Když jsme se chystaly včera na lodní výlet, byly jsme informované, že je to poslední jízda proto, že se má změnit počasí. To jsme ostatně věděly. Vandy mobil hlásal hrůzy typu očekávání silných bouřek a podobně. Nepřišly ale.
Co přišlo, je silný vítr. Snídat jsme musely doma, za zavřenými dveřmi na terasu. A protože se stále čekal déšť, rozhodly jsme se, že právě nastal čas prohlédnout si město, ve kterém bydlíme.
Se snídaní jsme moc nepospíchaly. Hezky pomalu se najedly, oblékly se a vyrazily jsme nejprve asi do 5km vzdáleného kostela Agios Rininos. Je to kostelík uprostřed ničeho, celý opravený roku 2000. Za kostelem je hrobka s uloženými ostatky právě Agios Riginos, patrona ostrova.
Pak jsme se vrátily do města a vyrazily prozkoumat místní hrad.
Nejprve jsme se zasekly na hrázi. Místní přístav je chráněn hrází. Z moře byly vlny tak vysoké, že se o hráz tříštily a dost často vyskakovaly zbytky roztříštěných vln vysoko nad hráz. Pohled to byl působivý.
Na hrad vedla spousta schodů a nabízelo se hodně výhledů.
Když jsme se dost vynadívaly, nahoře jsme se zase otočily směrem dolů, prohlédnout si místní změť uliček. Jsou to malé, spletité uličky, často prokládané schody, aby se po nich vůbec dalo chodit, ale místním nedělá problém po nich ani jezdit na skútru, občas někde i autem. A já si stěžuju na naši už vlastně výpadovku z města...
Když jsme opět sešly do přístavu, daly jsme si kávu (a neodolaly objednat i palačinku). Seděly jsme, koukaly na přístav a vedly řeči o tom, že nejezdí trajekty. Jsme úplně opuštěné na ostrovně uprostřed moře. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet dál. Ještě furt máme čas a tak nás nejezdící trajekty moc neznepokojují.
Moje teorie, proč trajekty nejezdí, když teoreticky zas není tak zle je to, že jsou problémem vlny. Zažily jsme to už včera při návratu z lodního výletu. Najednou si vlny chodily křížem krážem. Jeden směr trumfoval druhý gang vln, co šly na druhou stranu. V tu chvíli také kapitán hnal pařící puberťáky z přídi. Řekla bych, že to může být problémem, proč trajekty nejezdí, neb to může být nebezpečné.
Po kávě jsme se ještě chvíli procházely, pak jsme se rozhodly jet domů a před večeří si trochu odfrknout. U hradu jsme objevily docela zajímavou restauraci, při troše turistických dovedností ji lze navštívit i pěšky, tak to zkusíme.
Cestou jsme zastavily v supermarketu pro doplnění sýrů. Při vystupování mi vítr vzal dveře a já zanechala červený lak naší Bloody Mary na bílém laku auta stojícího vedle, ale taky to bylo auto z půjčovny a navíc jsme stihly odjet po nákupu dřív, než majitel bílého žihadla :). A stejně, za to jsem nemohla, to byla vyšší moc :)
Dalo se i sedět na balkoně, tak jsme si otevřela cider a pozorovala vlny.
Asi po hodině jsme začaly řešit večeři a ukázalo se, že restaurace na hradě otevírá až v osm. To jsme čekat nechtěly. Takže jsme nakonec zase vzaly auto a jely jsme do města. Na parkovišti už food track zjevně ukončil sezonu, tak jsme hledaly jiné místo. Ale protože už víme co kde je, šly jsme najisto pod velký platan. Tam je několik restaurací, my si vybrali tu nejlépe hodnocenou. No, restauraci...byl to spíš řecký fast food. Vanda znovu gyrosem nepohrdla, já si tedy objednala hamburger. Nebylo to špatné, ale výrazné mínus získali za tzatziky s koprem. Ale prozíravá Vanda se ptá furt, takže problém odhalila už ve fázi objednávání a zvládla vyměnit tzatziky za majonézu. Spokojenost na všech stranách.
Žádné komentáře:
Okomentovat