První noc v novém bydlení byla sice bez poryvů větru, ale zato s neustálým klapáním deště na střechu. Celou noc lilo jak z konve.
Ráno taky. Takže jsme opět vtáhly z terásky dovnitř židle i stůl a daly snídani. Včera jsme koupily nějakou pomazánku. Chutná dost zvláštně, tak jsme zkusila použít google překladač z čeho vůbec je. Vypadala jako rostlinná s chřestem, ale překladač váhal mezi treskou a palcem u nohy. Fakt. Palec u nohy se ukázal, to si nevymýšlím!!! Ostatně to by vysvětlilo tu chuť...
Po snídani jsme se vrátily do postele, protože co by šlo tak jako dělat v tom slejváku. Když trochu přestalo, vyhlásila jsem odjezd. Plán byl zastavit v supermarketu, koupit pláštěnky a pak vyrazit na prohlídku města.
Na parkovišti, vedle naší Bělky (máme teď bílý Nissan Micra) nějací chudáci vylívali kelímkem na pivo vodu ze svého červeného sršně. No, ještě že nám během noci nevznikl v autě bazén...
Nápad koupit pláštěnky v supermarketu měl z turistů kde kdo. Hlavně to zajímalo, nevím proč, ty s přilbama na motorku :). Ale nikde jsem pláštěnky neviděla a když jsem se ptala prodavačky, potvrdila mi, že nemají.
Dojely jsme tedy až do města, zaparkovaly a v místním obchůdku se vším jsme pláštěnky ulovily. Prošly jsme si hlavní nákupní ulici (z jednoho krámu nás vyhodili, že nemáme roušku. V milionech dalších to překvapivě nikomu nevadilo). Očumovaly jsme tretky a podobné záležitosti a chodily nazdařbůh. Byly jsme i u muzea a rodného domu Alexandra Papadiamantise. Vandě se hrozně líbí jeho jméno :). Pokud jste oněm nikdy neslyšeli, je to řecký spisovatel. Uvnitř jsme ale nebyly, protože zrovna byla polední přestávka. Nakonec jsme vylezly na místní kopec, ke zvonici a pravoslavnému kostelu Agios Nikolaos. On něj je krásný výhled na celý Skiathos i přístav.
Ana krásné vyhlídce jsme se musely i fotit. Vanda hlavně. takže sundala pláštěnku, mikinu, vyhupla na zábradlíčlko a dělala pózy. Na to přišli po chvíli nějací češi. Kluk s holkou. Chvíli ve svých bundičkách postávali, a když Vanda slezla ze zábradlí, holčina poznamenala, že chce fotku a že se svlíkne :) Chlapec nechápal proč, ale neměl šanci jednou nastavený trend změnit :)
Když jsme se vrátily do přístavu, byl čas na kávu. Vandě se líbila jedna cukrárnička u přístavu, ale ztroskotalo to na kávě - tu dávali do plastových kelímků, že jako pandemie. I byli ochotní udělat výjimku a dát mi kafe do porcelánu - ale jen mě. Vanda chtěla ledové kafe a do do skla nedají, to už venku lidé mají v plastu a mohli by mít řeči. OK, takhle to nechceme, tak jdeme o kavárnu vedle, kde pandemie není a dávají vše normálně do skla a porcelánu. Vanda se rozhodla i pro palačinku, Takže byl čas na kávu a palačinku :)
Další průzkumná cesta vedla do druhé části přístavu a druhé části města. V přístavu jsme obhlížely možnost výletní plavby na severní část ostrova. Není jich moc. Většina plaveb jezdí na Skopelos, obhlédnout Mamma mia pláže. Procházkou jsme celé město obešly, až jsme se vrátily do centra. objevily jsme pekárnu a koupily si chleba na zítřejší snídani a u domu spisovatele Papadiamantise jsme si sedly na mražené mango (Vanda) a mražení Daikiri (já). Kousek od domu je kino pod širým nebem. Hraje kde co, ale pravidelně mezi normálními filmy, asi šx týdně i film Mamma Mia! Co taky jiného a kde jinde. Usoudily jsme, že asi půjdeme do kina. Ale furt jsme se obávaly deště, takže Vanda briskně vykomunikovala s kinem, že budou hrát i v sobotu, a že lístky nám nechají na jméno u vstupu a nemusíme pracně hledat předprodej někde ve městě.
Pak už bylo asi půl sedmé, pomalu jsme došly do čtvrti, kde parkujeme, vybraly jsme si restauraci a daly si večeři. Vanda riskla rizoto, já musaku. Ostatně musaku asi mají celořecky nějakou předpřipravenou. Vždy narazíme (až na výjimky) na musaku chutnající stejně, stejně složenou ve stejných keramických mističkách. Začíná to být divné. Chutná dobře, jen je prostě divné, že je natolik unifikovaná.
Pak už byl čas sednout do auta a dojet domů spát. Nebe začíná vypadat mírně nadějně, třeba se i dočkáme lepších zítřků.
Žádné komentáře:
Okomentovat