Válení u bazénu, pomotaný Karel a procházka po Stripu

Ráno se nechtělo (zejména Vandě), vstávat. Nebylo ani moc divu, když do postele se dostala až před druhou hodinou ranní. Nevím čím to je, ale ve Vegas ať děláte co děláte - jít spát v normální čas nejde.

Takže Vandě se nechtělo vstávat, mně zase snídat, Nějak nebyla hlad. Tak jsme se vykodrcaly asi kolem desáté k bazénu, kde jsme se povalovaly. Nejčastější náplní mého dne bylo pozorovat zespodu (lze-li to u bazénu v osmém patře říci) věž, kde ve 108 patře nešťastníci podstupovali řízený volný pád. Až mne překvapilo, kolik jich během dne bylo. Do toho jezdily atrakce v patře 109 a ani pohled zespodu mi osobně moc dobře nedělal.

Asi ve čtyři hodiny Vanda zavelela k odchodu. Převlékly jsme se a vyrazily jsme na večeři. Tentokrát kousek stranou od hotelu, zase na slevu ze slevomatu :-D

Tady si musíme postěžovat na Karla. Nejen, že nás nevedl, ale navíc mluvil z cesty. 3/4 cesty hledal signál a když ho náhodou chytil, mapu ukázal, ale slovní doprovod vůbec neodpovídal mapě ani situaci. Doufáme, že na další přesun ho to mámení z horka přejde...

Při večeři Vanda objevila krásy dabingu a bavila se dabováním amerického fotbalu do češtiny. Jen tedy nevím, proč moderátoři řešili celou dobu bárbíny a růžové šatičky... :-D

Po večeři jsme huply na autobus a odjely na spodní konec Stripu, že se projdeme zpátky a pokocháme se Vegas. Hm. Blbej nápad. Tolik lidí v ulicích snad nebylo ani při sametové revoluci na Letenské pláni. Když už začala být vzteklá i Vanda (tu načala cena horské dráhy v hotelu New York, New York - 40 dolarů nevydýchala, přestože se moc toužila svézt), zavelela jsem k ústupu a jely jsme domů.

V hotelu si pak ještě vyžádala čokoládový shake na dobrou noc (a už jsme kámošky s personálem - tedy kam se vrtnem, tam si uděláme kámoše v hospodě) a šly jsme spát.

Nicnedělání je nějak namáhavější než všechna předchozí činnost....

Vanda ještě skočila pro led, aby byl do pití a přitáhla plný kbelík, protože se zapomněla při nabírání - poslouchala hádající se španělky na chodbě a tak jí zaujaly, že mi scénku o ztracených klíčích od pokoje přehrála hned, jak za ní zaklaply dveře pokoje...