V noci proběhl regulérní bo jo peřinu. Tedy prostěradlo. Vanda si nárokovala celé. To jsem nechtěla připustit. Několikrát jsem musela prudce trhnout a dokonce došlo i na slovní výměnu názorů na to, kolik prostěradla je pro každou ideální stav. Vanda sice souhlasila s polovinou, ale fakticky uzurpovala tak 80 procent.
Ráno jsme musely opět posnídat uvnitř. Jen jsme konstatovaly, že vlny se zdají být větší, než včera. Poprvé jsme také měly chleba z pekárny. Doteď jsme kupovaly to, co zbylo večer v supermarketu, tedy balený krájený chléb, dost podobný našemu. Vandě ale víc chutná místní pečený, podobný spíš bagetě nebo housce. Ten je ale k dostání spíš dopoledne.
Přemýšlely jsme kam pojedeme. Já prosazovala pirátské hroby, Vanda spíš prohlídku nějakého města na druhé straně ostrova. Nakonec jsme usoudily, že časově musí být zvládnutelné obojí. Nejdřív jsme ale vyrazily do přístavu, zjistit jak je to s trajekty. Místní domácí říkala, že pokud trajekt nejede, chodí SMS. Ta nám nepřišla. Pak také říkala, že pokud by nic nejelo, má volno i pro další naše ubytování. Jako hezká nabídka, ale raději bychom jí nevyužily. Také musíme zítra vrátit auto, což by pobyt zde komplikovalo (ano, vím že by nám ho rádi půjčili asi i pro další dny, ale... )
V přístavu jsme chvíli hledaly správnou kancelář, kde nám ale paní nakonec vysvětlila, že dnes řeší dnešní trajekty. A že zítra bude řešit zítřejší. Máme dorazit dřív a uvidí se. Zatím to ale vypadá tak, že se jezdí z druhé strany ostrova (ta je blíž ke Skiathosu). A na druhou stranu ostrova nás lodní společnost dopraví autobusem. Takže nejsme odstřižení až tak moc, jak to včera vypadalo. Uvidíme.
Vyrazily jsme do hor. Nabízela jsem Vandě, zda se nechce převléknout (vyrazila do hor v šatičkách a sandálkách), ale nechtěla. OK. V horách velela navigace odbočit na neudržovanou cestu bez asfaltu. Ta cesta navíc mířila furt vzhůru, což mne docela děsilo (já vím, měla už bych být dost zvyklá) a protože navigace mluvila o cíli po jednom kilometru, rozhodla jsem se nechat auto bezpečně na asfaltu a dojít to pěšky. Netrvalo to nijak dlouho. Jenže. Jenže navigace říkala "ujedeš kilometr a pak musíš pěšky". A to pěšky směřovalo do kopce do lesa, bez jediné pěšinky. Marně nás to hledalo víc lidí. Takže jsem si řekla, že to půjde a vyrazila do svahu cestou necestou. Spíš necestou. Vanda odmítla (dobře udělala) a čekala na cestě. Já šplhala lesem, který byl zarostlý čímsi plazivým s ostny, takže jsme měla nohy celé rozedrané. A nahoře na kopci jsem zjistila, že tudy to fakt nepůjde.
Mezitím Vanda seděla jako zjevení dole na cestě ve svých šatičkách, až ji našli jiní lidé. Ptali se na cestu k hrobům a Vanda je poslala do kopce nahoru za mnou, že čeká na mámu, která šla hledat hroby nohoru přímo za nosem. Až se tedy dočtete, že v Řecku straší duch dívky v modrých šatech, který posílá turisty bídně zhynout do lesů v horách, není to duch, ale naše Vanda.
Vtipné na tom je, že když jsem slezla kopec dolů a vypravily jsme se zpátky, odbočku k hrobům jsme bez problémů našly. Cestička vedla přímo k nim, jen poslední kus po kamenitém podloží a Vanda na posledních asi 50 metrů už odmítla jít. Usadila se a čekala na mě a i když jsem se vrátila a nabízela jí, jestli se tam nechce jít podívat, nechtěla. Že prý strašně leje. Přitom to byla slabounká přeprška, která skončila pomalu dřív, jak začala.
Vydaly jsme se na cestu zpátky a když jsme se dostaly na silnici (kterou jsme opravdu mohly vyjet i s naší Bloody Mary), začalo už opravdu pršet. Jenže to by duch dívky v modrých šatech nesměl pronést větu "divné, že nezačne pršet ještě víc". No, takže začalo. Začal regulérní slejvák.
Když jsme se dostaly k autu, byly jsme dost mokré na to, chtít ještě někam do města na kafe. Chtěly jsme domů, převléct se do teplého (nic takového s sebou nemáme) a suchého.
Doma jsme si na chvíli vlezly do postele a někdy po čtvrté jsme se vydaly do města na kafe před večeří. Už samozřejmě nepršelo, jediná přeprška dne přišla, když jsme šly k autu od pirátských hrobů.
V přístavu jsme daly kafe a vyrazily na večeři, která nás dnes zklamala. Tedy hlavně Vandu, která si objednala špagety bolognese. Mezitím také přišla SMS, že náš trajekt odjíždí zítra z přístavu na druhé straně ostrova, tak to vypadá nadějně.
Žádné komentáře:
Okomentovat