Vietnam den 9 - Ha Giang

Po výletě jsem si objednala snídani až na devátou a dost to bodlo. Spala jsem dost dlouho. Ke snídani byla "sticky rice". Když mi ji paní nabízela včera večer, tak jsemto odkývala, s představou thajského manga sticky rice. Tak skutečnost byla úplně jiná. Dvě barvy lepkavé rýže balené v banánovém listua k tomu v misce nadrcené oříšky, sůl a ještě něco dalšího. Nechci říct, že to nebylo dobrý. Bylo to ale na hony vzdálené představě, kterou jsem si vytvořila a navíc poměrně suché jídlo. Není to můj favorit. Na druhou stranu, je údajně pátý den pátého lunárního měsíce. To je období, které se označuje také jako svátek dračích lodí. Jde ve Vietnamu o svátek "zabíjení červů" :). Což znamená, že lidi jedí ovoce, lepkavou rýži nebo fermentované pokrmy, které mají právě vyhnat "škůdce a nemoci". Je to spíš rodinný svátek, než velký společenský, ale zjevně ho lidé berou vážně, jak jsem se pozdějipřesvědčila.

Po snídani jsem podpisovala blog, což zabralo dost času a až nějak před polednem jsem se vykýblovala ven s tím, že si najdu ve městě masáž. Ono totiž když jsem objednávala hotel, ve městě nic moc v zajímavém prostředí a v klidu nebylo. Bydlím asi 6 km za městem v rýžových polích, ale bydlení jsem vybrala s ohledem na to, že si užiju pohodlí. Jako ubytování je moc pěkné, ale pár drobností tomu chybí. Jako třeba lehátka, ideálně i zastíněná, u bazénu. Nebo hotel nabízel i masáže a koupele, ale v reálu jsem se včera dozvěděla, že můžu dostat jen koupel nohou bez masáže. Ráno mi pak paní majitelka (asi) řekla, že někdy masáže dělá, že to studovala v Hanoji. Ale to už jsem měla myšlenku, že tedy objednám odvoz do města a podívám se i po nějakém suvenýru.

Včera jsem byla ochotná si i koupit tričko u mé agentury, ale jaksi zrovna neměli naskladněné. Hm.

Takže první myšlenkou bylo, že si objednám jen motorku. Grab nabízel cestu za 60 tisíc, takže asi OK cena. Ale žádný motorkářský taxik se nehlásil. Došla jsem pomalu od domu na hlavní silnici (asi 300 metrů), cena klesla na 58 tisíc, ale furt nic. A bylo pekelné dusno. Tak jsem se rozhodla na to vybodnout a použila jsem aplikaci Green SM. Elektroauta tu zjevně frčí víc, než Grab. Za chvíli přijelo auto...a odvezlo mne jinam, než jsem chtěla :-D. Já nevím, co tady mají s těma navigacema. Obecně mi aplikace Green SM poměrně zamrzá a nepřijde mi tak uživatelsky komfortní jako Grab, ale jinak mi nevadí. Jen jsem si myslela, že jsem odškrtla platbu kartou a ono pán chtěl peníze. Trochu mne vyvedl z míry, dokonce jsem si ho s penězma a účtenkou vyfotila, kdyby náhodou něco (a naštěstí s tím neměl vůbec problém a ještě mi ochotně zapózoval), ale nakonec se ukázalo, že tam fakt byla nastavená jako hlavní platba platba cash.

Ani mi nevadilo, že mne vysadil jinde, protože jsem stejně moc nevěděla, kam jdu. Takže jsem se vypravila městem nazdařbůh k nějakému salonu. Město úplně vymetené. Jednak tedy bylo poledne, asi nejhorší čas vyrazit do města, jednak horko, jednak všichni turisté odjeli na motorkách pryč. Potkala jsem prodej ledových čajů a ač jsem chtěla passion fruit, paní mi vnutila mangosteen a passion fruit :). Tak dobře. Nebyl špatný.

Pak už lovím masážní salon. Vlezu do prvního, masérky spí na lehátkách. A že prý jsou jen kosmetický salon. OK. Jdu dál. Další salon, tam vůbec nikdo není. Volám, lomozím, a nic. Až jsem si začala říkat, že to musí dělat schválně, abych je nechala spát a šla pryč. Tak jsem při odchodu jen pro případ že by fakt neslyšeli, položila ceník na klávesnici a nechala otevřené dveře. Ať se diví :-D

Naproti salonu bylo obchodní centrum. Tak jsem nakoukla a nic moc, i když trochu živo tam bylo - dokonce hala pro kolečkové prusle, hernička pro děti. Samozřejmě pár obchodů. V jednom s dětskými hadříky mne něco upoutalo a nakonec jsem koupila šatičky. Nešlo odolat :)

Naproti byl další salon, ale zavřený. Takže tak bloumám mestem dál, až potkám bankomat. A rozhodla jsem se vybrat. Šlo o bankomat Agribank. Maximum 5 milionů, za polateček, za který jsem dostala ve Vietcombank stejný ( i tady byl limit 5 milionů na výběr).

Další masážní salon mi řekl, ať se vrátím za 30 minut a tak jsem zašla do pětihvězdičkového hotelu. Recepční mne poslala do čtvrtého patra. I tam nevěřitelně prázdno. Prošla jsem celý salon, volán, halasím a nic. Pak jsem v jedné z místnostní našla spát paní. Volám, nic. Vzdácám to, ale v tu chvíli potkávám dva pracovníky. Těm se podařilo domněle mrtvou paní vzbudit a jasně, můžete si dát masáž. Berete karty? Ne. Prosím? Pětihvězdičkový hotel nebere karty ani s poplatečkem? To už mne trochu nebavilo. Odcházím a dávám špatné hodnocení na Google.

Už se smiřuju s tím, že masáž nebude.

Potkávám památník nultého kilometru. Pomyslný oficiální start Ha Giang Loop jízd. Tady je trochu turisticky rušno. Nicméně suvenýry nula. Jen nanuk, ve tvaru památníku. Za 30 tisíc dongů (asi 24 korun). Jdu do toho. Ale spíš pro tu zábavu, chuťově není nanuk nic moc. Myslela jsem, že si koupím hrnek, magnetku, nebo i tričko, ale nemám šanci. Nic takového se tu nevede.

Ale o kus dál konečně masážní salon s nespící masérkou. Probereme nabídku, samozřejmě pomocí překladače. Nabídka má 120 minut masáže za 320 korun. To asi chci. Trochu jsem nespokojená s tím, že žádná sprcha, což po docela dlouhém bloumání ulicema je divný a vadí to i mně, ale paní s tím zjevně nemá problém. OK. Masáž je příjemná a poměrně akceptuju i to, že paní sem tam přijde zpráva a vezme mobil aby odpověděla. Občas někdo potichu otevře dveře a něco pořeší. Taky OK. Pak ale začnu mít pocit, že ne něco divně, okem vidím pod stolem světlo a tak zvednu hlavu. A tam stojí další paní, svítí mobilem a nevím co dělá. Tak to kouknu dost divně a přemýšlím, co jako teď. Paní mi zase přes translator vysvětluje, že má přenosný větráček, protože vypnuli proud a tak aby mi bylo pohodlně, tak chladí. OK, zní to logicky. Dokážu i dovodit, že se neobtěžovaly mi to hlásit, když je tam jazyková bariéra. I když mi to tedy přijde divný. Ptám se tedy co to světlo. Tak mi ještě ukazuje galerii fotek, abych viděla, že nic netočila nebo nefotila. No, budiž, možná...ale prostě se tím připravila slečna o dýško, protože tohle byl fakt dost divnej moment a ač dokážu dovodit, že asi dobrý úmysl, tak provedení se nepovedlo. Proud vážně nešel (a zažila jsem to víckrát, takže vím, že se to stává), ale stačilo mi to říct.

Po masáži mi ještě paní nalily čaj a nabídly ovoce, protože je svátek dračích lodí. Ze slušnosti jsem si vzala švestku, ale pak jsem dostala kolaček zongzi (vařeno v banánovém listu až rýže dostane konzistecni spíš třeba jako želé), který se máčí do medu. Ten byl překvapivě dobrý. Na odchod jsem ještě do taštičky dostala broskev a nějaké švestky. Takže kámošky.

Jenže venku slejvák. A tak akorát kupuju vedle v obchodě nějaké pití a volám zase Green SM a jedu domů.

Téměř čas k večeři. Ta je tentokrát o rybě. Opět o hrozně dobré rybě plus spoustě dalších dobrých věcí. Výborná je omáčka Nuoc cham, až se ptám na recept, ale předem je mi jasné, že je hlavní bonus v surovinách, ne v receptu. Protože recept je klasický: česnek, citron, rybí omáčka a trochu cukru. Škoda. Tohle prostě napodobit jde, ale dosáhnout této kvality nepůjde.

Pro odpočinek po jízdě jsem tady zamluvila dvě noci ale s tím, že odjíždím až zítra večer nočním autobusem. Možná to bylo zbytečné a jedna noc by stačila. No ale s tím teď už nic neudělám, uvidím co počasí zítra dovolí podnikat.