Vietnam den 3 - Sa Pa

Tentokrát byly ke snídani palačinky. Z rýřové mouky, se sirupem a banánem. Hm, tentokrát jsem nebyla moc nadšená, ale co už. Paní dokonce i donesla kafe v konvici . Bohužel až poté, co jsem si udělala čaj. No nic, někde se na kafe zastavím.

Plán byl jít do vedlejší vesnice. Tedy ona se furt jmenuje stejně, jako místo, kde bydlím. Ale je to cca 3 km a na druhé straně řeky.

Já vím, že tu máme Fansipan. Nejvyšší horu indočíny. Ale. Neměla jsem ji v plánu. Protože jak je Sa Pa jeden velký lunapark, Fansipan je zlatým hřebem toho lunaparku. Drahá lanovka. Jakože fakt i na naše poměry. Celé snad tisíc korun (to je hrubý odhad, úplně jsem to nezkoumala). K tomubych musela připočíst taxi nebo motorku do Sa Pa. A nahoře? V tomhle počasí asi žádný výhled, ale zato plno turistů a plno zábaviček pro ně. Takové ty obrázky jak lidé chodí na takovém lanovém mostě zavěšeném někde nad propastí s dřevěnými špřiclemi, jak jezdí na obřích nafukovacích kruzích z kopce - to všechno najdeš na Fansipanu. Hurá. 

Takže ne. Ale pokud bych tam chtěla, asi bych si rozmyslela, zda nerozdělit pobyt na noc (dvě) v SaPa a noc (dvě) jinde poblíž SaPa jen v přírodě a bez davů. Asi by to dávalo větší smysl.

Plán byl trek ze Sa Pa k mému bydlení (ze Sa Pa se jde z kopce, opačně to vede do velkého kopce před Sa Pa), ale děkuji pěkně, kvůli těm cca 8 kilometrům si kupovat holinky nebudu.

A tak jsem vyrazila vedle do vsi. Po silnici. Kus cesty bylo i po chodníku (!). A kus cesty jsem potkávala i nabízečky s nůší a co víc - malé dětičky co udělají oči, nabídnou něco (fakt netuším co má ten kapesník být - prostě obdélník látky) a využívají toho, že jsou prostě děti. Jedna holčička to cosi nabízela za 10 tisíc (nevím, osm korun třeba). Jako to nemá řešení. Koupím od holčičky, sesypou se na mne další děti, protože jsou samozřejmě ve skupince. Plus co s tím hadříkem pak mám dělat? Někdo má ještě něco jako náramky, to dejme tomu, ale že by to byly předměty, které by člověk třeba mohl chtít, to ani náhodou. Každopádně ano, děti se odmítají blbě,

Ve vsi jsem si dala ledové kokosové kafe (objednávku slečna nedokázala přijmout ani když jsem píchla prstem do jídelního lístku - a tak přišla maminka a tam už to šlo) a pak jsem došla ke SPA. Výhoda toho, že není sezona byla, že měli volno. I když jim vozí zájezdové autobusy, stejně nebyl problém. Ano, byli drazí. V Sa Pa bych měla vše asi levněji. Za tedy to prostředí měli vymazlené a zase - musela bych připočíst cenu taxi, takže asi OK. Objednala jsem si místní bylinnou koupel 30 minut (směs bylinek dobrá na relaxaci atd, kterou je SaPa dost známá) plus hodinovou vietnamskou masáž. Komplet za cca 800 tisíc (650 korun). Jak říkám, ano, šlo by to koupit levněji, ale.

Dokonce šlo platit kartou. Tady trochu odbořím, protože jsem to řešila už doma. Jak s penězma. Potřebovala jsem na další aktivity případně dolary. Jen dolary a jen stovky. Blbej požadavek. A kurz koruna dolar a koruna - dong vedl k tomu, že platit dongy vyjde levněji asi o 400 korun a to jsem nepočítala kurz směnárny na dolar, ale ten z Revolutu. Peníze lze vybrat z bankomatu za poplateček. Ten bývá různý, ale jsem furt pod cenou za dolar. Plus platit kartou je za poplateček, obvykle 3 %, což je tak nějak někdy i míň, než bankovní poplateček za bankomat. Takže je to vlastně OK zaplatit kartou, když to jde. Asi nejlepší by bylo mít eura a směnit je někde (taky asi za poplateček), ale pak by se vyplatilo eura vybrat někde před cestou buď z bankomatu za hranicemi nebo v ČR bez poplatečku. To mi přijde už jako nepřiměřeně složitá operace a kašlu na to. Transkakční poplatky prostě ať děláte co děláte vždycky nějaké budou a budou dost podobné. Takže jsem zaplatila kartou.

Dovedli mne do místnosti s kádí, kde byla už koupel připravená a bylinky vylouhované, tedy tam neplavaly (občas fotky koupelí bylinky na hladině ukazují, ale asi pro efekt). Naložila jsem se do teplé vody s možností dopouštění jak horké, tak studené (namícháno bylo přesně jak jsem uvítala) a platí, že čím víc horká je koupel, tím vyšší má mít účinky. No a po třiceti minutách s výhledem do rýžových polí přišla masáž. Óóó. Spokojenost. Velká. Chtěla jsem paní dát dýško, ale paní vydělala na tom, že jsem neměla drobné, takže dostala celých sto tisíc dongů, což je moc, vím, ale prostě jsem míň neměla a něco si rozhodně zasloužila.

Spokojeně jsem se vypravila na zpáteční cestu se zastávkou na kafe a nakonec i pozdní oběd, protože ve spa vytráví :). Což byla chyba, protože pak už jsem neměla moc hlad na večeři. Ale dala jsem si u mostu přes řeku jarní závitky. Cesta domů by nebyla nijak zajímavá (krom tedy milionu výhledů na hory a rýžová pole), ale narazila jsem na prodejce psů. Bohužel. Já jako nemám asi problém s tím, že jedí psy. Ani s prodejem psího masa, když už to vypadá jako maso. Taky si uvědomuju, že i u nás se třeba chovají králíčci jako mazlíčci a králíčci na oběd v králíkárně. Ale problém mám s tím přístupem. Mít v malé kleci namačkané tři psy, jako fakt bez možnosti pohybu, jak sardinky, kteří čekají jen na to, až si je někdo koupí na oběd...to mi prostě vadilo.

V obchodu, který mám u domu téměř jsem si pak dokoupila antiperspirant, který jsem zapomněla doma (divné, měli hned několik druhů) a chtěla jsem sprej na komáry, ale ten jsem nenašla. No nic, zkusím zítra.

Došla jsem domů, osprchovala se, odpočinula si a i když se mi nechtělo a neměla jsem hlad, vyrazila jsem na večeři. Tentokrát jsem zvolila další podnik v okolí a nejdřív mne fakt překvapily ceny. Jako fakt vysoké. Ale už se mi nikam nechtělo a objednala jsem si salát a mojito, protože to za to fakt stálo. Nádherný výhled do údolí. Salátu bylo tolik, že se ani nedal sníst /salát s banánovými květy) navíc k němu byla nečekaně i miska rýže. Jen mojito jsem nakonec šla vyreklamovat - podle jídelního lístku mělo být s passion fruit a nebylo a celé to chutnalo jako neoslazená sodovka s mátou. Divné, protože ve Vietnamu mívám opačný problém - sladí většinou moc. No ale přijali reklamaci, dostala jsem nové mojito, takže spokojenost. Také v tu chvíli, těsně před západem slunce, slunce vykouklo a ozářilo údolí, což bylo moc hezké. A taky se vyrojily tuny mušek a všeho a i když jsem dostala ke stolu spirálu na jejich odehnání, cestou domů jsem ji neměla a už se cítím dost pokousaně :)