je tak jako vhodné. Takže jsme je asi dost naštvaly dýškem ve výši 40 SR, páč víc jsme prostě neměly...
Po masáži, celé ulepené od oleje jsme zvažovaly dojít domů a umýt se, nebo zkusit tu čajovou továrnu. Zvítězila továrna. Cestou jsme zjistily, že je cca 4,5 km daleko. Pak se ale cesta rozdvojila a my netušily, jakou zvolit. Jestli tu dál rovně, nebo tu do kopců. Ale v kopcích byly plantáže a ukazatel, že je tam i vyhlídka na Ella rock, tak jsme vyrazily tam. Cestou jsme potkaly turisty, kteří netušili, kam cesta vede, ale vyhlídka, že je super. Tak jsme stoupaly do kopců a kochaly se plantážemi čaje. Došly jsme tak do půlky cesty k vyhlídce a spustil se ukrutný liják. Usoudily jsme, že tohle nepůjde a cestu vzdaly. Jenže - po olejové masáži celého těla mi nohy prokluzovaly botama. takže dneska jsem se zouvala já a šla bosá, protože i když jsme měla boty gumové, jít se v nich nedalo.
Doma jsme se umyly, odpočinuly si a něco po čtvrté vyrazily do naší oblíbené hospůdky. Vaří tam skvěle, posezení je také báječné - co víc si přát. Vanda si objednala znovu svůj oblíbený plněný banánový list a já riskla ďábelské kuře. Výborné. Po večeři jsme daly ještě čaj a to už se počasí zase začalo zatahovat k dalšímu, už v pořadí druhému, dnešnímu dešti. A nejen to, městečkem se šířila mlha až ta, že za chvíli byla plná mlhy i naše hospůdka. bylo to dost zajímavé pozorovat.
Když začal déšť, mlha byla fuč a my vyrazily domů. Takže se dneska Vanda celkem třikrát koupala - u vodopádu a pak dvakrát přírodně z oblohy...
Žádné komentáře:
Okomentovat