Už včera bylo jasné, že jsem tu zbytečně o den déle. Jenže to jsou ty plánovací potíže. Původně jsem chtěla jet z Ha Giang na vodopády Ban Gioc. Jenže ono se tam jede z Ha Giang vlastně velý den a to fakt přes den, noční autobusy neexistují, protože cesta vede fakt serpentýnami v horách a je to v noci nebezpečné. A další dlouhý přesun by pak byl ještě z Ban Gioc někam. A to jsem usoudila, že asi fakt už nechci. A tak jsem přemýšlela co by a furt mi to nějak nevycházelo - buď dny chyběly nebo přebývaly. A tak jsem nakonec vzala tady v hotelu na zotavenou dvě noci s tím, že prostě budu den na lehátku pod slunečníkem u bazénu. Kdo měl tušit, že místní bazén lehátka nemá a že budu mít tak dobité koleno, že ani po deseti dnech nebude zahojené. Tedy ono není moc dobité. Ale prostě vlhko, pohyb, prach - každá sprcha ránu znovu otevře.
Dopoledne pršelo, ale když pomalu déšťpřestával, vypravila jsem se podívat na vodopád, podle nákresu, který mi tady nakreslila paní z hotelu. Jenže cesta nevypadala moc hezky. Vedla džunglí, žádné výhledy, úplně dobře jsem se necítila. No a pak mi taky došlo, že na konci je nutnost uhnout z betonové cesty na blátivou klouzavou. Takže jsem se skoro na místě u vodopádu zase hezky otočila a šla zpátky.
Zbytek dne jsem poměrně nudně koukala z okna na rýžová pole. Tedy ještě jsem skočila požádat, jestli by nebylo něco k jídlo (byla omeleta a banh mi) a pak jsem si pomalu sbalila a začala se chystat na odjezd nočním autobusem.
Z toho přesunu jsem taky nebyla moc spokojená. Noční autobus odjížděl v 19 hodin, na ostrově Cat Ba měl být v osm ráno a check-in do hotelu měl být ve 14 hodin. Takové neuspořádané.
Když byl čas omalu na odjezd, šla jsem zaplatit hotel. V hotelu mne naštěstí nechali dlouho (aby ne, když neměli žádné hosty), jen chtěli za pozdní check-out 15 dolarů. OK, to přežiju.
Paní začala počítat účet, já lovila Grab nebo Green SM, aby mne odvezl k autobusu. Do toho mi ještě od autobusu zrovna volali, že abych přjela dřív, takže pomalu stres z toho, že nikde žádné auto. Paní mi k tomu začala spiklenecky vyprávět, že mi poplatek za pozdní check-out počítat nebude. Nová doba, hoteliéři uplácejí hosty :). Všechno jsem jí odkývala a také chytla auto. To ale zahlo špatnou cestou, takže ještě ukázat paní co se děje a ta to s řidičem vybavila. Auto přijelo zrovna do parádního slejváku.
Nandám batohy, sedám do auta a jedeme k autobusu. A až v autě mi došlo, že mi paní dala slevu za pozdní check out a taky mi nazepočítala ten oběd v podobě omelety a Banh mi. No co už, nezchudnou. Zrovna tohle byl poměrně drahý hotel, který jsem brala zejména kvůli tomu bazénu, který ale ke koupání moc nelákal.
Ve městě jsem vešla do čekárny autobusu v podobě prodeje potravin. Za stolem seděla paní s papíry a tak jsem myslela, že řeší cestující. A ne. Pokynula mi k pokladní. A ta mi zas pokynula po schodech nahoru. Paráda. Tam tedy nějací dispčeři. Paní mi hlásí, že se mnou teď mluvila. Dovedla mne zase k paní s papíry, posadila mne vedle ní na lavičku - a odešla domů :)
Nejdřív přijel jeden autobus, pak zase odjel - ale druhý autobus už byl můj. Zalezla jsem si do své kóje, ale nebyla úplně vodorovná (jako měl autobus z letiště do SaPa), ale mírně zvednuté. Dalo se v podstatě ležet jen na zádech. Vyjeli jsme a asi za dvě hodiny byla zastávka na záchod. Už jsem skoro spala a tak jsem si řekla, že půjdu až příště. Ha! Chyba. Pak už se vůbec nestavělo. Tedy stavělo - naložit lidi nebo zavazadla. Ne čůrat.
Co bylo ještě veselejší, asi ve čtyři ráno pobíhá řidič po autobusu, burcuje lidi. Mně ne. Tak dobrý, spím dál. Ale pak mi vletí do kóje, že honem honem, když jedu do Cat Ba, tak vystupovat. Ideální situace na to něco v autobuse zapomenout. Naštěstí dobrý, popadla jsem všechno. Řidič sune mne a další do taxiků, taxik nás veze přes město a tam na nějaké pusté křižovatce stojí další autobus. Do něj nastupujeme, ale jde o autobus, který má tři řady lehátek místo předchozích dvou. Takže jsou dost úzké a hlavně krátké - člověk se tam blbě vejde. Jedeme dál. Když jsme najeli na trajekt (a bezpečnosti navzdory všichni zůstali v autobusech), chytila jsem příležitost za pačesy a vypálila na záchod. Ufff tedy, to bylo docela náročné.
V Cat ba jsme nakonec byli už v šest místo v osm. Pravda, ještě nás chvíli vezly taxi zase od autobusu do centra - takže jsme v centru byli asi v půl sedmé. Naštěstí to byl poslední dlouhý přesun. Nemám proti těm lůžkovým autobusům (VIP verze se širokým lehátkem) vlastně nic, ale úplně moje hobby nejsou.
Žádné komentáře:
Okomentovat