Přesun do San Francisca....aneb JEDNOU to třeba bude veselá historka....

Ráno jsme vstávaly ve čtyři, pobalily kufr, odhlásily se z hotelu, doběhly na autobus...abysme zjistily, že nejede v pět, ale až v šest ráno. Furt asi dobrej počin, jelikož později se ukázalo, že jeden pán měl lístek na termín o týden později, než potřeboval jet...
Do San Francisca jsme dojely bez problémů. Cestou na zastávce jsme si koupily kafe a docela to uteklo. Netušily jsme ale, že v San Franciscu čeká série pohrom.
Začalo to hned po výstupu z autobusu. dovlekly jsme se na autobus, nastoupily, pan řidič řekl cenu, já vytáhla peníze, on zavelel strčit do přístroje - a pak mi sdělil, že přístroj nevrací peníze a já mám smolíka. To jsem se tedy bránila, on že peníze u sebe nemá a nemůže mi vrátit, že je to tam napsané a že je to moje chyba. Já zas že to tedy ne, že on přikázal strčit do přístroje a že sakra vidí. On ať si zavolám supervizora, já že ne, že ať volá on...Dopadlo to vesele. Pan řidič na naší zastávce zastavil autobus, nechal vystoupit lidi a čekal na supervizora. To vše pro dolar sedmdesát, jak se pak ukázalo. Lidé vystoupili, způsobně čekali na další bus, my čekaly na verdikt. Dopadlo to tak, že supervizor řekl, že jsme blbý, protože je to všude psané, že přístroj nerozměňuje. Že není kdy číst a že řidič přikázal, to neřešil. Vyhádaly jsme ovšem lístek zdarma, který jsem ale původně nechtěla, že ho ten den již nevyužijeme. Omyl! Využily a několikrát!
Dovlekly jsme se do hotelu. Už při přihlášení se mi zdálo něco divného...netrvalo dlouho a zjistila jsem co to je. Dostaly jsme pokoj. Špeluňku. Bez záchodu, bez koupelny, bez klimatizace. Naproti z okna hrála televize a to okno bylo normálně na dosah. Záchody na chodbě. Bez záchodu ovšem. ten jsme našly jen jeden. Restrooms se jinak ve všech případech říkalo samotné sprše. A co nejhůř, byl tam hnusnej bordel. Tedy chápu, že ode mne to zní blbě. Ale můj bordel je můj bordel. domácí a vlastní. Spát v pokoji s dekou zašpiněnou čímsi a plné cizích vlasů...to je fakt ekl. Zout si boty bych taky nemohla...
Šly jsme za recepční, zda by šlo pokoj vyměnit. Tak prý nešlo, mají plno.
Paráda. Bojovala jsem sama se sebou, Vanda skoro brečela zoufalstvím - nešlo to. Obětovala jsem již zaplaccenou noc v domě špíny a zarezervovala hotel jinde. Drahej až hanba. Ne proto, že potřebujeme luxus nejvyšší. to není. Ale protože v SF jsou prostě hotely drahý jak prase. Takže jsme teď chudý jak kostelní myši, protože potřebujeme mít postel, ve které se dá spát.
Sbalily jsme kufr a vydaly se směr nový hotel.
Problémem SF jsou ovšem autobusy. Nemají zastávky. Tedy mají a místní je asi i znají. Běžný turista je na ulici ale nenajde. Když jsme tedy usoudily, že tam co čekají místní něco přijede, uspěly jsme. Přijel bus. Problém byl, že jel na druhou stranu, než jsme potřebovaly, což jsme zjistily poměrně pozdě, téměř na konečné. Vystoupit a čekat na další. S kufrem, batohem, nervama skoro v kýblu.
Přijel bus. Jel správným směrem, což jsme dost dlouho nevěděly. Ale pak jo! Našly jsme hotel a ubytovaly se. Doufáme, že nemáme tenhle hotel zaplacený 2x, protože i jednou jsou to miliony, nicméně indicie trochu straší, že to nebude snadné...
I dákl to nebylo pro slabé nátury: šly jsme se projít. zabloudily. hledaly autobus, našly, konečně se dostaly domů a jdeme spát.
SF ze srdce nenávidíme. Je to tu divné, ve městě to smrdí, všude divné existence.
Nechápeme, co je na tom městě zajímavého.

Dnes z pochopitelných důvodů nejsou fotky.