Řecko II - Skiathos. Demo sluníčka skončilo, jsme zase u šedivé oblohy.

Přestože jsme šly spát poměrně pozdě, tedy kolem půlnoci, vstávaly jsme vcelku normálně. Asi proto, že Vandu zase poháněla lovecká vášeň. Zalando Lounge měla startovat s nabídkou kabelek. A po kabelce Vanda prahne. Nakonec se ukázalo, že kabelky v nabídce nebyly. Zato byla značková italská móda. Značky jako Versace nebo Chanel. A co čert nechtěl, opět se vloudil šotek a ceny hadříků za tisíce a desetitisíce startovaly někdy na padesátikoruně. Vzhledem k tomu, že chyba nemá pravidlo, Vanda tohle objevila poměrně pozdě. Konkrétně tak pozdě, že vše už bylo zabrané. Ono se to ještě může v nákupu uvolnit, ale je nutné být ve střehu. Takže Vanda nakonec skoro nesnídala, skoro nedělala nic, jen čekala s mobilem v ruce. Ze všeho nejvíc stála o mikinu Chanel. Ta v její velikostibyla za hříšných 119 korun (originál cena prý asi 15 tisíc). Vanda se ale nechala slyšet, že by vzala jakoukoli velikost, tedy klidně i XL, kdyby se uvolnilo a to by bylo výrazně levnější (54 korun).

Tovše probíhalo v kombinaci s šedivou oblohou, která nevěstila nic dobrého. Podle předpovědi mělo však být polojasno do tří hodin odpoledne. Pak už jen zataženo. Takže jsem vymyslela plán "pláž" a pak se uvidí. Vandu furt obnovující načtení stránky jsem odvezla na pláž Tzaneira. Tam jsme s sebou mrskly o písek a Vanda pokračovala v klikání, já si četla a pozorovala místní lodní "autobus", který vozí lidi do hlavního města a i jinam na pláže za 4 euro (opravdový autobus prý stojí do dvou eur).

Za chvíli jsme ale zjistily (já) že se mi leží dost nepohodlně. Nevím čím to, ale zavelela jsem k ústupu a přesunu na lehátka. To jsme udělaly, a plánovaly jsme kávu. Já však začala tušit problém. Ono ta pláž vypadala trochu povýšeně, ale názor jsem si utvrdila ve chvíli, kdy místní zaměstnanec začal v bílém oblečku se slamáčkem zametat pláž. To vypadalo dost podezřele a tak jsem Vandu upozornila, že předražená lehátka odmítám platit. Zejména dnes, když nikdo neví, jak dlouho se tam budeme povalovat. A taky že jo. Káva plus lehátka 18 euro. Lehátko 10 eur. A tak jsme odvolaly i objednávku kávy (i ta byla mírně dražší, než je obvyklé) a rozhodly se jet na jinou pláž.  Vandě to bylo jedno. Už začínala chápat, že mikina nebude.

Vedlejší pláž Kanapista mi připadala sympatičtější a to i přes to, že cena kafe nebyla výrazně jiná, než na pláži předchozí. Usadily jsme se do lehátek u stolečku, popíjely kávu a Vanda (překvapivě, když nesnídala) dostala i hlad. Takže jsme objednaly toust a pokračovaly v sezení. Ba i knížky jsme vytáhly. po nějaké době jsem zaznamenala, že Vanda není moc spokojená. Slíbila jsem dočíst kapitolu a pohovořit o plánech, ale kapitola byla dlouhá a tak jsem to vzdala a o plánech jsem pohovořila hned.

Vlastně jediná "atrakce" pro deštivé dny tady na ostrově je klášter Evangelistria. Byl založen už v roce 1794tvrdí Tripadvisor, ale to moc nekoresponduje s oslavným "slavíme 200 let" u vchodu. Možné ale bude, že slavíme 200 let řecké vlajky - klášter totiž ukrývá stav, na kterém byla první řecká vlajka utkána (fakt jsme ho viděly), a to se mělo přihodit 1807, kdy se zde sešli bojovníci za svobodu v čele s Theodorosem Kolokotronisem (zase říká tripadvisor).

Takže jsme ke klášteru vyrazily. Výhodou malého ostrova je, že je tu všude blízko. Ke klášteru se sice musí do hor, ale cesty nedosahují "kvalit" cest na Skopelosu, takže cesta probíhala v pořádku.

Klášter je krásný. Nově opravený, všude plno zeleně. V horách s výhledem na moře. Co chtít víc. Vanda furt byla přešlá a nic ji nezajímalo, takže se ani nechtěla fotit, ani nic. Nad klášterem byla kavárna, kde jsme si daly horkou čokoládu a čaj a poseděly a pak jsme se vypravily zpátky do města. Potřebujeme nakoupit něco na snídaně a najít nějaké místo na večeři. 

Objevily jsme otevřený Spar, takže jsme si koupily sýr i jogurty a po zaparkování jsme si v místní zmrzlině daly zmrzku. ta byla trochu podezřelá, protože Vanda zahlásila, že melounovou vůbec necítí. Divné. Cítila ale moji citrónovou, takže sbalila můj kelímek a dojela moji zmrzlinu a na mě zbyla melounová. Ne tedy, že by neměla žádnou chuť, ale terno to taky nebylo. Pak jsme se prošly trochu po městě a sedly si na večeři, kdy Vanda ani nedojedla svůj gyros pita.

Po návratu domů hned zalehla s tím, že asi hned usne.

Ale buďte všichni v klidu, máme brutálně drahou pojistku pro červené země, tak by i prodloužení pobytu bylo hrazené. Jen tedy právě proto, že máme brutálně drahou pojistku vím, že Vandě naprosto nic není :)