Ráno jsme si mírně přispaly, pak jsme se nasnídaly (klasická americká snídaně v podobě toustu, sýru, džemu a křupinek - tedy velmi rozmanitá) a vyrazily do města. V plánu bylo hned vyhledat společnost, u které jsme měly zakoupenou okružní jízdu, ale plány jsou od toho, aby se měnily. Po výlezu z metra jsme hned narazily na chodník slávy, zabočily opačným směrem a kochaly se hvězdama a hvězdičkama...
Pak už nastal čas "tour" po LA. Tady jsme u jádra pudla. Popravdě nechápu, proč to lidi dělaj. Jako ano, v zájmu "vidět všechno" bylo fajn se po LA projet a výlet absolvovat. Ale vážně pochybuju, zda má cenu byť jen tu ze slevomatu v americké verzi. Nejdříve nás vyvezli k hlavnímu lákadlu města:
...ale pak nás pán začal vozit po Beverly Hills a přilehlých kopcích a ukazovat nám slavná vrata:
(nevím, zda si pamatuju dobře a všechno - ale zleva doprava po řádcích jsou to vrata Q. Tarantina, B. Marse, nevím, J. Lopez, J. Biebra, J. Deepa)
A tak mne fakt zajímá PROČ. To jako fakt někoho zajímá???
Nejlepší trapas přišel v závěru, kdy jsme projížděli Rodeo Drive a řidič zahnul do uličky, co obhospodařuje zásobováním restaurace a kam je do těch restaurací průhled. Že jako někdy tam někdo obědvá. Al Pacino nebo kdo nevím a je mi to jedno...ale já fakt nevím. Co by dělali, kdyby tam nějaký chudák fakt obědval??? To vím, někoho jsme viděli o kus dál v restauraci. Halekali, mávali a řidič obdivně pogratuloval tomu, kdo si všiml... (kdo to byl fakt nevím, Vanda tvrdí, že nějaký basketbalista). To fakt nemůže ten člověk vůbec zajít na jídlo?
No nic. Viděly jsme.
Výlet měl plus v tom, že vedle nás seděla paní z Kanady, co se táhla do LA čtyři dny s úplně malým miminem navíc. Co jsou proti tomu naše dva dny v letadle...
Po předůležité exkurzi po slavných vratech, jsme se ještě trochu prošly po chodníku slávy, zjistily, kudy vede cesta do Hollywoodu:
(v malém to asi není vidět, ale nápis HOLLYWOOD vzadu v pozadí)
...a řešily co dál. Tady se dostávám k andělské trpělivosti s MHD. Metro v LA je, ale minimálně. Sice několik tras, ale vlastně se skoro nekříží a taky skoro nikam nevedou. Veškerá doprava funguje autobusy po povrchu. TO JE HRŮZA!
Rozhodly jsme se dojet na molo v Santa Monice. Cesta na hodinu kodrcání. Zpátky ve večerní špičce dokonce skoro dvě hodiny. Děs běs.
Cestou tam byly ještě přestávka, protože autobusová trasa vedla kolem další zajímavosti LA, na kterou jsem i stihla zapomenout a průvodce jí taky tak nějak vynechává:
Poté, co jsme se dostatečně nadýchaly vůně asfaltu jsme pokračovaly do Santa Moniky. Musím uznat že molo v Santa Monice má dost do sebe. Zvažovala jsem i zkusit horskou dráhu, ale nakonec jsme si molo jen prošly, daly si večeři (naše oblíbené Taco Bell) a jely domů (a ještě před večeří nám i došla baterie ve foťáku). I tak se mi líbilo, přestože bylo narvané k prasknutí a divím se, že kůly pořád stojí a drží...
Žádné komentáře:
Okomentovat