Ráno byla snídaně klasicky špatná, ale o nudle lepší jak včera. Ty se jíst daly, i když furt žádný zázrak. Pobalila jsem se, odhlásila z pokoje a čekala na odvoz. Všechny tyhle objednané věci tu fungujou dobře. Obvykle se někdo ozve s nějakou instrukcí na WhatsApp. Buď napíše, nebo zavolá, nebo obojí. A tak jsem věděla kdy čekat a autobusová společnosti věděla i kde - včera se ukázalo, že mají pocit, že bydlím jinde, než bydlím. Ale to jsme si vyjasnili a tak netrvalo dlouho a přijela motorka. Trochu mne to překvapilo, ale vlastně to překvapivé vůbec nebylo. Proč posílat na druhou stranu ostrava celý autobus, když tu čekám jen já. Trochu jsem si říkala, co zavazadla, ale taky ne až tak moc, víme co všechno lze na motorkách vozit. A taky že jo. Můj velký batoh hodil pán před sebe, malý jsem si dala na záda, sedla na motorku a přejeli jsme kopec. Tam mne pán na podivném místě vysadil s tím, že za chvíli autobus přijede. Hmmm. Dobře. Přijel. Taková rozvrkaná herka s každým sedadlem jinak, přičemž upravit ta sedadla nešla. Ale OK, plní jsme zdaleka nebyli a trochu jsem doufala, že tím kostitřasem pojedeme jen do přístavu. A taky že jo. V přístavu jsme (trochu překvapivě) nenajeli na trajekt, ale vystoupili jsme, pobrali si své saky-paky a dostaly různobarevné cedulky na krk a přelezli na loď. Fakt přelezli, protože naše lod byla až třetí v pořadí. Nebylo to až tak dobrodružné přestupování z lodě na loď jako v Indonésii (Wanda pamatuje), tohle bylo prostě přejít přes dvě lodě v jedné úrovni na třetí. Za chvíli jsme pak byli na druhé straně. Ještě tedy na druho stranu jezdí lanovka, což je trochu zajímavá zábavička, ale tou bych si cestu zkomlikovala ještě o fous víc. Takže jsem ji vynechala.
Na druhé straně už čekaly autobusy, do kterých nás podle barevných cedulek na krku roztřídili. A ano, ty autobusy už byly hezké a nové s funkčními opěrátky. Vyfasovali jsme každý lahev malé vody (ta se tady dává snad ke každé autobusové jízdě) a vyrazili. Celkem cesta do Hanoje i s přestupy trvala cca 3,5 hodiny. Po Hanoji se ještě různě zastavovalo s tím, že já a asi dva další, bydlíme v centru a že to od posdlední zastávky autobusu dojdu pěšky. Došla jsem, bylo to já nevím, max 200 metrů.
Domluva s "mým" objednaným hotelem bez bazénu byla, že nejdřív přijdu k nim. Takže jsem to udělala. Slečna recepční vyřešila papíry - původní cena bydlení minus záloha (jediný hotel, který si strhl zálohu) a nechala si odsouhlasit doplatek. To vyjela papírově, nechala mne si ho vyfotit a pak mne nechala stornovat nestornovatelnou rezervaci pokoje. Já vím, vypadá to divně. Ale když už to zažijete (a tohle konkrétně už jsme s Wandou taky absolvovaly) tak vám to nijak divný nepřijde. Takže jsem to vyplnila, vyplnila jsem že stornuju hotel, protože se mi měni cestovní plány. Za chvíli to hotel potvrdil a hotovo. Pak mne paní recepční odvedla do nového hotelu, který mi slíbili. Cestou se snažila chudinka konverzovat, ale vzhledem k tomu, že tyhle řeči o ničem já moc neumím, tak sice dostala odpovědi,a le ne moc rozvité, takže asi byla ráda, když jsme do hotelu došly. Tam mne předala místnímu recepčnímu a odešla. Místní recepční mne usadil, vzal si pas a začal vyplňovat papíry. Ale dostala jsem k tomu "welcome drink" chápej výborný čaj. Doplatila jsem nezaplacený rozdíl v ceně mezi zálohou a cenou minulého hotelu a dostala klíče od pokoje kam mne zavedla paní pokojská a kam mi i donesli batoh abych si ho nemusela tahat sama. Holt pětihvězda :). Pokoj je fajn. Nijak mne nepřekvapilo, že nemá okna, v podstatě jsem to čekala, protože přeci minebudou dávat to nejlepší, co mají. Dokonce si nejsem jistá, ale asi jsem měla mít pokoj bez oken i v minulém hotelu. Nevím kolikrát jste kdo spal v hotelovém pokoji bez oken, ale já to mám vlastně ráda. Jsou místa, kde výhled nemůžu moc čekat, nebo nemůžu moc čekat, že bude stát za to. Stará čtvrť v Hanoji mezi ně patří. A pak mít pokoj bez okna je vlastně fajn - drží si svoji vyklimatizovanou teplotu, a co hlavně - v noci se v něm krásně spí, protože je v něm úplná tma. Takže jsou místa, kde s tím nemám problém. A ano, naopak jsou místa kde si za výhled klidně připlatím. Tady jsem změnou hotelu sice nezískala výhled, ale naopak jsem získala snídaně. Lze očekávat, že v pětihvězdičkovém hotelu budou stát za to.
Po drobném zabydlení (součástí welcome nabídky jsou i čtyři mandarinky, to taky vidím poprvé) jsem se vydala do města. Plán byl nejdřív zařídit krejčovou. Jenže. Jenže Wanda zrovna obíhala s prckem doktory, takže jsem první došla okouknout nabídku v Uniqlo. Pak jsem si dala Banh Mi a ledový čaj a pak byla Wanda připravena řešit šití hadříků. Ale :(. Hanoj se dost mění. Staré centrum si jakž takž zachovává svoji tvář, ale i to je dost dočasné, protože modernizace výstsavby sem chtě-nechtě dorazit musí také. Co hůř promne, dost se proměnily snad všechny podniky co znám. A tak "naše" krejčová, se kterou Wanda komunikovala už před naším příjezdem, šla s recenzemi dost dolů. To by asi moc nevadilo, ale paní v reálu nebyla najednou úplně chápavá a když Wanda mluvila o hedvábí, ona o bavlně. Ukazovala látky, které nebyly úplně skvělé a celkově jsem z toho měla divný dojem. Dohodly jsme se s Wandou že se vymluvímna řvoucího prcka s tím, že přijdu za hodinku znovu až bude klid. V plánu to ale už nemám. Hledala jsem jiné podniky,a le výsledek byl také neuspokojivý. Jeden podnik, kam mne poslal Chat GPT byl taky divný (majitelka je vedle v obchodě, já vás za ni pošlu - a když dojdu ob obchod jinam, tam na mne kouká paní jak kdybych já spadla z višně a ona vůbec nerozumněla co chci). Další podnik měl na předpřipravených šatech rovnou cedulky a to s dost nehezkými sumami a třetí obchod vypadal dobře, dokud nedošla řeč na placení - tam paní nahodila cenu 8 milionů za dvoje šaty a dvě sukně a moc nechtěla slevovat, nehledě na to, že zrovna do debaty o cenu přišli další turisté, čímž mi docela zmařily mé snahy o debatu. Část debaty se pak ještě s paní vedla přes Whatsapp, protože Wanda poslala míry a já znovu zkusila cenu pořešit (fakt se mi líbily látky, které paní měla), ale paní trvala na 5,5 milionech a to mi přišlo dost, ač jsem vlastně se skřípěním zubů byla ochotná jít na 5 milionů, paní už z 5,5 nehodlala slevit.
Nevím, ještě to zkusím někde asi zítra ráno, ale je také dost možné, že odjedu bez šatiček.
Každopádně mi to zabralo vlastně celé odpoledne. Potloukání po staré čtvrti a hledání tailora. Budu muset změnit plány a nejdřív pořešit nákupy a až případně pak i nějaká místa, kam se budu chtít podívat.
Každopádně se proměnily i podniky na jídlo. A to mne mrzí dost. Obecně je to docela vtipné, jak každou svoji návštěvu Vietnamu jím něco jiného. Letos jsem se například ještě nedostala k Pho (hovězí). Zatím jsem měla jen kuřecí a to ještě nic moc. A tak jsem vyrazila do našeho oblíbeného pouličního podniku s Pho a co? Není tam" :( Je tam Pho kuřecí. A vedle, kde jsem si sedla, protože jsem si říkala, že možná to byl ten podnik - když jsem si objednala Pho, ukázalo se že není a je jen kuřecí. On, rvi to do mě. Ale to byla chyba. Fakt to nebylo dobré a ještě když jsem šla platit (45 tisíc) paní začala tvrdit, že jsem měla kachnu a ta je za 50. Jako fakt jsem byla otrávená a nebudu řešit 4 koruny, ale ...
Vedle v ulici je Michelinská Pho restaurace, ale ta se zrovna rekonstruuje, takže taky nic. Jako fakt docela smůla. No nic, jdu do hotelu (cestou mi pán nabízí čištění bot - což je také oblíbený vietnamský scam, ale dost mne pobavila myšlenka, jak chce moje brutálně špinavé tenisky končící svoji životnost čistit). A protože je asi půl osmé a hotelový bazén funguje do osmi, mám za to, že je čas to "zkusit". Beru plavky, jedu do 10 patra a - jsou tam děti. Trochu vopruz pro mne i pro ně, ale co už. Takže lezu do vody a áááááá" Ona je chladná! Nádhera. Z terasy bazénu vidím trochu jezera i kus katedrály. Docela pěkný, i když - furt jsou to střechy.
Koupání v bazénu za chvíli balím a jdu na pokoj, žádné plavání nebo tak z toho dnes nekouká.
Žádné komentáře:
Okomentovat