Brzský příjezd na ostrov vlastně nebyl moc komfortní. Co tady tak ráno asi můžu dělat? Z hotelu mi už dřív psali, že pro brzský chek-in bych si musela připlatit noc, nebo prostě přijet, nasnídat se tu a počkat. To znělo docela dobře, ale jet v sedm ráno bylo brzy. A tak jsem nejdřív došla do hotelu Cat Ba Xanh Spring Garden. Instrukce nebyly zcela jasné, ale vypadalo to,že je to nějaký pevninský spřátelený hotel. Dojít tam skoro znamenalo vypustit duši, neb překvapivě jde o město postavené do docela prudkého kopce. To je poměrně důležitá informace, která mi unikla. A tedy i další hotel tu mám objednaný bez znalosti této informace. A ona je rozdíl jít 1,5 km po rovině nebo do kopce a z kopce. No nic. Vyplazila jsem se tedy s batohem do kopce s tím, že si v hotelu nechám batoh a půjdu se někam nasnídat. Hezká myšlenka, ale takhle ráno ještě nebyla v hotelu ani recepční :-D. Nakonec mi někdo z obsluhy recepční zavolal, já se s ní domluvila, že tam batoh nechám. Recepční to přetlumočila obsluze a ta mi ukázala židli, kam můžu batoh složit. Trochu jsem váhala nad batůžkem, protože v něm mám notebook, ale pak jsem usoudila, že vem to čert, ntahat to s sebou nechci.
Z hotelu jsem se bohužel vydala směrem dál, než zpátky a tak jsem udělala turistické kolečko, než jsem našla odpovídající vývařovnu. Ano, otevřenou, protože i místní snídají. A narvanou. Ideální místo se tam vrtnout. Shodou okolností už tam snídal kluk (australan), který se mnou cestoval z Ha Giang a jediná volná židlička byla u něj. A tak jsme posnídali, klasicky pokonverzovali stylem odkud jsi? Kde jsi byl? Kam pak pojedeš? A já zjistila, že to má asi zorganizované lépe, neb si objednal tour. Tedy hodil batoh na hotel, najedl se a běžel do přístavu. A až se vrátí, bude mít svůj pokoj. No jo, mám mezírky :)
Taky zrovna psala Chloe z naší motorkové tour, že potkala v Danangu zdravotníka, který očetřoval toho zraněného z pádu na motorce (první pád co jsme viděli) a že je ten kluk OK, jen s pár zlomeninama. Občas je neuvěřitelné, jak je svět malý :)
Po snídani (kuřecí Pho) jsem začala hledat kafe a udělal tu chybu, že jsem se chytila na klimatizaci. A tak jsem vlezla do podniku a objednala si kafe. Paní byla neuvěřitelně pomalá. Vzala kafe, salko, našlehala, a odešla někam dozadu kde byla ukrutně dlouho. Pak se vrátila, měla cosi v kelímku, co znovu slouze šlehala a pak jsem dostala kelímek, v něm tak deci tekutiny včetně ledu a "tady to je". Hmm?? Sedla jsem si s tím a ta podivná věc na kafi byla cukrem křupající divnost. A tak jsem se šla zeptat co to jako je. Prý jsem chtěla egg kafe. nechtěla. Když tedy vynechám, že to ani nebylo vajíčko tedy. OK. Paní, že blbě slyšela, a udělá mi kafe nové. Pominula jsem i rozdíl v ceně a těšila se na nové kafe. Opět jsem tam obětovala spoustu času a opět jsem dostala tak decku kafe. I to bych asi přežila, kdyby bylo dobré. Ale fakt nebylo. A tak jsem vzdala svých třicet korunza kafe, a šla jinam. Jinde jsem kafe dostala, takže spokojenost, ale času moc neuteklo. Po deváté jsem zase byla v hotelu. To už tam byla i recepční. Vzala jsem batoh a vyrazila do přístavu (15 minut chůze, nicméně zase na zdechnutí). Poprosila jsem paní recepční, aby mi zajistila loď. Cestou jsem komunikovala i se svým hotelem. Prý zda nafotím pas. Jako já proti tomu v zásadě nejsem. Ale ve chvíli, kdy nesu batoh, batůžek a kabelku a je mi vedro, tak fakt nic fotit nebudu. A že OK, ale že to potřebuje pro přístav. Dobře, ukážu v přístavu. To by prošlo, ale chtěla ještě fotku, aby mne v přístavu kapitán lodi poznal. Hmmm. Nejlepší spařená fotka Marcely v historii :)
Přitom se ukázalo, že poznat mne v přístavu zas tak moc složité není, neb tam nikdo nebyl :-D. Všechny výletní lodě odjely. Přišla za mnou paní papírová organizátorka, nechala mne vyplnit papíry se jménem a národností (pas ani vidět nechtěla) a za chvíli mi přinesla vstupenku s QR kódem, kterým se prochází přes turniket (nebo pak kus vedle normálně otevřenou bránou :-D
Nastoupila jsem na loď (300 tisíc plus 120 tisíc za vstup - úplně nechápu za co se to dělí, teorii mám, ale uvidím až pojedu zpátky) a za cca 10 minut jsme přijeli k hotelu. Složila jsem si batoh a počkala na pokoj (byl připravený rozhodně dost rychle, už asi v 11 jsem ho měla). A od té chvíle začal klid na pár metrech čtverečních. Jako zábavy je tu dost - jsou tu kajaky, paddle boardy, skákací trampolna na vodě...má tojen jeden háček. Nezahojilo se mi furt koleno.
Je vedro k padnutí a já asi raději nechci do vody. Rybářská vesnice na dohled. A i u nás jde třeba voda ze sprchy rovnou do vody pod námi. Z místně žijících domečků půjde asi víc než jen šampon a krém s SPF faktorem...Chat GPT mi to vcelku potvrzuje. Zkouším sice voděodoloné náplasti ale vlivem potu prostě nedrží.
Den trávím s knížkou. Dostala jsem jídelní lístek v pdf zprávou a můžu si objednávat. Na večeři jsem si tedy objednala krevety, protože můžu snad někdy mít čerstvější? K obědu jsem si dala jen nudle a odpoledne ještě nějaké smoothie. Je tu rodina australanů (plný Vietnam australanů :)) a dva francouzi. Celkem jsou tu jen čtyři pokoje. Naprostý klid.
Žádné komentáře:
Okomentovat