Měla jsem pravdu. Snídaně jsou v mém hotelu super. Nejen evropský (moc dobrý) standard, ale i asijská část. K té jsem se tedy nedostala, nechala jsem si udělat omeletu a k ní jsem si vzala nějaký páreček a slaninu a moc jsem ocenila rozpečené bagetky s česnekem. Trochu mámproblém s deckou na dřus a kafe,protože menší skleničky snad nenašli, ale co už se dá dělat. A nejlepší je výběr ovoce - passion fruit, několik druhů melounů, papája... Nádhera.
Po snídani jsem vyrazila ven. V noci asi trochu sprchlo, nevím (nemám to okno),a le vypadalo to tak. Taky se ochladilo, bylo 29 stupňů a bylo to znát, člověk se neoptil úplně hned jak vylezl, ale asi až za 15 minut :-D
První jsem došla do chrámu literatury. To je místní památka - chrám už z roku 1070 věnovaný Konfuciovi a později v areálu vznikla první univerzita ve Vietnamu. Pěkné místo. Vstupné 70 tisíc dongů (cca 60 korun). Po prohlídce jsem pokračovala dál. Cílem bylo obchodní centrum. Myšlenka byla, že když je tam supermarket, nakoupím nějaké drobnosti na cestu domů. Proto jsem si s sebou vzala i batoh.
První jsem vlezla do Uniqlo, něco drobně nakoupila (zajímavé je, že v každém Uniqlo mají slevy naněcojiného) a pak ještě do Muji, což je podobné jak Uniqlo. Tam jsem se zasekla zkoušením šatů. Nemohla jsem si vybrat, konzultovala jsem to i s Wandou a nějak to nešlo. Komplikoval mi to i pán v kabince, který moje šaty po zkoušení vzal, pečlivě vyžehlil a vrátil na místo. Po druhém kolečku už jsem třetí zopakovat nechtěla. Sedla jsem si do kavárny, dala si kávu s yuzu a přemýšlela, ale pak jsem se rozhodla, že asi si nic nekoupím. Když si nejsem jistá...
šla jsem hledat supermarket a nenašla :-D. V patře, kde měl být a všechny cedulky k němu odkazovaly byl jen vlastně velký hádelní koutek - KFC a podobně, nějaký obchod s delikatesami, ve kterém člověk nakupovat nechce a víc nic.
A takjsem to vzdala a vyrazila zpátky.
Cestou jsem občas vlezla do nějakého obchůdku, v Miss Saigon jsem si koupila parfém - a co je zajímavé, za použití umělé inteligence. Tedy ne úplně. Ale když jsem kolem toho obchodu šla včera, ptala jsem se na ty parfémy. Jsou vietnamské, jak název napovídá a když jsem zadala do AI co mám za parfém doma, AI vyhodila, který z nabízených parfémů (v lahvičkách co vypadají jako vietnamka i s kloboukem) se mi bude líbit. A tak jsem dneska vlezla do obchodu, paní mi začaly nabízet vzorky, měly dokonce i kávu na neutralizaci vůně, a nakonec jsem usoudila, že mi nejvíc voní jedna z vůní. Když jsem se pak schválně ještě koukla co že mi to včera AI nabízela za nejlepší vůni - byla to tahle. Fakt. Zajímavé.
Ještě jsem znovu zkusila švadleny, ale opět s nulovým výsledkem. Už to vzdávám, Je to postup na dlouhé lokte. Člověk ukáže co chce, vybere si látku, paní ho změří - a tady měřila fakt jako každý detail. A pak se teprve dostane k ceně. A tady paní aninechtěla smlouvat. Její řešení bylo "tak si nech udělat jedny šaty a pak uvidíč, jestli chceš i druhé" což ale není řešení cenového problému. Jak jsme to pak s Wandou konzultovaly a řešily opět s AI, tak ty ceny jsou prostě moc, ale bohužel dost turistů to neřeší a zaplatí. A tak je lepší pro švadleny prostě neřešit reálnou cenu a počkat si na toho, kdo zaplatí. Protože pro západního turistu je i nastřelená cena prostě furt OK. Jenže já toplatit prostě nechci. Ale mrzí mě to tedy.
Pak už jsem si šla odfrknout na hotel. Chtěla jsem jít do bazénu, i plavky jsem si vzala, ale když jsem dojela nahoru, zase jsem slyšela blbnoucí děti. Ten bazén není velký, je u něj asi šest lehátek a jít do vody znamená prostě vopruz pro všechny - děti budou mít míň prostoru na hraní a já nebudu mít prostor anina dvě tempa. Tak jsem to vzdala.
Vyrazila jsem ven se cournout vo staré čtvrti. Mám to ráda, ono se tu běžně žije - takže někdo si opravuje na chodníku motorku, někdo si povídá se sousedy...je to docela zajímavé na pohled. U jezírka se chystá ranní běh na 3 a 5 km, rozdávali se startovní čísla a trénovalo vystoupení na večer, bylo dost živo. Mimochodem, podium stojí na místě bývalé budovy "jaws". Jako já nevím. Ta budova byla zbouraná ne proto, žeby byla v nějakém špatném stavu. Nebyla dokonce ani moc stará. Jen se údajně "nehodila" do prostoru a vietnam se rozhodl, že prostředí jezera chce mít volné a propojené s jezerem. Hmmm. Nevím. Ta budova byla dost ikonická, byly tam kavárny s výhledem na jezero a obecně měl ten kus plochy takovou svoji atmosféru. Teď tam není nic. To místo najednou není zajímavé. Jo, prý se tam knají koncerty a teď tam staví to podium, ale ... No, za mne to předtím bylo lepší. Kolem jezera přitom stojí různé typy domů, podle mne nešlo jeno tu jednu budovu, ale zase. Taková zvláštní vize to je.
Když nastal čas večeře, našla jsem podnik s Pho Bo. Poprvé. Jakože dobrý, ale úplně odvařená z Pho jsem nebyla. Pak jsem si ještě dala ledový čaj v průjezdu. Taková malinká kavárnička, stolky u zdi a ve zbytku místa občas projela mororka. Ale to místo se mi líbilo.
Pak už jsem, dost uondaná, došla zpátky do hotelu a nic víc nepodnikala.
Žádné komentáře:
Okomentovat