V noci tentokrát nebyla bouřka, ale vítr foukal. Odhákly se i okenice z upevnění a tak jsem vstala, šla jsem je znovu upevnit a pro jistotu jsem sundala z věšáku i ručníky. Věšák je totiž z vnější strany balkonu. Kdyby ručník spadl, asi bychom ho našly dole pod budovou....nebo také někde jinde po ostrově, když by ho vzal vítr.
Ráno už nefoukalo a tak snídaně na terase byla mnohem příjemnější. Bylo ale dost pod mrakem, a mělo to tak zůstat celý den. Rozhodly jsme se zajet na výběžek Amarandos. Na tom není nic, krom tří borovic. Tam se opět natáčel kus filmu Mamma mia.
Nejdřív jsme ale musely odjet od domu. Čím častěji tu cestu jezdím, tím z ní mám větší a větší noční můry. Protože dnes ráno, dnes jsme na té úzké, prudké silničce potkaly popeláře! Jak už jsem psala, logicky zastavuje ten, kdo jede dolů. Takže to jsme byly my. Zajela jsem co nejvíc ke kraji, popeláři stoupali vzhůru, míjeli nás na centimetry a pravda, zpětné zrcátko pán ran dostalo. Naštěstí už i někdy před tím, takže jeho obouchání tolik nevadilo a k urvání nedošlo...
Cesta na Amarandos pak vedla samozřejmě nezpevněnou silnicí , ale až na začátek, kdy bylo nutné stoupat po štěrku, který podkluzoval, to šlo. Namístě pár turistů bylo. Tedy hlavně dva, kteří si létali dronem nad výběžkem, ale museli u toho stát přímo mezi borovicema. Takže jsme čekaly a čekaly, až se uvolní prostor. Až přišli další, nepobrali, proč čekáme, došli si k borovicím položit batoh a prohlížet místo. Pak tedy pochopili, batoh vzali a odkýblovali se utábořit kousek vedle a udělat si piknik. Takže Vanda měla volné pole působnosti k tomu aranžovat si fotky podle libosti.
Další v plánu byla údajně nejhezčí pláž Drakontoschisma, provázená pověstí o drakovi, který snědl všechny obyvatele ostrova az okolníchostrovů mu pakzačaliposílat trestance a když seto dozvěděl svatý Riginos, rozhodl se draka zabít. Drakpřed ním utíkal, skočil ze skály a skála se rozdělila (schisma) a odtud název zátoky. No, jenže se ukázalo, že to nikdo nesleze. Takže jsme otočily naši Bloody Mary a vyrazily na pláž Stafilos. ta se líbila podle fotek Vandě, vedle pro jistotu měla být ještě pláž Velanio.
Tahle pláž nemá své parkoviště, parkuje se tedy nazdařbůh podél silnice, která samozřejmě vede seshora dolů. Trochu dost volný styl a "člověče buď rád, když projedeš". Zaparkovaly jsme a vrestauraci s nádhernýmvýhledem jsme si dale ledovou kávu. Poznatek dne, musím přehodotit požadavek na cukr v ní. "Medium" je totiž furt moc. Od zítřka přecházíme na stupeň "low".
Po kávě se pláž Stafilos jevila jako ne moc uspokojivá. Byla to úzká pláž a poměrně zalidněná. Přešly jsme tedy před Stafilos cape na pláž Velanio. Ta nám učarovala na první pohled. Nesla s sebou ale trochu problém. Zatímco pláž Stafilos byla v totálním závětří a bez vlnky na moři, pláž Velanio byla opak. Foukalo a vlny bouřily. To máme všichni rádi, o to nejde. Ale ten vítr...
No, rozhodly jsme se zůstat tam a protože pláž byla celá oblázková, pronajaly jsme si lehátka. Já si šla do vody, Vanda byla na lehátku. Opakujeme scénář z minulého dne. Sluníčko bylo dost často pod mrakem a pravda, vylézt z vody znamenalo chvíli trpět zimou. Ve vodě bylo tepleji, než na suchu. Ale nebyl to moc problém.
Posilnily jsme se sušenkama a rozhodly se testnout místní bar. Vanda si dala melounové smoothie, já testla koktejl "Zombie". Obě jsme spokojeně nápoje popíjely s pohledem na vlny. Pak jsem se rozhodla se ještě jednou smočit ve vlnách, Vanda seděla v košili a pod ručníkem na lehátku. Když jsem uschnula, vypravily jsme se k autu. Vandě ale učarovalo bezvětří pláže Stafilos a rozhodla se tam vykoupat :)
Takže jsme se ještě chvíli placatily na klidné pláži, než jsme se doopravdy zvedly a vyrazily k autu. Doma, ve městě Skopelos jsme ještě navštívily supermarket, dokoupily zásoby na snídani (a balení plechovek cideru) a dojelydoměsta navečeři. Plán byl večeřet u místního "fooftruck" u parkoviště, ten je vždy beznadějně obležený místními, což dává naději na dobrou večeři - ale neměli gyros, po kterém Vanda toužila. Takže změna. Kousek byla restaurace s dobrým hodnocením, tak jsme ji zkusily. Vanda si ověřila stav kopru a tzatziky a spokojená si objednala pita gyros. Já testla musaku a jakopředkrmjsme si daly místní "skopelos cheese pie" tedy sýrový koláč. Jde o koláč (asi smažený) ze strašně slabounkého těsta,plněný směsí s fetou. Dobré to bylo. Místní specialita.
Cestou domů jsem pak už jen opět zkušeně zcouvala nájezd na naší cestu k domovu, když se v protisměru objevilo větší auto, ale dál už jsme nikoho nepotkaly, zejména ne ve speciální zůžené části za roh.
Žádné komentáře:
Okomentovat