Jak už jsem psala, v noci byla bouřka. Vím o ní, ale to je tak všechno. Spaly jsme jak zabité. Trochu je to škoda, bouřka nad mořem by mohla být zajímavá.
Ráno hodně foukalo. Bydlíme na kopci nad mořem, jsme přímo na ráně. Na našem bydlení je navíc zajímavé to, že bydlíme v přízemí. Jenže to je přitom to nejvyšší patro. Dům má patra čtyři, ale ze silnice se vchází přímo k nám, Další patra už jdou tedy vlastně do mínusu.
Snídaly jsme na terase, šlo to, ale musely jsme si hlídat sýr i odpadky, aby něco neuletělo. Horší bylo, že to vypadalo, že na koupání moc nebude. Vítr byl silný a studený. Začaly jsme hledat kam jet, ale napadlo nás, zda druhá strana ostrova nebude za větrem. Třeba by to tam s koupáním šlo. Padl tedy plán se nejdřív podívat na pláž na druhé straně ostrova a podle toho se rozhodnout.
Vyrazily jsme tedy. Vanda klasicky navigovala, až jsme dojely na první pláž, pláž Kastani. Na téhle pláži se ve filmu Mamma Mia!, který se tady na ostrově natáčel, "dohadovala" Sofie s Tayem před rozlučkou se svobodou. Vedle na pláži Milia (kam jsme měly v plánu se také zajet podívat, pak bylo postavené molo a bar pro písničku Does yout mother know a tak.
Zajímavé je, že se nemůžeme shodnout. Mě se líbila mnohem víc pláž Kastani. Je malá s hrubým pískem a oblázky a vzadu s malým, takovým dost snobským plážovým barem. Ten mě nezaujal, pláž ano. Moře bylo neuvěřitelně teplé a byly velké vlny, skvěle se v nich dalo skákat. Jenže po bouřce bylo moře plné chaluh a z břehů spadaných jehlic z pinií. Nebylo to komfortní ani pro mě, natož pro citlivku Vandu. Ta se tedy ani nekoupala.
Přejely jsme tedy na pláž Milia a ta zas zklamala moje očekávání, ale Vandě se líbila. První zádrhel byl v povrchu. Podle filmu jsem čekala písek, ale ne. Písek byl hodně hrubozrnný, sem-tam oblázek. Došly jsme k závěru, že tam museli filmaři písek navézt, protože to jinak není možné...
Pláž je to dlouhá a nabízí několik plážových barů. Daly jsme si poměrně předražené a přeslazené cafe fredo, a šly to "zkusit" najeden z cípů pláže. Voda se zdála být čistá, ale ukázalo se, že řasy jsou i tam. Jen ne v takovém množství. Vln bylo také dost. Já byla spokojená. Vanda tedy tvrdí, že taky, ale do vody moc nelezla. Vypadalo to, že jsme si prohodily role. Já skákala ve vlnách, Vanda byla na pláži. Já pak vylezla a chtěla napít, příště jsem vylezla a chtěla musli tyčinku...
Lidí bylo hodně málo, respektive těch pár, co tam bylo se rozprostřelo na pláži.
Asi v půl sedméjsme se sbalily a vypravily se domů. Rozhodlyjsme se jít na večeři rovnou, bez sprchy doma. Zaparkovaly jsme v choře na parkovišti (chora = vždy hlavní město ostrova. Bez ohledu na ostrov je to vždycky chora. V tomto případě je to tedy Skopelos town). Na jídlo jsme šly ale kousek stranou odhlavní promenády. Vybíraly jsme podle hvězdiček hodnocení google. Vanda nejdřív zjistila, jestli v tzatziky není kopr, a pak vesele objednala i zbytek. Takže klasicky jako předkrm tzatziky a chleba, pak si Vanda dala mečouna a hranolky a já grilované sardinky a řecký salát. Nakonec jsme to tak nějak daly do placu celé a sdílely jsme si přílohy, takže já sem-tam hranolku, Vanda zas řecký salát a fetu. Spokojené a napucnuté jsme po večeři ještě naproti v krámku koupily ovoce (broskve,meloun a fíky) a jely domů. Trochu mi chcípalo auto, kterému nesmím říkat Karkulka. Karkulka byla Vandy motorka na Korfu a nepřižila jejich půjčení a musela se měnit. No takže naše Bloody Mery chcípala cestou a co hůř - chcípla za odbočkou k našemu bydlení. To je naprosto speciální odbočka. Tady na ostrově je do kopce všechno. Tenhle kopec je ale s ohromným sklonem. Navíc je po několika metrech zúžená zatáčka se zrcadlem, kam se dvěauta nevejdou. Včera jsems e tam velmi natěsnomíjela s někýmprotijedoucím, protože jsemodmítala zastavit. Dobře jsem udělala. Cestouz večeře mi totiž ještě před zatáčkou, cestounahorů, Bloody Merych chcípla. Dlouho trvalo ji přemluvit, aby chvilku vydrželana ruční brzdu. To se jí vůbec nechtělo takhle stát. No a i když jsem se tedy chtěla zrychleně rozjet, tak jen podhrabovala a nic. Nebylo zbytí, musela jsem kopec zcouvat dolů na křižovatku (nechci říct na rovinu, ale prostě na křižovatku) a rozjet to znovu. Pak už se to povedlo, nicméně není tedy dobré v kopci kohokoli potkat, kdo nechápe, že přednost musí dávat ten, který jede shora. Takže asi každého řeka.
Zaparkovalyjsme, odnesly domů nákup, vysprchovaly se (víte, kolik řas se vejde pod plavky??? - fakt to překvapí), sedly si na terasu svínem a Vanda s ciderem a pozorovaly už dost pokročilý soumrak.
Žádné komentáře:
Okomentovat