odjezd ze San Francisca

Odjezd ze San Francisca byl opět nervydrásají.
Ráno se Vanda vzbudila horká a s tím, že nemůže polykat. S rýmou se potýká už druhý den a máme za to, že hlavním viníkem je megabus, který na nás několik hodin chrlil zimu, která nešla regulovat.
No ale po paralenu se jí trochu ulevilo, tak doufáme, že to není angína a nebudeme testovat kvality amerického zdravotnictví.
Z hotelu jsme se odhlásily (a zatajily jsme, že jsme ztratily jeden klíč od pokoje -z původně předaných dvou jsme vracely jeden. Kam se poděl druhý je ve hvězdách...), našly jsme si svoji zastávku autobusu č. 19 a dojely do centra, kde jsme za pomoci japonky, která také hledala dopravu na letiště, našly stanici rychlodráhy. Nebylo ovšem v našich silách koupit lístek. Musely jsme žádat o pomoc paní v kukani, ale jak už to tak s paními v kukaních bývá, nechtěla poradit ani BŽ.
Poradil až pán v kukani. Ovšem fakt by nás nenapadlo, že si musíme najít cenu, tu naťukat do přístroje atd. atd.
Na letišti jsme našly půjčovnu aut, vystály ohromnou frontu a dozvěděly se, že máme smolíka. Pán chtěl můj řidičský průkaz (ten, co o něm paní v Austrálii prohlásila, že neví, zda je to řidičák, nebo průkazka do knihovny). předkládaný mezinárodní řidičák prostě odmítal uznat. Propadaly jsme beznaději, protože už je karambolů celkem dost. Vanda na pána skoro ječela a já neměla moc sil jí brzdit. Vyžádala jsem si tedy supervizora. Ten tedy opakoval to samé, ale domluvili jsme se, že půjde vše zařídit, pokud budu mít fotku řidičáku.
A v tuto chvíli nastupuje na scénu rytíř v bílém brnění v podobě Pepy, který byl naštěstí díky časovému posunu doma, řidičák podle instrukcí našel, naskenoval a poslal a tedy jsme do 15 minut půjčení auta vyřídily.
Vanda mezitím seděla zhroucení pod přepážkou, protože už toho na ní bylo opravdu moc...

Pak tedy ještě trochu zahaprovalo odjíždění z parkoviště, kde opět paní z budníku chtěla k autu vidět řidičák a řidičák v mobilu se jí nelíbil stejně jako řidičák mezinárodní...chvíli brmlala, ale pak asi usoudila, že tolik jí neplatí, a pustila nás...
Vyrazily jsme tedy směr yosemity, kde dnes nocujeme. Večeři jsme si koupily cestou jen v podobě sýra a chleba a Vandě se přitížilo, takže zatímco já tohle dopisuju, ona lehá a s novým paralenem usíná...