Dnes ráno jsme vstaly a šly snídat. Snídaně trochu překvapila. Bylo to divné už včera, když pan recepční tvrdil, že snídaně jsou v recepci - malé místnůstce, kde se dva nevyhnou...
Snídaně tedy obsahovala kafe a pár croisantů - nabraly jsme si a šly se nasnídat do pokoje. Přitom jsme usoudily, že když google tvrdí, že za 40 minut dojdeme k molu, tak dojdeme.
Vyrazily jsme a po nějaké době, co jsme šly úplně rovně jednou ulicí - jsme byly úplně jinde, než jsme čekaly. To samé se nám stalo už den předem. Prostě podle mapy se nedá orientovat a nevím, kde je zakopaný pes. Já myslím, že se běžně orientuju dobře, dokonce i směr vytyčím - tady ale ani náhodou. Nechápu, jak tu lidé mohu žít.
Každopádně po pořádné zacházce jsme dorazily k molu právě včas, kdy se naloďovalo. Vyrážely jsme na Alcatraz.
V tu chvíli jsem byla adept na klienta Alcatrazu a Vanda na pokraji smrti. Celou cestu byla protivná až hrůza a až teprv u lodi, kdy už jsem přemýšlela, jakou smrtí umře mi řekla, že je jí špatně.
Tady bych odbočila. V Kalifornii je horko. Velké. Nemáme hlad. Vandu jsem včera večer donutila jíst pořádně asi po dvou dnech. Tedy jsem nabyla dojmu, že je Vandě špatně z hladu. Alcatraz ale nedisponuje občerstvením, což je divné, protože wi-fi je dostupná...
No každopádně se Vandě ulevilo až po návratu na pevninu a vypití koly...
Alcatraz byl zajímavý. Viděli jsme dokument o tom, že to není/nebyla jen věznice, ale také třeba vojenská pevnost, útočiště svobodných indiánů, nebo domov malých dětí...
Když jsme si vše prohlédly, jely jsme zpátky na pevninu a já vyhlásila odpočinkový den. Dodnes jsme se nikdy nedostaly na hotel před devátou hodinou, což jsem měla v úmyslu dnes změnit a navrhla jsem odpoledne strávit v obchodě, pak koupit večeři a domů...
Tak se stalo. Vanda si koupila dvoje boty, kabelku a peněženku, bylo jí už dobře :-D a doma jsme byly opravdu v šest, ovšem hlavně proto, že jsme domů nešly podle mapy, ale jely autobusem - naší oblíbenou linkou 10, kterou už máme natrénovanou.
Žádné komentáře:
Okomentovat