Ráno jsme tentokerát už na Zalandu Lounge lovily obě. Já třeba ulovila boty Gabor za 44 korun. Pak jsme daly snídani a urychlily vypravování, protože (až překvapivě) svítilo sluníčko.
Cílem byla pláž Diamantis. Cesta k ní byla prochu krkolomná, ale furt nedosahovala kvalit Skopelosu. Jenže po nějaké době Vanda zahlásila, že je něco špatně. Google ukazoval, že pláž jepřímo pod námi, ale v cestě bránila vrata a soukromý pozemek s vilou. Zvažovaly jsme co dál, když se najednou objevilo v protisměru modré auto. Ptaly jsme se na cestu na pláž a zjistily jsme, že modré auto ji hledá taky a vzadu není. My tedy otočily naši Bělku s tím, že pojedeme zpátky. Modrásci říkali něco o vloupání se na cizí pozemek. Jenže pak jsme viděli pěší paní,která o kus dále schází na pěší cestičku. Dojely jsme tedy kus dál, tam zaparkovaly a mířily k cestičce, když tu najednou zase modré auto. Cestičku úplně přehlédli. Tak jsme jim ji ukázaly a sešli hromadně asi 300 metrů na pláž. Poměrně strmých 300 metrů.
Pláž za to ale stála. Malá, písečná, roztomilá. Vzhledem k tomu, že já jsem si v noci nějak hla krkem (Vandě je samozřejmě dobře), usoudily jsme, že bereme lehátka. Tak jsme si vybraly, lehly...a za chvíli přišla paní z restaurace hned vedle s tím, že jsou to rezervovaná lehátka a nám může nabídnout už jen "soukromá lehátka" - chápej vyvýšené podium s rákosovou střechou a místo lehátek s ležícími vaky. Co se dá dělat. Bereme i za dvojnásobnou cenu, však jsme za lehátka včera ušetřily :-D
Den probíhal líně - moře, lehátka (co nebyly až tak super, protože sena nich vlastně nedalo ležet na břiše). A to až do chvíle, než nás napadlo dát si kávu. Netušily jsme, že je místní záízemí rozdělené na kavárnu a restuaraci. Ale dokonce jsme i do části kavárny nejdříve šly. jenže tam bylo plno a jediný volný stolek byl na přímém slunci. Šly jsme tedy do druhé části, kde si nás dlouho nikdo nevšímal. Pak přišla servírka s tím, že tohle je restaurace a kávu si máme dát vedle v kavárně. Nicméně nechala si vysvětlit, že tam není místo a vzhledem k tomu, že ona naopak měla dost místa v restauraci, uvolila si, že nám kafe donese. Jenže to by za chvíli neměla přijít její kolegyně. Nejdřív vyhodila lidi sedící vedle u stolu a pak znovu vlastně nás. Nechtěla si dát vysvětlit nic. Tak OK., to to kafe už nechci. A samozřejmě nám ho za chvíli první servírka i nesla k lehátkům. Ale to už jsme jí vysvětlily, že si ho může zase odnést. A samozřejmě. Než si někdo sedl ke stolku, kde jsme původně seděly, měly bysme to kafe vypité 5x a úplně plno všude nebylo snad vůbec.
No nic, takže jsme polehávaly a koupaly se dál, pozorovaly přijíždějící malé čluny a dokonce přijela i loď, se kterou jsme byly na nepovedeném výletu. Nestihla ale ani přistát a už zařadila zpátečku a jela plná lidí zase pryč. Co se odehrálo netušíme, ale už vážně skoro kotvila, když se rozhodla nekotvit.
Asi v půl šesté jsme se pobalily a vyrazily směr krpál nahoru. Vanda chtěla večeřet ve městě, takže jsme se jen krátce zastavily doma, převlékly z plavek a jely do města, abysme si opět daly falafel. Výborný jako vždy. Pán si nás od minule pamatuje, tak už jsme považované za štamgasty.
Už když jsme šly na večeři, Vanda zahlásila "A5 . křižník potopen). Naprosto jsem tomu nevěnovala pozornost, ale když jsme se po večeři vracely do přístavu, on tam kotvil vojenský řecký křižník! Já se divím, Vanda trochu uraženě komentuje, že hlášku "A5 - křižník potopen" hlásala už cestou tam a já ji naprosto ignorovala, i když byla tak třeskutě vtipná. Cestou k autu, po večeři, zrovna křižník stahoval vlajku, tak jsme se podívaly, koupili si v naší oblíbené "kovidové" cukrárně baklavu na doma (ona to není baklava. Tedy je, ale jmenuje se jinak, protože má nahoře takové ty vlásky.)
A to bylo za dnešek vše.
Žádné komentáře:
Okomentovat