Řecko II - přesun plný problémů

Když jsme přemýšlely, kam vyjedeme na dovolenou tentokrát, padaly nápady jako Malta nebo Sicílie. Když tedy ani letos nemůžeme nikam dál. Výhodou by bylo, že by se letělo z Prahy. To už jsme dlouho neměly.  Proč jen jsme to neudělaly...

To jsme se totiž těsně před nákupem zhlédly v nabídce letu na Skiathos. Že jste o tom ostrově doteď neslyšeli? My taky ne.  A o tom to bylo. A o fotkách, které nabídl Google.

Takže jsem s velkým sebezapřením koupila jízdenky na vlak opět u RegioJet. Byli prostě výrazně levnější, než jsou České dráhy. A vyrazily jsme.

Zpoždění už v Praze, než jsme vůbec nastoupily do vagonu byla hodina. A celou tu hodinu jsme na nástupišti stály, a koukaly na vlak. No ale pak asi zavyl vlkodlak na měsíc, nebo se událo něco podobně významného a my mohli nastoupit. Super. Vyjeli jsme, a vše vypadalo, že bude fungovat. Steward roznášel dokonce i noviny! No ale pak nastal obvyklý problém. Objednaly jsme si kávu. Vážně jen kávu a dort, nechtěly jsme riskovat víc, než je nutné. Objednávka za 40 korun. A dobře jsme udělaly. Dort furt nešel. Stevard se jménem Protivný Daniel nás stále odbýval, že jsme ve frontě. Později vedoucí týmu sdělil, že promiňte, máme problém s proudem a proto všichni dostávají všechno, jen ne vy svojí kávu, protože na uvaření kávy je potřeba proud. OK, kdyby to řekl Protivný Daniel rovnou, dalo by se to pochopit. Čekáme. Cesta utíká rychle, když koukáte na film. I když na něj koukáte rychlostí pět minut filmu, pak černo,vypadnutý proud a obraz, znovu desetminut načítání a jdeme na dalších pět minut filmu. Takže filmu ještě neuběhla ani půlhodina a zase přišel vedoucí vlaku. Zda máme všichni všechno. No,my nemáýme furt tu objednávku. Slečna za vedoucím sdělila, že "aha, ti měli kávu, tak to je "v poho". No, to už jsem namítla, zda jí připadá "v poho" čekat právě na kávu dvě hodiny. Ale světe div se, vedoucí vlaku měl čirou náhodou u sebe jednu přebytečnou kávu a jeden dort. Zbytek dokonce tak do 10 minut donesl. Jenže pak se vrátil znovu. Zda máme doklad o platbě, že on nic nevidí. Ano, máme doklad o platbě v mailu. Poslal ho RegioJet osobně. Tak vedoucí vlaku stojí a říká, že to tedy došlo asi k chybě na straně banky. Nevíme vlastně co chce. Já vidím, že jsem zaplatila, kafe jsem už vypila a i kdyby ne, kávy se niky nevzdám. No,několikrát si poslechneme, že pán klidně vše zaplatí ze svého a bohužel - připadám si už natolik společností RegioJet šikanovaná, že mi to je vlastně jedno. Vedoucí týmu vlaku odchází, my opouštíme Brno. Řešíme, že si se zpožděním asi stihneme poslední vlak na letiště a tedy nebudeme muset RegioJetu účtovat taxi.

Hahaha, všechny plány končí v Břeclavi. Tam dlouho stojíme. Vanda si dlouhou chvíli začala krátit hledáním sluchátka, které jí někam vypadlo. Naštěstí to má strýček Apple dbře vyřešené a sluchátko lze najít, protože se zadá "hledat" a ono pípá. Horší je,když ho slyšíte pípat, ale nikde není. Sluchátko velmi pravděpodobně zapadlo někam do sedadla. Pípalo jako život, ale najít nešlo. A to jsme skoro to sedadlo i rozebraly. A do toho hlášení, že vlakuž dál nepojede a my, jako cestující máme dvě možnosti. Buď počkat na nového strojvedoucího (!!!!)  nebo přesednout na projíždějící vlak Českých drah. Nejde volit variantu jedna. Vlak do Vídně má jet za pět minut. Vanda nemá sluchátko. Sofiina volba.

Nedá se nic dělat, sluchátko bylo opuštěno.

Přesedáme na vlak do Vídně s instrukcí, že pokud po nás budou chtít České dráhy zaplatit jízdné, RegioJet to proplatí  (taková řečnická otázka - myslíte, že mám na účtu kompenzaci za zpoždění a utrpení přestupu???) Doufám, že chtít platit nebudou,protože nemám peníze. Ty papírové. A jak znám České dráhy... No, nikdo nepřišel a my asi ve 23:30 dorazily do Vídně. Původní příjezd plánován na 20:20. Nu což. Na letiště už jede jenom S-bahn. Tak jsem ještě nejela. Ale jde to, chápeme, že pomocí S-bahn se přesuneme na zastávku Rennenweg a pak přijede další vlak, na letiště. Tato cesta je složitější, ale levnější asi o 3 eura, než přímý vlak. Jo a taky delší časově. Po půlnoci jsme konečně na letišti, nalézáme si místo na spaní (dost už jich je samozřejmě zabraných)  a snažíme se spát. Moc to nejde, ale celých 20 minut tvrdého spánku jsme si zabrala.  

Po nástupu doletadla už jsme profíci v přesazování. Každá si sedáme na své přidělené místo společností Ryanair a čekáme, až všichni nastoupí. Já jsem v osmé řadě,Vanda v ředě 23. Dorozumíváme se pomocí messengeru. Nakonec obě máme ve svém dosahu volná místa, ale je výhodnější se zepředu posunout dozadu. Protože kufry nechávám na místě a vyzvedávám si je po přistání cestou ven. Cestu skoro celou prospím a ostatně ona moc dlouhá ani není. Ikdyž máme zpoždění, které pilot odůvodnil "silným provozem na cílovém letišti". Větší blbost jsem dlouho neslyšela. Cílové letiště má tak silný provoz asi jako dopravní tepna v Dobroměřicích v pět ráno. Nonevadí. Přistáváme na Skiathosu, procházíme kontrolou a z letiště do přístavu bereme taxi. Ono by to šlo i dojít pěšky, ale proč.

V přístavu nejdřív vyřešíme lístky na trajekt (máme je koupené on-line, ale koupit lístek on-line znamená ho stejně nemít a muset vyzvednout). Pak se hroutíme do křesel v první kavárně a objednáváme kávu. Ta nás trochu vzpružila a odcházíme se projít po nábřeží, než trajekt pojede. Číšník nám nabízí, že si můžeme nechat kufry tam, ale odmítáme a bereme je s sebou. Sedáme si stejně jen o kousek dál na lavičku, pozorujeme přístav a cpeme se svačinou, co s sebou táhneme ještě z domova. 

Přijíždí trajekt, pozorujeme vykládku náklaďáků i všehomožného zboží ručně a pak konečně nastupujeme a opět, skoro s hodinovým zpožděním odjíždíme. Vanda usíná, já se snažím vydržet, i když je to těžký. V přístavu na nás čeká náš ubytovatel. Ukazuje nám půjčovnu s tím,že vyzvedne ještě další hosty, přijede zpět a my pojedeme za ním. Ok. Jak řekl, tak se stalo. Jen ho upozorňuju, aby jel pomalu, protože už jsem vážně hodně unavená. No tak se snažil, trochu. Autem se k našemu bydlení musí oklikou a já zjišťuji, že původní plány jsou v trapu. Byt je sice 600 metrů od centra, ale narážím na neexistenci zmapovaných cest Google map. Nemohla jsem se na tu cestu podívat. Je totiž vlastně nereálné ji chodit pěšky.  Hrozné stoupání. Přímá cesta z centra není daleko, ale chodil by to jen sebevrah. Cesta autem je také děsivá. Jen velkou náhodou jsem neodřela auto hned na první jízdě, protože jsme potkali auto v protisměru a na prudkém stoupání jsme se míjeli vážně na centimetry. Ale dorazily jsme domů, vysprchovaly se a lehly konečně do postele. Vyhlásily jsme dvě hodiny spánku a hned je dodržely. Mě jen honily zlé sny o cestách autem po ostrově.

V pět jsme se tak trochu probraly a začaly jsme řešit večeři. Zda pěšky (hahaha) nebo autem. Výsledek byl jasný. Sjely jsme tedy zase do přístavu, zaparkovaly a prošly centrum jen podél pobřeží. Okoukly jsme restaurace, až v té skoro poslední nám paní vysvětlila, že tam vaří její máma a maminky vaří vždycky nejlíp...No, nezkontrolovaly jsme recenze na google  a sedly jsme si. Objednaly jsme si tzatziky, Vanda musaku a já rybářův talíř. Na dotaz, jaká je k němu příloha pán číšník sdělil, že žádná, tak jsem objednala i hranolky.  No. Jenže uchlácholena letos několikátým pobytem v Řecku se Vanda nezeptala, zda tzatziky obsahují kopr. No, a obsahovaly. OK, toVanda jíst nebude, ale já nemám proiblém. Ale co takového byste si všichni představili podnázvem "rybářův talíř", he? Jistě by si všichni představili cosi jako je pallea, jen místo rýže jsou těstoviny a celé jeto s mořskými plody (a koprem, jasně). Proč nám číšník neřekl, co to je, když jsme se ptaly na přílohu k tomu, a proč nás nechal si k tomu objednat hranolky, těžko říct. Ve výsledku mi to ani nechutnalo a po několika lžících jsem usoudila, že to nechci. Dojedla jsem pár hranolek   se zbytkem tzatziků a hotovo.

Proběhla pak diskuze o jídle "rybářův talíř", kde řekům přišlo naprosto jasné, že jsou tam mořské plody, placení a náš velmi zklamaný odchod. Nutno dodat, že talíř tedy na účtu nebyl.

Cestou domů už jsme jen udělaly zastávku v supermarketu, nakoupily si snídani a víno a cider a doma v poklidu terasy už jen pozorovaly soumrak. Bouřka, která v noci přišla nás ani moc rušit nezvládla, protože únava byla už vážně velká.