Řecko II - Skiathos. Utrpěly jsme lodní výlet, ale den ukončilo super kino!

Ráno jsme musely vstávat brzy. Ne zas tak moc brzy, jako Vanda nařídila budík (prý omyl haha), stačilo by o hodinu později, ale co člověk nadělá. Když ho to vzbudí, už je konec. Hlavně, že Vandička si spala, jako kdyby nic nezvonilo.

Na lodi jsme měly být v 9:30. To jsme i byly. Před lodí už fronta jak kráva a my se loučily s pěkným místem. Vandě to zjevně bylo fuk,takže skočila naproti do kavárny (té kovidové, kde dávají pití do plastu) a tam si ještě postavila putýnku.Takže celá fronta nastoupila před námi, zato Vanda ví, jak se vyrábí kafe fredo. Přesněji jak na to, aby neklesla pěna. Je totiž nutné - prý - oproti všem radám baristů, vyšlehat co nejméně tučné mléko. Ideálně mít mléko s 0 % tuku, 0.5 % přinejhorším.

Přes to všechno jsme se nakonec usadili dobře - nikdo nešel na příď, takže jsme měly dokonce na výběr. Chvíli po nás přijel ještě autobus turistů a nastoupili také filmaři. Ti si narvali krámy hned vedle nás na lavičku. My si ale držely své pozice a neuhly ani o píď.

První zastávka byla na nejhezčí pláži ostrova - Lalaria. Když jsme  se kní blížili, vlastně nás překvapila. Podle fotek jsme ji čekaly jinou. Velký skalní oblouk nebyl tak velký, pláž nevypadala tak majestátně. Ale co bylo nejhorší - na tu pláž najednou mířilo asi šest lodí. Všechny zastavily vlastně ve stejný čas, vypustily davy turistů a začal úprk oblázkovou pláží vyfotit se na tom správném místě. Co hůř, jen o chvilku později začaly i plavecké závody o to, kdo obloukem podplave rychleji, protože něco jako láska - štěstí navždy - blablabla.

To dostatečně znechutilo náš pobyt na tom místě. Přitom koupání tam bylo hezké. Ale v těch davech...

Pláž jinak není dostupná, než lodí. Užít siji v klidu by znamanalo tedy půjčit si loď. Do toho všeho zmatku vytáhli filmaři kamery a drona. Už na lodi padlo "nekoukejte prosím do kamery a nemávejte na drona". Takže jsem samozřejmě na drona mávala.... nikoho totiž vůbec nenapadlo se zeptat, zda nám natáčení nevadí, zda to bude v pohodě a podobně. Nic, jen natáčíme a ještě máme požadavky. A už vůbec nechápeme, proč si filmaři nanajali svoji vlastní loď.

No nic, hodina a půl utekla a konečně je čas návratu na loď. Hurá, jedeme dál. Druhá pláž v pořadí je pláž u výběžku Kastro. Tady bylo ve 14. století hlavní město Skiathosu. Zbyly po něm ruiny opevnění na kopci. Takže po výstupu z lodi nastal úprk nahoru (my ne, protože Vanda si na pláži Lalaria opět podvrtla kotník a ač tedy moc netrpěla, cesta nevypadala, že by se jednalo o procházku bez problému. Zůstaly jsme tedy na pláži - plné chaluh a smradu. Paráda, to člověk chce. Ani na koupání to tu nebylo, právě kvůli nasekaným chaluhám všude ve vodě.

OK, přečkaly jsme hodinu, než se výprava vrátila a vyrazili jsme dál. Tentokrát jsme při cestě kolem ostrova Skiathos dorazili na pevninu . To byla vysloveně byznys zastávka - Katigirgis bay je místečko s malou písečnou pláží a pár restauracemi. Zde jsme měli údajně domluvený zvýhodněný oběd. Posádka odvedla osazenstvo lodě na pláž, zatarasila cestu dál a všechny hnala do spřátelené restaurace (mimochodem té s nejmenším hodnocením dle google z těch tří, které na místě byly).

Na koupání místo také moc nebylo, pro změnu kvůli mělké vodě. takže jsme na pláži taky přetrpěly hodinu a půl a konečně se vyrazilo domů. Cesta vedla kolem pláží, které nám byly představovány jako "pláž", "pláž s vodními sporty", "pláž"...

Co trochu vylepšilo cestu, že už skoro v přístavu na nás začali dotírat delfíni a vysloveně se předváděli. A nutno dodat, že kapitán zastavil, i párkrát loď otočil delfíním směrem, takže si všichni mohli delfíny prohlédnout.

V přístavu při výstupu z lodi pak Vanda neváhala člence posádky, která vybírala dýška za plavbu sdělit, že to celé stálo dost za prd a v podstatě jsme vyplýtvaly jak svůj čas, tak svá aura. No, paní se to nelíbilo. Samozřejmě. Nicméně když jsme zpětně četly recenzi na google, pochopily jsme, že jsme měly číst recenze už dřív. Společnost je na tom s hodnocením hodně, hodně špatně. A podle zkušeností ostatních jsme vlastně ještě dopadly dobře. 

Po plavbě jsme odjely domů, vykoupaly se a odpočinuly si a asi za dvě hodinky vyjely zpět do města na večeři. Tu jsme si daly v místním podniku street food, kde dělají domácí falafel. Mají hodnocení skoro 5 hvězdiček a vážně to bylo výborné. Pak jsme si trochu prošly město a byl čas na hlavní atrakci večera. Měly jsme lístky do místního letního kina na film Mamma mia! 

Když Vanda přišla s myšlenkou jít do kina, byla jsme trochu skeptická. Ale výsledek předčil má očekávání. Do kina sice pouští už hodinu před promítáním, ale člověk se nenudí. je otevřený bar (toho jsme hned využily) a pouští různé krátké sestřihy písniček a podobně. Zajímavý ale byl hlavní program. Nejdřív se objevily samozřejmě opatření proti šíření kovidu - do baru a na záchod se sní jen s rouškou (aha, to jsme asi měly vědět dřív, když jsme do toho baru šly) a nesmí se tančit v uličkách. Včetně dodatku za tímto nařízením, který zněl "poděkujte vládě".

Takže jak to říct. Všechna opatření se samozřejmě "dodržela".

Před filmem personál roztleskal publikum a začalo se promítat. Když tu najednou, do filmu při "Dancing queen" nastoupil personál znovu a dokonce publikum roztančil. Pak se vstupy kina do děje opakovaly při každé vhodné příležitosti. Film měl dokonce i čůrací přestávku, po které se pokračovalo ve stejném duchu. Při finále filmu už tančilo celé kino! Naprosto neuvěřitelný zážitek!

Kino končilo chvíli před půlnocí, takže jsme jen došly k autu, nasedly a dojely domů a šly spát. Ale to kino ... to stálo rozhodně za to, bez ohledu že film je 13 let starý. Navíc vidět ho tady, poté co vidíte všechny místa, kde se točilo, to je přeci naprostá nutnost!