Algarve - Praia Vale De Covo

Na poslední snídani nesměly chybět toustíky. Sedly jsme si výjimečně ven na terasu, protože uvnitř bylo nějak horko, paní nezpla klimatizaci a bylo to znát. Po snídani jsme se pobalily, rozloučily téměř s pláčem s naší paní domácí. Máme kdykoli přijet znovu, telefonní číslo na ni máme, ideálně hned příští rok :-D

Pak jsme se ještě rozloučily s paní co vyrábí toustíky a vyrazily.

Plán byl jasný. Kdo pozorně čte tak ví, že cca dva dny zpátky jsme hledaly pláž. A zkoušely jsme to na Vale De Covo. A nelíbilo se nám to tam, Z nadhledu byla vidět pláž a hotel nad ní. Žádný zázrak, plus nutnost slézt útes. Jenže. Jenže když jsem psala blog a hledala na mapě jméno oné pláže, vyskočily na mne fotky. A mně došlo, že jsme podcenily jeden jasný ukazatel. Tedy zábradlí nahoře na útesu. Zábradlí, které není u okraje skály, ale je jen tak v prostoru dokolečka.Takové zábradlí indikuje díru do jeskyně. A přesně to fotky na google ukázaly. Že pod námi byla jeskyně, kterou jsme neviděly. Jeskyně hodně podobná té ohromně turistické v Benagilu. |Dokonce Google vypadal, že v době odlivu je možné z pláže do jeskyně dojít. Nechtěly jsme tam zajíždět poslední dny, ale den úplně poslední - ten k tomu přímo vybízel. Takže to bylo jasné. Naším cílem byla ta "podivná" pláž u hotelu.

Zaparkovaly jsme a vydaly se na sestup. Nic moc pro Vandiny žabky, ale dalo se. Na úrovni hotelu pak už bylo schodiště dolů. Pak jsme najednou stály na kameni nad pláží a netušily, jak ještě úplně dolů. Ukázalo se, že v kameni jsou schody jen tak vydlabané do skály a úplně na jejich konci je ještě nerezový žebřík. Jasná známka toho, že pláž bývá také zaplavená celá.

Dole se nám plážička otevřela. Ne moc veliká, ale klidná a téměř prázdná. Vanda se ochotně vrhla do ledovéhomoře otestovat vstup do jeskyně, která už byla zřetelně vidět. Ukázalo se, že to nepůjde. Rozhodně ne suchou nohou. A vodní kameru jsme samozřejmě nechaly v autě. Do jeskyně by se muselo doplavat a to ještě se strachem, že si okopeme palce o skály pod hladinou.

Byl čas. Usoudila jsem, že to vypadá na odliv a my máme čas. Normálně zůstaneme tady na pláži a počkáme, až voda ustoupí a pak zkusíme, zda se do jeskyně nedostaneme. Voda byla ledová, ale jak postupovalo slunce a stín z pláže zmizel, měnila se i teplota vody.

Zhruba kolem jedné jsme usoudily, že je čas to zkusit. Nedalo se do jeskyně dojít suchou nohou, ale voda v místě ohybu, odkud se pak lezlo už jen po kamenech, byla tak po pás, při vlně po prsa, to se dalo. Vzaly jsme všechno - foťák i telefony. Máme pro strach uděláno. Vše jsme nakonec donesly až do jeskyně a - ano- druhá jeskyně Benagil, jen s menším otvorem nad hlavou a podstatně méně lidmi. Tady se mi to líbí postatně víc. V jeskyni jsme strávily nějaký čas, ale už se nachylovalo k tomu, aby jsme se vydaly na letiště. Uschly jsme a vyrazily k autu. Tam jsme se převlékly a odjely na letiště. Nabraly benzín a vrátily auto. Pán od nás ještzě dostal i lahev vody, kterou nám dala na cestu naše paní domácí  a kterou jsme ani neotevřely. Na letišti jsme si daly kafe, odbavily kufr (váha ukazovala 22 kilo, ale s paní za přepážkou to nehlo) a vyrazily na gate. 

Zastávka v duty free znamenala nákup portského a pak už se nastupovalo do letadla. Akční pán u vstupu kontroloval tašky, to jsme trochu nečekaly. Měla jsem brašnu s foťákem venku z tašky a k tomu koupené portské... Naštěstí se uvolnilo místo na kontrolu palubních vstupenek pro priority boarding. Tam to pán naopak nehrotil vůbec a my plynule prošly se třemi zavazadly na osobu. Paráda. Vedle chudák pán doplácel kufr, který rozměrově přesahoval o jeden centimetr. Navíc neměl peníze, tak mu to platil někdo cizí...No, vyhrály jsme jackpot.

Ve Vídni jsme musely podepsat prohlášení, že jen tranzitujeme. Rakousko totiž považuje Portugalsko za červenou zónu. Toleruje se tranzit bez zastávky do domovské země. Jenže když se přiletí 22:40, další vlak jede až ráno. To rakušané tolerují a tedy nevidím jediný důvod nepřečkat tuto dobu v hotelu. Tak jsme taky učinili. Hotel blízko vlakového nádraží, ideál. Domů jedu jen já, Vanda razí do Ostravy na zkoušku. Pilně se učila na pláži i v letadle :-D

Algarve - Praia da Marinha. Opět :)

Rána tady už jsou taková standardní. Napíšu blog, budím Vandu, snídáme. S paní od snídaní jsme kámošky, už upozorňuje, když přináší houbové toustíky.

Po snídani se balíme a tentokrát vyrážíme už za pár minut deset. Osobní rekord. Protože nám došla voda, zastavujeme u benzínové pumpy a doplňujeme zásoby. Mohly jsme pořídit ještě levněji v Lidlu, ale to by byla zajížďka. I takhle máme lahev o polovinu levnější, než ji pán u pláže prodává. U pláže se ani nesnažíme projet dozadu k parkovišti (které stejně není), rovnou uhybáme k "našemu" včerejšímu placu. Tam je volno. Parkujeme a míříme k pláži  pochodovou trasou. Ta vede kolem asi čtyř stánků. U jednoho z nich mi tradičně Vanda nabízí ke koupi pončo,které je součástí nabídky, nicméně na mysu sv. Vavřince měli ponča pletená, takové by se mi teď na  pláži tedy hodilo víc...

Usalašujeme se na pláži stejně, jako včera. Já do stínu, Vanda na sluníčko. Netrvá dlouho a hned vedle nás se někdo usazuje. Až nepříjemně blízko, ač má zbytek pláže k výběru.  Nojoooo, neomylně se k nám nakýblovali češi. S malým dítětem, když zrovna před chvílí jsme konstatovaly, že s dětma se tam táhnout musí být peklo. No, vykoupali se, nasvačili, pohádali a sebrali se a šli hledat jinou pláž. Dobře, že tak.

Jak všichni vabalují svačiny, dostáváme i hlad. Zrovna tu ale chodí pán s koblihama. Jedna za euro dvacet. Přepočítávám své zbylé drobné, Na dvě máme. Hlásíme se o koblihy, ale prý zrovna  došly. Musí dojít pro další. Smůla. Ti před námi je vykoupili a to je nakonec ani nejedli, dali si je do krabičky  na později. A pán se samozřejmě už po zbytek odpoledne ani neobjevil.

Dnes se příliv posunul na sedmou večerní, takže jsme mohly na pláži zůstat dlouho. Odjíždíme až asi v půl sedmé.

Doma sprcha a cesta na večeři.  Zastávka u mostu, Vanda se chce fotit. Jenže když vyskočí na okraj zídky u řeky a začne nahazovat pózy, začnou projíždějící auta pískat, takže se focení rychle ukončilo :)

Dnes míříme do Café a Compania, jedna z oblíbených restaurací. Dnes měli pro Vandu i veganský parmazán, tak si ho hned Vanda objednala k těstovinám (jednalo se o směs pomletých oříšků a ještě něčeho, podle Vandy to fakt na těstovinách jako parmazán chutnalo). K jídlu musíme tradičně mít sangriu. Jenže - objednaly jsme si tentokrát blbě. Tady mají dva druhy sangrie. jedna klasická, druhá se sektem. Ta klasická je s ovocem (pomeranče a jablka), kteeré Vanda v Sangrii moc nemusí. Před jídlem nešťastnou Vandu uklidňuju, že pak tedy objednáme ještě tu správnou. Před jídlem ještě Vanda odbíhá naproti do lékárny nakoupit zásobu roušek i na doma, za docela slušnou cenu.

Pakuž začínáme debužírovat. Jenže jak už jsem měla  na pláži hlad, teď ani nedokážu dojíst jídlo, jak jsem nacpaná. Couvert, co se zde před jídlem dává na stůl je obvykle výborný - olivy, chleba, rybí pasty - jenže člověk se tím napucne.

Už do sebe nedostanu nic dalšího. Prosíme o účet. Ještě ověřujeme, kdy zítra otevírá ve Faru bar, kde jsme měly Sangrii první večer a byla jednoznačně nejlepší - jenže bohužel až v pět a to už musíme být na letišti. Pánovi to s účtenkou trvá hodně dlouho. Tak dlouho, že se už nebráním druhé Sangrii. Takže objednáváme tu se sektem. Pán nehnul ani brvou. Asi taktika a své hosty zná :)

Pak už jen spát, zítra musíme balit :(

Algarve - zase Praia de Marinha

 Klasické ráno se snídaní v našem oblíbeném hotelu. Ač jsme se snažily vyrazit ven co nejdříve, stejně jsme odjížděly až chvilku po desáté...

Cílem je pláž Marinha. Tam se nám prostě líbí nejvíc i za cenu kilometr a půl dlouhého pochodu od auta. Jenže dnes, během noci se odehrála zákeřná změna. Je zahrazeno parkoviště, kde jsme se obvykle upíchly. Jako ono to není standardní parkoviště, asfaltová plocha s příslušnou značkou.Spíš prostě divoká plocha svádějící k parkování, na kterou se vešlo fakt hodně aut...

A to ted není. A auta podél silnice se táhnou to nekonečna, nikde mezírka pro nás. Znamenalo by to významné navýšení kilometrů pěší tůry. Co teď? Otáčím auto a jedu pomalu zpátky s myšlenkou, že jsem třeba někde mezírku přehlédla. Ale kdeže. uhýbám na křižovatce na silnici na Benagil. Pokud pamatuju, byla u minulého příjezdu také plná odstavených aut. Teď tam není ani jedno. Znovu otáčím, a na křižovatce zkouším další odbočku. Jo, tady jedno stojí, tak to asi půjde... Řadím se za něj,moc se mi to nepozdává, ale portugalci často parkují dost nadivoko, tak SNAD. Parkuji co nejvíc u zdi,Vanda musí přelézt přes místo řidiče, aby se dostala ven. Následuje pěší pochod a konečně jsme na pláži. Po zkušenostech z předchozího dne se uvelebujeme hned u vstupu. Já ve stínu, který vrhá útes, Vanda o kus dál na sluníčko. Zbytek dopoledne je dost pohodový, ve stínu si můžu číst, Vanda plánovala se začít učit, ale... :) 

Když se stín posune, Vanda se vrací a instalujeme slunečník. Zatím je moře dost daleko a u našeho stanoviště je dost kamenů a tedy jít do vody znamená jít raději okus dál, kde je více písku. To se ale mění s přicházejícím přílivem. Voda stoupá, pláž se zaplavuje a v klidu se dá jít do vody i hned u nás. Vlny ale nejsou nijak velké a oproti předpokladům tedy na pláži zvládáme být o dost déle. Dělá se velké horko, člověk by si nejraději přetáhnul ležení do vody úplně. 

Po nějaké době se balíme a jdeme k autu. Ještě na pláži dopíjíme vodu, kterou s sebou máme. Nahoře nad schody na pláž řešíme, zda koupit vodu další u pána "chci za vodu 3x tolik, než je obvyklé" a usuzujeme, že u auta jsme za chvíli a pak někam zajdeme se napít (a na churros - takže ne někam, v Silves k parkovišti). Jenže, ujdeme tak půl cesty k autu a Vanda začíná téměř utíkat. Není jí z horka dobře a vodu nemáme a už není kde ji cestou vzít. Musí to vydržet prostě. Vtipné je, že den předtím jsme naši vodu nabízely jedné slečně, co vypadala,že má silné problémy dojít. Jako víme, že v dnešní době nabízet naši vodu je dost blbý. Ale zase pokud si mám vybrat zda umřu, nebo zda v budoucnu možná onemocním, asi bych po vodě sáhla...

Došly jsme k autu a teploměr v autě ukazoval, že venku je 38,5 stupně. Jo, to se vůbec nedím, že za a) Vanda kolabuje na přímém slunci a za b) že je takový parno.

Jedeme domů, na churros. Jenže ne, že zavírají v šest, jak jsme myslely. Oni OTEVÍRAJÍ v sedm. Tak nic. Jedeme domů, pouštíme klimatizaci a chladneme. Vanda dopíjí zbytek pětilitrového kanystru vody, který jsme tu měly. 

Po nějaké době aklimatizace míříme ven. Jdeme nejdřív na nějaké pití do kavárny (mé oblíbené) u maurů naproti katedrále. Pak vybíráme kam na večeři, ale je neděle, hodně restaurací je zavřených. Nakonec se rozhodujeme (hlavně Vanda) pro restauraci marockou, kde mají i falafel a další vegetariánská jídla. Večeříme a pak už radostně běžíme utahané do postele. No, hlavně že tu mají bazén. Ale my na něj vůbec nemáme čas :)

Algarve - Alvar Seco a velké hledání pláže

 Protože máme pokoj v přízemí, sídlíme vedle místnosti, kde se snídá. Takže nás vlastně vzbudila vůně připravované snídaně.Tu jsme si tedy zase užily, navíc je vidět, že je v hotelu víc lidí, takže k mým oblíbeným houbovým toustíkům přibyly i dvě další verze a bylo víc ovoce, dokonce i výborné fíky. Jen kafe je prostě hnusný, a to i to maličké, skoro "tabletkové". 

Po snídani jsme se sbalily a vyrazily směr Carvoreiro. Tady jsme objevily včera při googlení místo zvané Alvar Seco. Ukázalo se,že je na konci místního chodníku po útesech a jedná se o jeskyni, která v době přílivu vytvoří přírodní bazén. Vedle je i zajímavě zastrčená kavárna mezi skalami. Prolezly jsme to horem i spodem a nakonec se ocitly nahoře, odkud se skáče do vody. Vanda chvíli váhala, ale pak dolů hupla taky. Jen jednou, špatně se pak zase dostávalo z moře ven, kdyby měla boty, bylo by to lepší...

Vystala otázka, kam dál. Na pláž v Carvoreiru se nám nechtělo, kolem té jsme jely a úplně nás neuzajala. Rozhodly jsme se jet o kus dál na pláž Vale Covo. Jenže - už příjezd byl divný, vlastně se muselo do areálu hotelu se spoustou vilek. Bylo pak možné jít k pláži - ale ta byla pod druhým hotelem, v podstatě vypadala jak jejich soukromá - nic, než ten hotel nad pláží. Určitě jsme tam mohly, o to nešlo. Ale nějak se nám nepozdávala. Vrátily jsme se k autu a jely dál, tentokrát k pláži Vale de Centianes. Tam jsme plynule projely, neb to bylo skoro to samé. 

Lovení jsem měla dost a zamířila ke známé a oblíbené Marihna. Dojely jsme,zaparkovaly, došly k pláži, usadily se vzadu na našem oblíbeném místě. Instalovaly jsme slunečník. Snažila jsem se tyč zarvat co nejvíc hluboko, u toho jsme pozorovaly ostatní, až pán kus vedle asi pojal myšlenku, že vysíláme zoufalé prosby o pomoc a slunečník nám do země narval ochotně sám. No, nemyslely jsme to tak, ale děkujeme. Šla jsem se vykoupat a překvapení - tentokrát byly vlny a měla kvalitní sílu,takže jedna mne omlela tak,že jsme přišla o brýle (stihla jsem je tedy chytit) a byla jsem tak prosolená, že dělat mi teď stěr z nosu, naplní několik balíků soli.

Ještě jsem pořádně neuschla a přišel plavčík. Obcházel všechny na pláži a informoval, že kolem třetí bude vrcholit příliv. A že bude opravdu silný a pláž zmizí. Super. Takže sotva jsme přišly, už zase abysme šly. Původně jsme pochopily, že jde jen o tu část, kde ležíme, že nebude možné se z ní dostat - protože pláž je oddělená skálou a obchází se místem poblíž moře. A to místo pomalu mizelo. Proto jsme se rozhodli přesunout na pláž hlavní. Jenže když jsme to udělaly, bylo jasné, že zmizí pláž celá. Už teď když přišla velká vlna, zbývalo suchého místa tak dva metry.

Vanda se ještě poptala, kterou pláž tedy vybrat. Dostala doporučení na dvě - jednu hned vedle, to nemělo cenu vůbec zkoušet a na pláž v Portimao. Protože bylo ještě poměrně brzy, vyrazily jsme do Portimao. Tam se mi vůbec nelíbilo. Další přímořské město s hotelem na hotelu a s problémem, kde zaparkovat, protože všechna místa na ulicích i v okolí jsou narvaná.  Město má tedy ohromnou širokou pláž, která nikam nemizela, ale voda plná chaluh a pocit hlavy na hlavě i když není problém s rozestupy 5 metrů i víc. No, bylo jasné, že Vanda se koupat nebude, takže tak po hodině jsme se sbalily a jely domů.

Přemýšlely jsme, kam na večeři. Dost podniků v sobotu zavírá a to včetně našeho "oblíbeného". Vyrazily jsme tedy jen u nás, do hotelové restaurace. Vanda si objednala grilovanou zeleninu,jako minule, já grilované sardinky. K tomu po skleničce vína. Bylo moc dobré, ale pak jsme vedle u stolu viděly, že mají Sangrii? A nebyla v nabídce???   No nic, no. Že v Portugalsku není celá nabídka v jídelním lístku už přeci víme... 

Po večeři jsme se rozhodovaly pro dezert. Minule byl moc dobrý. Vanda byla přesvědčená, že ho mají i dneska,a le překvapení  - neměli. To, co vypadalo jako ten minulý dezert byl jiný dezert :) Tentokrát prý typicky portugalský, s fíky, ořechy, karamelem....ano.Přesně tak přeslazené to bylo a to jsme ho měly napůl. Klidně bysme si ho mohly podělit ještě i lidma vedle u stolu.

U večeře přišla majitelka se zajímavou informací - že nám to neřekla a omlouvá se , ale že mají i bazén. A hned nám ukázala kde. To je naprosto úžasný, protože zítra chceme jet na pláž (Marinha) dřív, protože příliv bude stejně ještě tak dva, tři dny. Takže po návratu s sebou můžeme mrsknout k bazénu. Paráda! 

Algarve - Lagos

 Ráno se zase městem převalovala mlha a slunce nebylo vidět. Zašla jsem do supermarketu pro housky a doj.edly jsme ke snídani veškeré zásoby. Krabička od másla se umyla, aby měla Vanda kam dát druhý písek na šperk. Pak jsme pobalily, prostřídaly se v naší koupelnové skříni a odnesly kufr do auta. Cílem bylo natankovat. Jenže. První benzínka v Sagresu byla ukrutně drahá, druhá měla ohromnou frontu. Tak jedeme dál. Tak špatně na tom s benzínem nejsme, klidně můžeme jet. Plánovaná byla zastávka ve městě Lagos. Oproti zatím navštíveným místům je to město se vším všudy - tedy i s návštěvníky a nedostatkem parkovacích míst. Při hledání parkování jsme našli benzínovou pumpu a nabrali benzín a také jsme potkaly parkovací dům a tam zajely zaparkovat.

První cesta vedla pobřežní promenádou k pláži. Tam jsme čekaly to, co jsme objevily na google. Tedy most, spojující pevninskou skálu se skálou mořskou. Zhora vyhlídka, ze spodu dost zajímavý pohled. A našly jsme. Nutno projít několika tunely na pláži ve skalách, až k pláži skoro poslední a tam je.

Došly jsme i za něj na další pláž, ale to už se muselo brodit mořem. Škoda jen, že to celé je pláž městská, poměrně špinavá a voda byla plná chaluh. Nic moc místo, kde by se chtěl člověk uvelebit, zejména když zná i ty další pláže v okolí. Ani jsme se nezdržovaly hledáním místečka a zabrousily raději do útrob města. 

Cílem bylo dát si někde kávu, což se povedlo až na druhý pokus. Nejdříve jsme se usadily v podniku s otráveným číšníkem a poměrně nezajímavou nabídkou. Na druhý pokus to vyšlo. Před tím jsme ovšem ještě potkaly dvě češky. Já vím, že naše konverzace taky nejsou nijak duchaplné, ale hláškou matky k dceři (už dost velké, možná 15...) "Já se lekla, že jsi se zbláznila a chceš zmrzlinu už teď" s odpovědí "Kdepak, samozřejmě až po večeři" jsme se bavily po zbytek dne.

V kavárně číslo dvě si dala Vanda banánový shake, já kafe (téměř v tabletce, jako ostatně tady vždy) a toast s jablkem, avokádem a fetou. Vanda totiž zahlásila, že by si docela něco dala. Takže jsme daly jeden napůl.

Seděly jsme, pozorovaly cvrkot a dokonce se objevili i pouliční žongléři. Nevídaná věc. Také bylo jasné, že o kus dál někde je cukrárna - lidé nosili jednu zmrzlinu za druhou. Přemýšlely jsme co teď, kam dojet ale rozhodly jsme se nejdřív jen tak procourat ulice. No, zásadní chyba. Hned nedalo od kavárny byl obchod, vystaveno milion roušek. To mne docela pobavilo, ale usoudila jsem, že mít nějakou hezkou by šlo. Zjistily jsme, že dalšíáí jsou i uvnitř a vkročily jsme tam. JENŽE. Hned vedle roušek se ukázalo, že je to obchod s korkem. Korkové obaly na brýle, pouzdra,peněženky...KABELKY.

Sááákrááá. V obchodě jsme strávily věčnost. A Vanda má svůj letošní první Vánoční dárek :-D

Jestli bude mít pochopení pro cesty na snídaně a pro zmrzlinu i Wizzair se uvidí. Při odletu jsme měly přesně váhový limit.

Poté, co jsme tedy skoupily celý korkový obchod jsme potkaly i hned dvě zmrzlinárny proti sobě. Já si dala maracuju, Vanda fíkovou a sedly jsme si na lavičku a opět pozorovaly jen tak všechno okolo.

Pak už najít parkoviště, zaplatit parkovné a vyrazit směr Silves. Už jsme věděly kam jedeme a kde se parkuje, tak jsme rovnou zajely do areálu, zaparkovaly a šly se přihlásit, že jsme tu. Majitelka nás radostně vítala, nabízela pití a vůbec to vypadalo, že se jí vrátil kus rodiny :-D

Tentokrát jsme dostaly pokoj v přízemí. Tím odpadlo tahání kufrů, ale bohužel i úžasný výhled na město. Zase máme hezčí koupelnu se sprchovým koutem. Trochu horší je to s větráním - "balkon" je směrem do dvora a večer sálalo horko. takže ač nahoře v patře stačilo mít otevřené okno a bylo příjemně, tady bylo potřeba zapnout klimatizaci... Stejně tak večer nemůžeme otevřít dveře, protože jsme v přízemí a náš "balkon" je vlastně pokračování snídaňové terasy.

Na Vandu šel zase spánek. Ale tentokrát se přemohla a vyrazila se mnou. Cesta vedla přes most do města do Lidlu - v letadle nám totiž asi vlivem změny tlaku z balení vlasové masky zůstalo minimum a to došlo. Potřebujeme něco jiného na hlavu. No, nic neměly, takže jsme procházkou kolem řeky (která mění hladinu vlivem přílivu a odlivu od téměř nic v korytu po řeku asi jako naše Ohře). Našly jsme kavárnu a hned vedle speciální churritovárnu :) Vanda tvrdila , že na churrito není nikdy pozdě, ale tady bylo. Zrovna zavírali. Otočily jsme se tedy a vyrazily zpět do centra na večeři. Ani jsme nic nehledaly, sedly jsme si do již ozkoušené restaurace s vegetariánskou nabídkou. Ani tentokrát nezklamala, pokud nebudeme počítat to, že na jídelním lístku nabízí domácí vegetariánský parmazán a nemají ho.

Po večeři už byla Vanda zralá jít domů a do postele, takže jsme to nijak nezdržovaly.

Algarve - pevnost Sagres a Praia do Castelejo

Ráno vypadalo dost nevlídně. Navíc v našem novém pokojíčku není na nic místo a není tu ani konvice na čaj, takže jsem navrhovala někam na snídani zajít.Vanda byla proti. Měla k tomu prostý důvod. Máme sýr v krabičce. Ten potřebujeme sníst, aby se uvolnila krabička a Vanda do ní mohla dát písek z pláže. Z toho si chce nechat udělat šperk. Takže jsem zašla pro housky a posnídaly jsme v našich provizorních podmínkách.

Pak jsme se ještě chvíli povalovaly, ale nakonec jsme vyrazily. Jen kousek, k pevnosti Sagres, Co taky dělat jiného, když je obloha šedivá. Jenže ten nápad mělkde kdo. Takže jsme rovnou zamířily k útesům, pokochat se výhledy. Ty stály za to,převalující se mlha nad mořem vypadala pěkně. Vanda se rozhodla, že si to celé namaluje a vrátila se k autu pro skicák. Pak se usadila a nějakou dobu malovala. Když skončila, koukly jsme na frontu do pevnosti a usoudily, že dovnitř nejdeme.

Sedly jsme do auta a vyrazily k pláži. Vybraly jsme Praia da Cordorama. Když jsme tam dojely (a opět cestou pro jedno auto plnou serpentýn - tentokrát se svodidly z dřevěných kusů), ukázalo se,že není kde zaparkovat. Místo bylo jen u silnice, ale zrovna projížděl náklaďák a měl co dělat se už stojícím vyhnout, a vůbec to bylo divné parkování, že jsme se sebraly a jely na pláž vedle - Praia do Castelejo. Tam jsme získaly parkovací místo po pánovi, který odjížděl a vyrazily na pláž. A moc se nám líbila. Dlouhá pláž, která dál od vstupu byla v podstatě úplně prázdná. Písečná, velké vlny a hezké výhledy na útesy ve vodě. Jenže jsme si nevzaly slunečník. A nikomu se pro něj nechtělo jít. Uvelebily jsme se tedy v pidistínu. Vanda malovala, já se natáhla a usnula. Po nějaké době jsme se šla projít, ale dost rychle jsem se vrátila - příliv začínal a vypadalo to, že bysme se měly rychle zvednout. Jednak abysme nebyly mokré, jednak abysme náhodou nepřišly o cestu zpět. Posunuly jsme se tedy blíž ke vstupu na pláž. A začala klasická zábava - Vanda chtěla fotky. Takže jsem opět popadla mobil, nechala se peskovat, jak ji fotím blbě aVanda se natřásala u objektivu...To vždycky zabere dost času...

A za chvíli se stěhovaly znovu, tentokrát ještě naléhavěji a rychleji, když voda vzala ležení o kus vedle.

Na sluníčku bylo čím dál větší vedro, takže jsme se i docela často chodily zchladit do oceánu. Úplně na koupání to nebylo, na to je voda furt moc ledová, ale stačilo vlézt po lýtka do vody a vlny nás sem tam ošpláchly až k pasu. Podotýkám, že se nekoupe v pravém slova smyslu snad nikdo. Děti si tuna pláži hrají v neoprénech a když se někdo osmělí do vody  vlézt celý, jen se ponoří a hned běží ven, není to naší zhýčkaností. Nejdéle ve vodě vydrží surfaři.

Když už jsmeměly slunka dost, pobalily jsme se a dojely zpět do Sagres, kde jsme si sedly na kafe a vodu v kavárně s hezkým výhledem na moře a útesy. pak už domů, sprchu a fáze hledání večeře. To je prostě problém, tady je taky všude hlavní částí jídelníčků maso. Nebo pak vegetariánský burger, ale ten je všude stejný. nakonec jsme po dlouhém obcházení podniků sedly do pizzerie. No, naštěstí jsme tu poslední noc, zítra už to bude s večeří snadnější.

Algarve - pozorování delfínů, Praia do Beliche a Praia da Ponta Ruiva

Ráno jsem zašla naproti do obchodu pro housky a nasnídaly jsme se. Napadlo mne přihodit i džus, což byl dobrý tah, protože když jsem potom viděla konvici na čaj, chuť mne přešla. Konvice byla dobrá tak leda na vajíčka :)

Pak jsme se tedy zase pobalily a s paní se domluvily, že tedy budeme v pokoji vedle. Paní vzala kus problému na sebe, že nekoukla na rezervace a tedy jí jméno nic neřeklo a problém neodchytla. Domluvili jsme se, že zůstaneme za zářijovou cenu. Osobně myslím, že jsme na tom vydělali všichni. Furt se současný stav bere jako sezóna, ač je lidí méně, než mimo sezónu. Ba druhou stranu, ten náš nový pokoj je i za levnou cenu docela drahý. Je mrňavý, OK, s tím se srovnáme - ale mít záchod hned vedle postele a vůbec celou koupenu na neskučně úsporných 70 cm hloubky.... to byl fakt fachman instalatér narvat na 2m x 70 cm sprchu, záchod i umyvadlo. A samozřejmě dveře. Ne tak ledajaké. Dveře jak do sprchového koutu. Zažila jsem kde co, doma jsme chvíli žilii bez dveří úplně, ale aby Vanda spala a já jí šla čůrat u hlavy... Hmmmm

No, nechaly jsme kufry ve svém původním pokoji a vyrazily ven. Zašlyjsme do přístavu a prodebatovaly s paní od výletů možnosti pozorování delfínů. Oblast je plná žraloků, delfínů i velryb, ale slíbí jen ty delfíny. Včera viděli orku, ale neví se, co bude dnes. A ne, nevadí jet v poledne, teď nejsou turisti, zvířata nejsou rušená, nemajíproblém ani v poledne. OK, tak pojedeme. Start je za hodinu, tak jdeme ještě na kávu. Kafe tu nějak moc neumí, krom jednoho. Malinkého náprstku espresa. Už si na něj začínám zvykat. Pak ještě odhalujeme problém číslo dva - na pokoji zůstaly zásoby roušek a je povinné na palubu lodi vstoupit v roušce. Mmch včera jsme ji neměly taky, Vanda šla do supermarketu se šátkem přes pusu a vyhodili ji, že to není rouška. No, naproti je zrovna lékárna. 10 roušek za 4 eura, nebo látkové za tři. Vanda NUTNĚ potřebuje látkovou s potiskem ananasů :-D

Vracíme se do přístavu. Dostáváme školení o druzích delfínů i velryb a nasedáme na palubu. Jedeme rychlou lodí. Sedí se obkročmo na sedadlech s držátky a dost to sviští.Za zhruba 15 minut už vidíme první delfíny, ale v tom jak se mihotaj netušíme tedy, který druh to je (to jsme poznaly až pak z fotek,a le na místě ani náhodou).Různě popojíždíme sem a tam potkáváme asi různá hejna a pak valíme ještě vyšší rychlostí zpátky do přístavu. Ten téměř let lodí je snad nejlepší část celého výletu :-D

Spokojeně odevzdáváme u stánku záchrannou vestu a odcházíme z přístavu. Jdeme k autu. Míříme na pláž, která se nám včera dost líbila cestou od mysu svatého Vavřince. Praia do Beliche, západní pobřeží Portugalska. Parkujeme a sestupujeme z útesů dolů k vodě. Bez schodů by to nebylo ono. Plácneme se k vodě, vytáhneme slunečník ... a jsme dost nespokojené. Slunečník se ohýbá, člověk ho raději furt drží, aby neodletěl. Přesunujeme se dozadu pláže ke skále, ale taky nic moc. Navíc tady jsou skály dost nestabilní, nikdo pod nima neleží. Kousek dál je i velká jeskyně, ale je dokonce zahrazena páskou, aby do ní lidi nelezli. Jdu se projít popláži a nohy mi umrzaj, jak je voda ledová. Na pláži je i takové malé přirozené jezírko z mořské vody, dobré pro děti, ale Vanda se byla smočit v něm smyšlenkou, že tambude teplejší voda a ne. Nebyla. Nějak se nám tu nelíbí. Jdeme k autu a vybíráme další západní pláž. Ačkolijsme už téměř umysu svatého Vavřince, cesta začíná ještě směrem k němu. To je divné, nepamatuju si další odbočku. Ale je tam. Silnice tak na jedno auto, Potkání dalších znamená zajet hodně ke krají a nechat druhé auto projet. Najednou se silnice špatné kvality mění opět v naši známou nezpevněnou prašnou cestu. Sakryš. Dokonce i roleta. Drkotáme furt dál, lidí je tu podle potkávaných aut dost, tak tam asi něco bude. Dojíždíme na místo, parkuje zde řada aut a navigace říká "tady prudce doleva a dolů z kopce". To už odmítám. Opět - nevím, jak to tam vypadá, auta parkují nahoře....to dojdeme. Došly jsme a dole potkaly parkoviště. Dalo by se to sjet, netuším moc, jak by si naše dýchavičné XP poradilo s cestou nahoru. Každopádně když se otevřel pohled na moře - jsme nadšené! Totální divočina, surfařů ráj a pořádné vlny. Pláž tu ovšem vlastně není. Všechno omívá voda, hloučky surfařů jsou rozložené na kamenech na úplném konci pláže. Je to tu těžká pohoda, skupinku grilují, posedávají a ve vodě samozřejmě jezdí. Procházíme se po pláži, do vody už ani nemáme tendence lézt, je stejně ledová, jako ta na pláži vedle. Ale stojí za to, je nádherná.

Ponějaké době se sbíráme, a vyrážíme zpět k autu a do městečka. Doma už máme nastěhované kufry v našem pidipokojíku. Sprchujeme se a vyrážíme hledat něco k jídlu. původně vybraná restaurace nás moc neoslovuje a jdeme dál. Potkáváme o kus dál další, kde mají paellu. Dokonce i vegetariánskou, ale nakonec bereme tu s mořskými plody. Tak výborné krevety jsem ještě nejedla. I další kusy mořských potvor jsou dobré, ale krevety jsou top a navíc je Vanda nechce :)

Pak už jen domů a do postele.

Algarve - mys svatého Vavřince

 Ráno na snídani chyběly toustíky se žampiony. Tak mi to chybělo, že jsem se chtěla jít poptat, kde že jsou. Ale Vandu popadlo výukové okénko."Jak bys to tedy řekla" a "to bys to řekla úplně špatně"plus čtyři verze jak to vyjádřit správně...až jsem ji poslala ptát se místo mne. Přišla s tím, že paní už během výuky slyšela slovo houby tolikrát, že toustíky vyrábí a že s její znalostí angličtiny bysme si skvěle rozuměly. Je radost mít takovou dceru.

Snesly jsme kufr z druhého patra do auta a vyjely směr západ. Cílem je mys svatého Vavřince - místo, kam nejvíc to jde dojet. Byly jsme tam asi za hodinu. Prohlédly si pevnost, útesy padající do moře a vyrazily se ubytovat. Ubytování zavřené, ale na telefonu paní vysvětluje, že máme tak hodinu a půl počkat, že zatím uklízí.OK, jdeme na kafe. Vanda má i hlad a objevuje, že mají vegetariánský hamburger.

Ve tři hodiny už zase stepujeme před domem.Přichází paní a my se ubytováváme. Ještě ji nutíme najít talíř a příbory, abysme mohly snídat a spokojeně na chvíli padáme na postel. Vanda z toho usíná, já se jdu tedy projít sama. V dosahu jsou dvě pláže. Jedna u přístavu, malinká, která mne moc nezaujala. Druhá na druhé straně od našeho nového domu. Ta je větší a vypadá příjemně. Cestou po pláži zjišťuju, jak moc ledová je voda. Přemýšlím, co teď. Čtyři noci tady mne moc nadšením nenaplňují. Pokoj neskýtá moc možností se nasnídat, je tu rychlovarná konvice, ale to je tak všechno. Městečko je roztažené a nevypadá moc mile přímořsky, tak jak bych od pobřežního městečka čekala. Drsný opuštěný konec světa spíš. Zvažuji, zda neodjet dřív. Cena za čtyři noci nebyla vysoká a i když se paní nebude chtít  domluvit, ztrátu přežijeme. 

Doma nadnáším myšlenku Vandě a koukám, kam se případně vrtnout. Nejvíc se nám asi líbily menší pláže pod útesy. Tam chceme zpátky. Jenže bydlet u pobřeží je brutálně drahé. Nabízí se bydlet ve vile, kde jsme už byly, ale tam byl trochu problém s místy na večeře, zejména vegetariánské. Nakonec objevuji, že sice AirBnB hlásí "náš" hotel v Silves obsazený - ale hotels.com ho nabízí také a volný. Navrhuji napsat přes whatsupp přímo Katherině do hotelu. Je volno a prý za 60 euro na noc (speciální akce) ho můžeme mít. No, hotels nabízí nižší cenu, takže nakonec končíme na 50 eurech. Jsme spokojené. Hotel je skvělý, na snídani mají toustíky s houbami a k moři je to 15 km. Co víc si přát.

Oblékáme se a jdeme na večeři. Restaurací je tu dost, vybíráme jeden podnik a objednáváme. Hamburger. Vlastně žádný zázrak a vegetariánská verze je stejná, jako měla Vanda v poledne. No, zítra půjdeme jinam. Kupujeme si ještě cestou ve SPAR nanuka a Vanda zjišťuje informace ohledně surfování. za padesát euro dvě hodiny dopoledne a dvě odpoledne (podle všeho se tu v průběhu dne mění na surf pláže podle vln). Doma že si vše objedná on-line ale místo je jen zítra. Doma ale zjišťuje, že cena je 65 eur. Bere kartu jde zpátky osobně a dozvídá se, že pán ukazoval ceny mimo sezónní, ale teď je sezóna a cena platí vyšší. To už mi přijde jako dost vysoká cena a věc tak nějak šumí pryč. Jsme už zalezlé v posteli, je asi deset večer a skoro usínáme, když tu telefon.

Volá naše bytná. Že nevidí naši rezervaci od booking a že jí přijeli hosté, kteří mají náš pokoj rezervovaný. Ani mi to nepřijde divné, ve Faro měl taky booking nějaký problém. Paní že sem jde, já hledám rezervaci. Všechno v pořádku 18 - 21, zaplaceno. Chci poslat Vandě screenshot, ale paní už slyšíme na schodech. Něco mi ale připadá divné. Data sedí,ale přeci není pátek??? Zjišťuji, že pátek není. A tedy data úplně nesedí, protože objednáno nemáme 18 - 21 srpna, ale 18 - 21 září. Infarktový stav. Ten tedy prožívá i paní s druhými hosty za zády. Chrastí klíčem, otevírá druhý pokoj a cpe tam na dnešní noc ty,co přijeli pozdě. Zbytek dořešíme ráno. A my jsme rády, že to nemusíme řešit hned. Je tu sice ubytovacích kapacit plno, ale problém je, že je jich hodně zavřených. Asi bysme nakonec vážně musely ulehnout na pláž a na to tu úplně teplo není... 

 

Algarve - Monchique

Snídaně byla výborná. Nejen klasicky vajíčka,salám, sýr - ale i místní košíčky (plněné žloutkovým krémem) a toustíky s houbami a parmazánem. Jen kafe za nic nestálo.

Po snídani jsme se oblékly a skočily do auta. Čeká nás výlet do hor. Docela jsme u prohlížení google doma strávily dost času. To se má totiž tak: V Monchique jsou termální prameny a lázně. Objeven byl jeden hotel s kachlíkovým bazénem a různými terapiemi. To je dost divné, když jsou tam termální prameny, ne? Nemělo by to někde téct přírodně? Po nějakém hledání jsme objevily staré rozpadlé zbytky lázní, jenže nevíme, kde. Hledáme dál a získáváme souřadnice. Pak už se to povedlo nalézt seznam mapám. Nakonec jsme ovšem zmínku našly i v google a to včetně pár fotek. Jasné je, že je to stále funkční a dokonce tam místní dost proudí. OK. To najdeme.

První pokus. U Monchique (už to mě mělo zarazit, protože cesta původně vypadala, že do Monchique nepovede), zavelela Vanda - navigace "doprava"! OK, prašná cesta. To se dalo čekat. Jenže jaká! Nahoru, dolů, všude jen kamena a (snad) tráva nám tře podvozek. Občas kopec, že netušíme, co je za obzorem. Nejede se zrovna příjemně. Ceduli "soukromý pozemek" míjím a registruju, ale co. Cesta vypadá čím dál hůř. Podle všeho je to k "cíli" 600 metrů a dál kousek pěšky, Rozhoduju se parkovat. Vylezeme z auta, zamkneme a razíme, když tu chlapeček na kole. Vysvětluje nám, že je to soukromý pozemek a být tam nemůžeme. Popisuje , jak se k pramenům dostat. Tak jo, nasedáme a odjíždíme. Spíš hrkotáme pryč. Na silnici se Google vzpamatuje a ukazuje cestu jinou.

Následujeme ho. Druhý pokus, opět odbočka na děsivou cestu. Doprovází jí i ukazatel u silnice vedoucí k nějaké vesnici na konci světa. Dobře, zahýbám. Výhledy jsou tady v horách nádherné.

No jo. Hory. Kamenitá cesta. z našeho ykspéčka se stává plnohodnotný offroad. A silnice začíná vypadat děsivě. Jedeme cestou, vpravo sráz dolů do hlubin. Nahoru, dolů, zatáčka. Když je zatáčka v kopci, auto míří nahoru, cesta vidět není, sráz vedle prudce dolů - není to nic, co chcete. přijíždíme na rozcestí a netušíme kudy. Vanda se vybíhá podívat, Hlásí, že musíme nahoru.Prý tam je auto, tedy to bude používaná cesta. Moc se mi to nezdá, ale když to tvrdí... Jedeme, projíždíme kolem parkujícího auta dál, cesta je děsivější a děsivější. Vanda dokonce ječí. Končím po jednom výjezdu kopce, kdy zase netuším vede vede cesta tak, že ani nedojedu vrchol kopečku, raději. Mám pocit, že odsud už se nikdy nedostaneme. Vanda vybíhá ověřit stav cesty a naviguje mne. Naštěstí se tam opět cesta dělí a tedy je mírný prostor, kde se otočit. Odmítám jet dál.

Vracíme se k parkujícímu autu. u něj je nějaký domorodec a vůbec netuším, proč tam je. Kromě nás a místního pána není zcela jistě na okolním milionu kilometrů čtverečních hor nikdo. Pán mluví jen portugalsky, ale i tak mu říkáme kam jedeme. Říká, že jsme měly jet tou druhou cestou. Nakonec sedá do auta, že nás na místo dovede. Není to jen tak, protože hned první rozcestí znamená zas balancovat na hraně srázu. Ale zvládáme, jedeme za pánem a čím jsme níž, tím je cesta míň náročná. Alespoň zmizel ten prudký sráz dolů. Pán zastavuje a vysvětluje, že cestou pryč musíme po téhle cestě na kterou ukazuje a že rozhodně nemáme jezdit zpátky, kudy jsme přijely. Jo. S tím naprosto souhlasím. Pak pán jede dál a jede přes potok. Cože?!?! OK, musím mu důvěřovat. Netuším, jaká je hloubka, ale jedu za ním. Pak druhý potok a jsme tam. Tedy nejsme. Pán nás posílá někam do kopce, loučí se a jede pryč.

Parkujeme, bereme věci a jdeme jednou z cest nahoru. Když začínám pochybovat, že jdeme dobře, objevují se první domky. Polorozpadlé, opuštěné, zarostlé. O kousek dál pak stojí další domek. A tam - překvapivě člověk. Suší se na sluníčku. Uvnitř domku,přesně podle fotek na google - jsou ve dvou místnostech tři bazénky. Než si je vyfotíme, pán si sbírá věci a mizí pryč. Voda není úplně ledová, mírně je cítit sírou. Přitékající voda je dokonce dost teplá. Za nějakou dobu se objevuje další návštěva. Pán je sdílný a vypráví, že ho můžeme najít na facebooku a že cca dva roky zpátky byl v oblasti velký požár, který hezké a živé místo úplně změnil. Také ukazuje, kde máme po vykoupání vypustit vodu z bazénu, aby vytekla nová a čistá. Zajímavé. Poklábosí a pokračuje dál. Já ještě lezu do vody, pak schnu a vyrážíme k autu. Hurá zase do civilizace! Přes dva potoky, vytyčenou cestou a poměrně brzy jsme zase na silnici. Jo, tudy to mělo být, ne podivnými horskými stezkami....

Zanedlouho jsme zase v Silves a cestou už nás ani nepřekvapí asi 10 metrů chybějící silnice. I když by mne zajímalo, jak se to tak stane. Jako chybí nám peníze na zbytek silnice, tak to necháme být, dáme na silnici značku a ono to půjde...?

Doma jdeme první do sprchy, malý odpočinek a razíme do města podívat se na hrad. Nejdříve zastávka na zmrzlinu (já s kaštany a portským vínem, Vanda fíkovou) a pak parným odpolednem nahoru ke katedrále.  Hrad je maurský a uvnitř vlastně nic není. Lze ale obejít hrad po hradbách a kochat se výhledy do okolí. Jsme vyprahlé a hned vedle hradu sedáme na nějaké pití. Vanda chtěla vyzkoušet jiné místo, než včerejší kavárnu. Za mne ta včerejší byla lepší :-D

Je asi půl sedmé a hledáme něco k jídlu. Nacházíme restauraci, která slibuje i veganská a vegetariánská jídla a dokonce píše v menu, že má vlastní vegetariánský parmazán. Vanda je v sedmém nebi. Nakonec se tedy ukazuje, že parmazán zrovna není,ale i tak jsou těstoviny výborné.

Doma si sedáme na terasu, dopíjíme včerejší víno a plánujeme zítřejší přesun. Každopádně Silves doporučuju navštívit. Byla to správná volba.

Algarve - jeskyně Benagil a přesun do Silves

Vstaly jsme opravdu kolem osmé hodiny,uvařily dvě zbylá vajíčka, nakrájely zbytek melounu a posnídaly. Pak už jsme jen dobalily, naskládaly kufr a další krámy do našeho ykspéčka (ono jen kufr plně zaplní kufr XP, takže další věci jsou na zadní sedačky) a vyrazily. Už se ani nedivíme, že cesta k jeskyně je po placené dálnici. Až teď při poslední cestě jsme objevily smyčku, kterou by se dalo sjet a jet bez placení.

Protože jsme včera vesnici Benagil projely víme, že je to prudký sešup dolů, dam malinká pláž a zas stoupání nahoru. Auto musíme nechat na parkovišti nad pláží. To jsme tedy udělaly a povedlo se nám chytit i poměrně šikovné místo.

Jdeme k pláži a přemýšlíme,jak to uděláme s mobily. Fotky by byly lepší, ale riskovat další mobilní topení nechceme a podvodní kapsičku    jsme si od dědečka nepůjčily. U parkoviště je prodávají. Otázkou je, zda jim věřit. Při ceně 10 euro za jednu je dilema vyřešeno, odmítáme a jdeme do přístavu. Tam se hlásíme v půjčovně kajaků. Máme jeden objednaný od včera a zjišťujeme, že proti občance nám i půjčí zdarma vak na mobily. Paráda. 

Protože ještě není náš čas,plácneme se někam na pláž a také tu poprvé roztahujeme náš slunečník.Obhlížíme situaci, která je tragická přesně tak, jak jsem čekala. K jeskyni míří zástupy lodí, z

doplněné zástupy kajaků, zástupy paddleboardů a zástupy plavců. Jeskyně je cílem všech plaveb snad z celého Algarve, na kanoích je možné dojet i z dalších pláží okolo a doplavat - to lze jen z téhle. Vstup do jeskyně je za rohem takže se tam pouští plavci samotní, ti méně jistí s nafukovacími koly. Já říkala, že půjčit si kánooi jinde, uděláme líp (už jen časově. Na pláži vedle je půjčovné za stejnou cenu na 2 hodiny, tady jen na hodinu). 

No, netrvá dlouho a jdeme znovu nad pláž pro kajak. Ten si musíme odtáhnout na pláž a nasedáme a jedeme. Za chvilinku jsme v přeplněné jeskyni. Je nádherná, o tom není sporu. Ale díky tomu přívalu lidí to stejně nemá žádný efekt. Vanda je naštvaná, že jí kazím radost, já jsem naštvaná, že tam vůbec jsme. Pár fotek a jedeme pryč. Hned vedle jeskyně dál od pláže objevujeme další skalní útvary i oblouk, pod kterým se dá projet. A liditu nejsou. Uf. Klid. Hurá. Zas mám pravdu, že mít kajak jinde.... No nic. Vracíme se k pláži a tam už stojí na naše kajaky fronta. Pán ho bere, předává hned dál...a nikdo se nezajímá kdo ten kajak vrací a zda dodržel svůj čas. Pokud chcete ukrást kajak, tohle je to správné místo :-D 

Zvažovala jsem, zda nepřejet na další pláž, ale to by zabralo další čas, tak vegetíme chvíli tady. Jdu se vykoupat, ale voda je ukrutně ledová, asi jak ji furt víří projíždějící lodě. Asi v půl třetí, po incidentu se slunečníkem, který odletěl na cizí paní, to balíme a jdeme k autu.

Odjíždíme do Silves, kde nás zase zklamala navigace AirBnB. Zase nás zavedla jinam,než měla. OK, řešíme přes Whatsupp. Dojíždíme k penzionu, kde teď budeme dvě noci bydlet. A jsme nadšené. Úžasný penzionek hned u starého mostu a starého města. Z okna pokoje vidíme katedrálu i hrad. A dvě rána nebudeme vařit vajíčka v rychlovarné konvici, protože tu budou snídaně (hodně nezvyklé na místní poměry). První ze všeho jdeme do sprchy a trochu si odfrknout. Slunečník je fajn - ale stín od skály je mnohem lepší a chladivější. Takže se cítíme trochu uvařené. Vanda usíná a já mezitím hledám, kde  budeme bydlet dál. Nacházím, objednávám a třesu s Vandou, jestli se nepůjde projít. Nepůjde.

Tak jdu sama. Centrum Silves je děsně milé. Hrozně se mi to městečko líbí, i když tu nic moc není. V centru vlastně jen katedrála a hrad. Procházím se uličkami, už chci jít domů, když - objevuju zapadlou nádhernou vinárnu. Volám Vandě, jestli ještě spí. Prý jo, za mnou nepřijde. OK. Sedám si ke stolu, když vidím nápis že lze platit jen hotově. Blbý, mám asi jen pět euro. Sypu drobné na stůl, počítám, když v tu chvíli přichází pobaveně majitelka. Domlouváme se, že na sklenku vína to bohatě stačí. Hezký výhled, klid, sklenice vína. Pohoda. Posílám fotku Vandě. Hmmm, to stačí, aby se oblékla a vyrazila hned za mnou :)

Ponějaké době volá, že to nemůže najít. Protože už mám dopito, dáváme spicha u katedrály. Jdeme najít bankomat, vybrat peníze, a zpátky. "Můj" stůl už je obsazený. Sedáme si jinam, ale úžasné to není. Naštěstí o kus dál někdo platí a odchází a tak hned zabíráme jejich místo.

Pak míříme na večeři k nám do hotelu. Objednáváme si (zase všude kvanta masa) a vybíráme víno. Kupujeme celou láhev s tím, že zbude i na zítra. Než donesli jídlo, ujídáme předkrm a shodujeme se, že by nám stačil vždycky 2x ten předkrm a nemusely bysme nic dalšího objednávat. Já dostala opět masa jak pro regiment, to se nedá sníst - Vanda chtěla ke grilované zelenině rýži, tou se šetřilo. Vína už se do nás moc nevešlo. Vanda si nakonec ještě vybírá dezert a vybírá skvěle -  chutná jak ruská zmrzlina, i když by to měl být nějaký koláč. 

Chceme si schovat víno na zítra, ale nastává problém - zítra je restaurace zavřená. Hmmm.

No, víno nám číšník schovává do lednice ve snídaňové části, takže se k němu dostaneme. Asi ho pak dopijeme z lahve.

Valíme se do pokoje spát   

Algarve - Praia do Calvalho a Praia de Marinha

 Ke snídani jsme zakrojily koupený meloun ataky zkušeně uvařily vajíčka. Před snídaní si šla Vanda ještě zaplavat.

Dnes jsem na sebe navlékla snad nejvíc co mám, takže tričko a dlouhý sarong a připravená jsem vyrazila. V plánu byla údajně nejhezčí pláž Portugalska (ale hahaha, to může být skoro každá). Vandy aplikace hlásácá obsazenost pláží samozřejmě řvala, že je plno. Ale už včera jsme zjistily, že to se nijak vážně nebere. Jenže při příjezdu k pláži bylo zataraseno, policie a zákaz vjezdu. Tak jsem plynule pokračovala dál na další pláž. Vanda byla dost nakrknutá, neb chtěla na tuhle plánovanou. Chtěla zaparkovat nad zákazem a zbytek dojít.

Jasně, podíváme se a kdyžtak zase půjdeme, když se nám tam nebude líbit. Sešly jsme po schodech dolů z útesů k vodě (tady se snad všude chodí na pláž po schodech). Závěrečný kus zase vedl skalním tunelem. Pláž byla malá, uprostřed čněl v oceánu jeden útes. S pískovcovými útesy si někdo dost hrál, takže vedly schody různě okolo po útesu, u vchodu byl i vytesaný bar (nefunkční) a lidí také dost. Stín jsem ulovila uzoulinký hned u skály, ze které na mě padal pískovec kdykoli se někdo rozhodl jít po schodech nahoru, ačkoli se to nesmělo.

Vanda trochu pookřála když zjistila,že vpravo je jeskyně. Huply jsme do vody, ale v jeskyni se bez bot vylézt nedalo. Dohodly jsme se, že uschneme a pojedeme. Vanda se uvelebila na sluničku, kde se krapet přehřála zase ona. Pospíchala do auta ke klimatizaci co to šlo. Já se ještě zastavila cestou k našemu XP na útesech, podívat se na situaci "za rohem" pláže. 

Zastavily jsme se hned o kus dál na ledovou kávu. Tu ovšem nemají.Minule nám do klasické kávy hodili led, což není úplně ideál a tak si Vanda objednala raději ledový čaj a v poslední chvíli i acai bowl, jenpoprosila, aby byla bez musli. Jasně. Já si objednala ledovou kávu se zmrzlinou. Ta kávová moc nebyla a Vandina acai bowl samozřejmě dorazila i s musli. 

Po občerstvení se pokračovalo dál. 

Vrátily jsme se k Praia de Marinha. Zaparkovaly kde to šlo a vyrazily asi kilometr, možná kilometr a půl k pláži. První jsme ji obhlédly z vrchu. Pláž nabízela hodně útesů v moři a dokonce dva skalní oblouky vedle sebe. Vanda už vypadala, že dost trpí mojí potřebou obhlédnout situaci, tak jsme se vrátily k pláži. Před schody dolů byly i stánky a my ulovily slunečník. Důležitá věc tady.

Na pláži jsme si ale stejně lehly pod skálu do stínu (ten je furt lepší, než slunečník) a Vanda se pelášila schladit. Pak s sebou švihla a usnula. Já se vydala za útesy na obhlídku. Muselo se kus přebrodit, ale dalo se dostat opět k oboum obloukům. Pak jsem popadla šnorchlovací masku a šla obhlédnout život pod vodou. Protože je tu dost skal,byl hodně čilý.

Když se Vanda vzbudila, nasvačila a napila, bylo jí zase lépe. Vyrazily jsme za balvany - odliv zapracoval a brodit se ani nebylo nutné.  Vanda ožila a strávily jsme hodně času focením jejích dokonale nacvičených póz :-D

Pak už jen posbírat saky paky a vyrazit k XP. U něj jsme hledaly, kam na večeři, ale nemohly se nějak rozhodnout. restaurace výborně hodnocené, které nejsou u pláží, nabízejí dost podivné menu postavené většinou na tuňákovi a lososu (grilované) a stejku. Přílohy neuvádí pro jistotu vůbec, což nás dost mate.Jely jsme s tím, že když nic nepotkáme, tak to budeme řešit až někde dál. Potkaly jsme. Restauracipodle google opět dobře hodnocenou, ovšem s nabídkou typickou pro tento typ restaurací. Vanda neměla moc hlad vzhledem k tomu,jak se nacpala na pláži a měla chuť spíš na rýži, ale o té nikde ani slovo. Objednala si tedy salát, já tuňáka a pak koukáme - vedle ke stolu byla přinesena rýže! Ty tajnosti kolem možných objednávek jsou fakt radost. Tuňáka přišla opět ohromná porce, že nakonec i Vanda neodolala a kus si ode mne vzala.

Doma jsme přišly do příšerného řevu muziky. Naši spolubydlící to tu pobírají jako pařící párty. Už minulou noc Vanda nemohla spát. Teď řvala hudba a oni seděli ve vířivce za rohem. Hudbu jsme vypnuly, nalily si koupené víno a začaly hrát kulečník. Pařmeni furt výskali ve vířivce.Když vylezli, zapnuli hudbu že prý "normálně". Mezitím se objevila i bytná a vysvětlilo se dost nejasných drobností. Normálně je totiž vila pronajímána jako celek - to vysvětluje, že je tu bar s cenou nápojů za sud no a pak taky to, že řev dvou pařmenů jí nepřijde moc podivný. Teď v rámci karantény a tak nechce celou vilu pronajímat po kusech, protože to některé lidi může odrazovat. Tak zatím nabízí alespoň pokojíky co má v zahradním domku. Prý když někdy budeme chtít znovu přijet, stačí jí napsat na whatsupp.

Dopily jsme, požádaly pařmeny, co se mezitím zase rozjeli (paní předváděla psa a běhala se psem majitelky po zahradě), aby hudbu vypnuli. Ti tedy koukali dost naštvaně, ale vypnuli. Asi na deset minut. Ale ani pak to naštěstí už nevydrželi dlouho.

Zítra vstáváme trochu dřív. Máme zamluvenou snad tu nejturističtější část co tu může být. Já tam snad ani nechci, ale Vanda na tom trvá :-D 

Algarve - Praia de Albufeira

Ráno jsem se vzbudila jak zmlácená a nebyla jsem moc schopná akce. Po asi hodině jsem se vyplácala ven na gauč napsat blog, ale pak jsem se zase svalila do postele a usnula. Protože máme k dispozici ohromný bazén, lehátka a veškeré zázemí vily (kulečník, houpací síť atd.) neměla Vanda žádný problém a upíchla se v klidu k bazénu.

Definitivně jsem se zmátořila až p

odesáté. Začaly jsme připravovat snídani, ale varná deska ve venkovní kuchyni nějak stávkovala. A my si přitom včera koupily vajíčka. No, jsme holky světem protřelé a začaly jsme vařit vajíčka v rychlovarné konvici. Odzkoušený postup ovšem krapet bojkotovalo portugalské vejce, když se rozhodlo prasknout. No, sítko se sice čistilo hůř, ale šlo konvici vyčistit. Právě včas, protože právě vstala spoluubytovaná portugalka a šla si vařit kafe. Ušetřila jsem jí velkého divení se.

Rozhodovaly jsme se kam jet. Vyhlédnuté pláže takhle pozdě už hlásily plnou obsazenost (není divu, když kapacitu hlásí 30 lidí). Nakonec jsme se ovšem rozhodly na jednu z vybraných pláží stejně dojet a minimálně se podívat. Ačkoli jsem zadala Karlovi navigovat trasou bez mýta (přišlo mi to zbytečné u časového rozdílu dojezdu 3 minuty), stejně nás nakonec Karel navedl na dálnici. Pak už jsme dojely na přeplněné parkoviště a tak jsme nechaly auto poměrně dál od vstupu s tím, že dojdeme pěšky. první jsme šly kus po útesech a kochaly se výhledem. Pod námi byly i jeskyně s průhledy nahoru - to jsme poznaly podle hrazení kolem velkých děr v zemi, dolů do jeskyň vidět nebylo.   

Pak Vanda zjišťovala, zda by nebyl k půjčení kajak. Ale nebyl. Respektive až od 17 hodin na dvě hodiny a to mi přišlo moc. Nakonec jsme to možná mohly vzít, protože jsme stejně na pláži byly asi do šesti. Každopádně se dozvěděla, že je dobré si ho objednat přes whatsupp. Takže to někdy zkusíme. Bylo by fajn projíždět místní labyrynt jeskyní a útesů.

Pak jsme se už vydaly k vodě. Pod převisem skály bylo dost plno (30 lidí kapacity bylo přečerpáno tak 4x) ale hluboko vzadu se místo našlo. Já byla spokojená (až mi byla i zima), Vanda se přesunula na sluníčko a šla testnout masku na potápění z Decathlonu. Mmch má ji tu skoro každý :).

Já nakonec znovu usnula, ale díky ledové jeskyni jsem se po včerejšku srovnala a asi ve čtyři jsme se rozhodly jít prozkoumat vedlejší pláž. K té vede cesta skalním tunelem. Moc hezké a Vanda se asi hodinu fotila v různých pózách s kloboukem i bez klobouku :-D

Když se dost vyřádila, vrátily jsme se a vyrazily do vody. Po nějaké době jsme usoudila, že testnu masku taky, takže jsme se kochala podmořským životem (jakože fakt byl docela rozmanitý na to, že jsem plavala u dvou balvanů pod vodou). Pak už jsme jen pomalu uschly a vyrazily zpět. V autě jsme pak hledaly, kde se najíst. To byl oříšek a nakonec byly dvě možnosti - buď jako včera u Leonida, nebo o kus dál u silnice v podobně hodnocené restauraci. Cestou jsme potkaly auto u silnice, kde pán prodával pomeranče a melouny a vzaly jsme si jeden meloun. Pán naštěstí krom portugalštiny mluvil ještě francouzsky, takže našli s Vandou společnou řeč a bylo jasné, že za meloun chce dvě a půl eura. Pak už jsme jen v "našem" včerejším supermarketu v Algozu jsme si koupily pečivo na snídani a jely jsme pak do druhé z vybraných restaurací. Vanda byla dost nespokojená, protože pro ni nebylo k jídlu vlastně nic. Takže si objednala lososa, já pokrm označený jako MINI stejk. Překvapení nebralo konce, takže můj MINIstejk byl přes celý talíř a Vandy losos taky. Tak obrovskou lososí podkovu jsem ještě neviděla. Co do jídla bych ovšem řekla, že Leonid silně vede. Škoda. Vanda byla ale víc spokojená taky, protože včera měla tuňáka "algarve styl", což bylo s dušenou zeleninou a to úplně nebyl její šálek kávy.

Pak už jsme jen dojely domů. Z plánovaného otevření vína sešlo, protože začalo hodně foukat a byla nám zima na to sedět venku. Vanda už si nešla ani zaplavat.