Ráno jsme vstávaly na budíka. Chápete to? Na dovolené!
Jenže už v deset nás čekali v přístavu. Probíhalo nastupování na loď a vyplňování patřičných formulářů o tom, že jsme v pořádku. Každý dostal formulář velikosti A4, ten patřičně vyplnil a pak ho vyhodil, protože ho za celý den nikdo nechtěl vidět.
My se s Vandou usadily na přídi v patře. Bylo to hezké místo, vešla se tam jen řada židlí a tedy mimo davy. Jen pod námi na přídi se uvelebila skupinka puberťáků. Uznávám, že si lepší místo pro ně nemůžu představit. Celou příď měli pro sebe, natáčeli videa, pouštěli muziku. Jeden velký mejdan. Problémem byli spíš rodiče, kteří se uvelebili na zádi a chodili nám furt přes hlavy něco kdákat na děti, nebo si je fotit.
Ještě než jsme vypluli, jednomu z chlapců spadla bota do vody. Bylo z toho velké haló, samozřejmě děsná sranda a tak, kdákání rodičů a podobně...až tedy posádka botu ještě vylovila. Čekaly jsme s Vandou, kdy za botou poletí i dítě, nebo alespoň ten reprák. Ale bohužel nic.
Plavba to byla údajně poslední tento rok. I proto jsme dostaly 5 euro slevu. Z ceny 30 eur na osobu se platilo jen 25. Zítra se má totiž zhoršit počasí a jezdit se už nebude, plus samozřejmě konec sezony. I proto jsem nečekala tak plnou loď. Ale překvapivě plno bylo.
První cesta vedla na ostrov Alonnisos. Tam byla přestávka 2,5 hodiny. Místní chora je malinká, ale bylo možné dojet do staré chory, postavené vysoko na kopci. V přístavu už čekaly autobusy, aby nás tam dovezly. Jízdné skoro odpovídalo MHD, za zpáteční lístek se platily 4 eura na osobu a tak je podezřívám,že sleva na loď byla "nechci slevu zadarmo", protože se zaplacením autobusu to pak vyjde zpět vlastně na těch 30 eur. Ale těžko říct, třeba jim křivdím a autobus se platí vždycky.
Stará chora je vlastně takovým skanzenem městečka pro turisty, ale moc pěkná s krásnými výhledy. Měly jsme dokonce čas si tam dát i kávu a naopak jsme neměly čas prohlédnout si třeba místní muzeum nebo archeologická naleziště.
Další část plavby už směřovala kolem ostrova Alonnisos k plážím. Měly se navštívit dvě, ale byla z toho nakonec jedna. Vanda byla zklamaná, protože čekala nějakou odlehlou plážičku, kam se lze dostat jenom lodí a dostala unifikovanou pláž plnou restaurací a slunečníků, průmyslově pro lodě připravenou.To jsme tedy i já odmítla tenhle koncept a našly jsme si na konci oblázkové pláže místečko, kde oblázky přecházely na kousíčku jen do hrubého písku, a tam jsme se usalašily přímo na zem. Žádný pronájem lehátek na tři hodiny přestávky. Moře ale bylo krásné, tak jsme tam hned huply. I jsem si vzala šnorchl, ale i když ryby byly, nebylo to echt mocna pozorování.
Za chvíli se ale objevila medůza. Když jsem ji pak zkušeně ve vodě obešla, postavila jsem se na místo, kde mne začaly okusovat rybky a obecně mi ta voda už nějak nepřišla komfortní. Co se jako objeví za vodní příšeru dál? Žralok?
Sbalily jsme si věci, stejně už na ně padal stín, a sedly si v restauraci na club sendvič. Vanda mi povolila, že když se trochu nají, pak v přístavu večeři v místním food trucku u parkoviště. Chodí tam plno místních a já ho chci testnout, ale nemají přímo gyros a tak ho Vanda sabotuje. Dnes se to tedy povede.
Z pláže se pak plulo už rovnou zpět na náš ostrov. Celodenní výlet byl u konce. Hurá, jdeme na večeři do food trucku! Jenže. Jenže je neděle a tak je zavřeno. Smůla. A my najedené, takže moc hlad nemáme. Ještě že naproti v restauraci dělají gyros pita. Daly jsme si nejdříve řecký salát, pak každá jen malou placku gyros pity. I tak jsme to měly problém dojíst.
Vanda si ještě chtěla vedle v cukrárně koupit baklavu, pak dál v obchodě ledový čaj...ale pak už jsem měla dovoleno ji odvézt ji domů :)
Jsme zvědavé na zítřek. Něco přijde, jen nevíme co, každá předpověď mluví vlastně jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat